Dědické spory – praktické rady pro pozůstalé

Ztráta blízkého je bolestná a dědické neshody mohou období smutku ještě zhoršit. Když odejde člen rodiny, pozůstalí se kromě zármutku často musejí vypořádat i s dědickým řízením. To samo o sobě bývá administrativně a emočně náročné, natož pokud mezi dědici vzniknou spory. Neexistence závěti (poslední vůle) může navíc výrazně zvýšit riziko konfliktů – neboť není jasné, jak si zůstavitel přál majetek rozdělit​. Dědicové pak nezřídka bojují o podíl na majetku či o konkrétní věci z pozůstalosti, což může rodinné vztahy vážně poznamenat. Podle zkušeností právníků tyto spory často vedou k ohrožení finanční situace pozůstalých a téměř vždy k narušení vzájemných vztahů mezi nimi​. V takto vypjaté situaci je důležité zachovat chladnou hlavu, pochopit základní principy dědění v Česku, a hlavně vědět, jak se bránit a kdy vyhledat právní pomoc. Tento článek nabízí přehled praktických rad, jak zvládnout dědické řízení bez závěti, čeho se vyvarovat a jak předejít tomu, aby spory mezi dědici zbytečně prohloubily rodinnou tragédii.

Autor článku: ARROWS advokátní kancelář (JUDr. Kateřina Müllerová, office@arws.cz, +420 245 007 740)

Jak probíhá dědické řízení v ČR

Nejprve si přibližme, jak dědické řízení (řízení o pozůstalosti) funguje. Znalost tohoto procesu vám pomůže orientovat se v jednotlivých krocích a lépe porozumět svým právům i povinnostem. Dědické právo v ČR je upraveno občanským zákoníkem a řízení o pozůstalosti probíhá za dozoru soudu, ale fakticky jej vykonává notář jako tzv. soudní komisař​. Níže uvádíme hlavní etapy dědického řízení krok za krokem:

1. Zahájení řízení soudem a ustanovení notáře: Jakmile matrika nebo jiný orgán nahlásí úmrtí soudu, soud zahájí pozůstalostní řízení a pověří konkrétního notáře jeho vedením​. Notář je nestranný a pozůstalí si jej nemohou zvolit sami – je přidělen soudem dle rozvrhu. Bude vás však kontaktovat sám, není třeba jej aktivně vyhledávat.
   
   
2. Předběžné šetření – zjištění majetku a dědiců: Notář provede šetření k zjištění veškerého majetku a dluhů zůstavitele a okruhu dědiců. Nahlíží do různých evidencí (katastr nemovitostí, banky, registr vozidel apod.) a zejména ověří, zda zůstavitel nezanechal závěť či jiný dokument pro případ smrti. Za tímto účelem nahlédne do Centrální evidence závětí vedené Notářskou komorou​. Pokud závěť existuje, notář ji obstará; pokud ne, pokračuje se dle zákona.
   
   
3. První kontakt s pozůstalými: Notář zpravidla předvolá osobu, která vypravila pohřeb nebo která měla k zůstaviteli nejblíže, aby získal základní informace o rodině a majetku zůstavitele​. Následně obesílá všechny potenciální dědice (podle zákonné posloupnosti nebo závěti) k úvodnímu jednání.
   
   
4. Jednání o dědictví (projednání pozůstalosti): Na hlavním jednání notář předloží soupis známého majetku a dluhů. Pokud existuje závěť, je na tomto jednání zveřejněna (přečtena). Dědicové jsou poučeni o svých právech – především o právu odmítnout dědictví do 1 měsíce od tohoto poučení​. Odmítnutí musí být výslovné a nelze jej vzít zpět​. Notář také upozorní na možnost tzv. výhrady soupisu (inventáře) pozůstalosti, což je krok, kterým si dědicové mohou omezit svou odpovědnost za případné dluhy zůstavitele pouze do výše nabytého majetku​.
   
   
5. Zjišťování hodnoty majetku: Dědicové se musí shodnout na ocenění majetku. Pokud panuje mezi nimi shoda a majetek není rozsáhlý, stačí odhad dohodou, která však musí odpovídat realitě. Jestliže se však nedokáží dohodnout na hodnotě (nebo by se dohodli na zjevně nereálné ceně), přizve notář soudního znalce, aby vypracoval posudek​. To se typicky týká nemovitostí nebo cenných věcí. Tento krok proces prodlužuje a může zvýšit náklady, takže je v zájmu dědiců shodnout se, pokud je to možné.
   
   
6. Dohoda o rozdělení dědictví (vypořádání): Nejlepším výsledkem dědického řízení je dohoda všech dědiců o tom, jak si majetek rozdělí. Mohou si konkrétně rozdělit jednotlivé věci a nemovitosti a případně si stanovit vyrovnání, pokud někdo získá více, než odpovídá jeho podílu​. Například jeden sourozenec si nechá dům a vyplatí ostatní, kteří místo spoluvlastnictví domu dostanou peníze​. Taková dohoda musí být uzavřena před notářem a vyžaduje souhlas všech dědiců​. Je to rychlejší a lepší řešení než nechat notáře rozhodnout jen podle zákonných podílů a pak se dodatečně dohadovat o vypořádání​.
   
   
7. Rozhodnutí o dědictví: Pokud dohody dosaženo není, notář vydá usnesení o rozdělení dědictví podle zákona (podle dědických podílů)​. Tím formálně stanoví, co kdo dědí – často to znamená, že více dědiců získá podílové spoluvlastnictví stejných nemovitostí či věcí. Tím dědické řízení končí, nicméně spoluvlastnictví může způsobit další komplikace do budoucna (bude-li se majetek dělit či prodávat).
   
   
8. Dodatečné řízení: Objeví-li se po ukončení řízení další majetek zůstavitele (např. zapomenutý účet či pozemek), soud zahájí dodatečné dědické řízení. To je v podstatě nové řízení o nově nalezeném majetku, které opět řeší notář.
   
   

Poznámka: Jednoduché dědické řízení (s jasnými vztahy a bez sporů) trvá obvykle několik měsíců. Pokud však dědici nespolupracují nebo jsou spory o majetek, může se vléct i roky​. V krajním případě, kdy se dědicové nedohodnou a věc následně řeší soud v klasickém soudním sporu, si pozůstalí na konečný výsledek počkají velmi dlouho. Proto je vždy lepší pokusit se o smírné řešení v rámci pozůstalostního řízení.

Co když není závěť – dědění ze zákona

Situace, kdy zůstavitel nezanechal závěť, nastává poměrně často. V takovém případě se pozůstalost rozdělí podle zákonných pravidel neboli v režimu tzv. dědění ze zákona. Český občanský zákoník vymezuje šest dědických tříd (skupin) dědiců, podle kterých se určí, kdo má nárok dědit​. Do bližší dědické třídy spadají typicky blízcí příbuzní; vzdálenější příbuzní dědí jen pokud nedědí nikdo z předchozích tříd. Stručný přehled dědických tříd:

• První třída – Nejprve dědí děti zůstavitele a manžel/manželka/partner, a to rovným dílem​. Každé dítě a pozůstalý manžel tak získají stejný podíl. (Pokud některé dítě již nežije nebo dědit nechce, nastupují na jeho místo jeho potomci, např. vnoučata​). Manžel(ka) ale nemůže dědit sám/sama v první třídě – vždy dědí i potomek, pokud nějaký existuje​. Proto pokud zůstavitel zanechal manžela i děti, všichni tito dědicové mají nárok na stejný díl pozůstalosti.
  
  
• Druhá třída – Pokud zůstavitel nemá děti (žádný potomek nedědí), nastupuje druhá třída. Zde dědí manžel(ka)/partner, rodiče zůstavitele a tzv. spolužijící osoba (druh/družka)​. Všichni dědicové druhé třídy dědí rovným dílem, avšak manžel(ka) vždy nejméně polovinu​. To prakticky znamená, že pokud dědí např. manželka a dva rodiče, manželka dostane 1/2 pozůstalosti a každý z rodičů 1/4. Spolužijící osoba je člověk, který se zůstavitelem společnou domácnost alespoň po dobu jednoho roku. Spolužijící osoba v této třídě nemůže dědit sama.
  
  
• Třetí třída – Pokud nedědí ani potomek, ani manžel(ka), ani rodiče, dědí ve třetí třídě sourozenci zůstavitele a spolužijící osoba (druh/družka)​. Podíly jsou rovné. Pokud některý sourozenec již nedědí (např. zemřel), nastupují na jeho místo jeho děti (neteře/synovci)​.
  
  
• Čtvrtá, pátá a šestá třída – Sem spadají postupně prarodiče zůstavitele (4.), praprarodiče (5.) a nakonec tety, strýcové a jejich děti (prasynovci, praneteře) v 6. třídě​. Tyto vzdálenější osoby dědí jen pokud nejsou dědicové v bližších třídách.
  
  
• Stát jako dědic poslední instance – Pokud by se nenašel žádný zákonný dědic (což je díky širokému okruhu příbuzných v 6 třídách velmi výjimečné), připadne veškerý majetek státu jako tzv. odúmrť​. Stát v takovém případě dědí ze zákona a nemůže dědictví odmítnout.
  
  

Jak je patrné, zákon se snaží, aby se pozůstalost dostala někomu z rodiny. Nicméně přesné zákonné rozdělení nemusí vždy odpovídat představám zůstavitele nebo spravedlnosti v očích jednotlivých dědiců. Zůstavitel navíc bez závěti neprojeví svou skutečnou vůli, takže se může stát, že majetek získá i osoba, kterou by si sám nevybral, nebo naopak někdo blízký nedostane nic. Praxe ukazuje i kuriózní situace – například se může stát, že jeden majetek (např. byt) zdědí napůl zákonná manželka a současná partnerka zesnulého​. Taková situace nastane, pokud zesnulý žil s partnerkou ve společné domácnosti alespoň rok, nebyl rozveden a neměl děti – pozůstalá manželka a družka pak dědí ve 2. třídě spolu​. Pro pozůstalé to může být velmi nepříjemné překvapení a živná půda pro konflikt. Z výše uvedeného je zřejmé, že absence závěti zvyšuje riziko sporů: zákonná pravidla mohou vést k nečekaným výsledkům a zůstavitel nemá kontrolu nad tím, komu jeho majetek připadne​.

Nejčastější konflikty mezi dědici

Pokud není jasně určeno, co komu připadne, mohou mezi dědici vznikat různé typy sporů. Jaké jsou ty nejběžnější a co je způsobuje?

• Spory o hodnotu majetku: Dědici se často nemohou shodnout na ocenění nemovitostí, sbírek, podniku či jiných cenností. Někdo může hodnotu podceňovat (např. aby nemusel vyplatit vysokou částku ostatním), jiný naopak nadhodnocovat​. Tato neshoda pak vyžaduje znalecké posudky a řízení protahuje. Zároveň to může vyvolat vzájemnou nedůvěru – podezření, že někdo chce ostatní ošidit.
  
  
• Rozdílné představy o rozdělení: I když se dědici shodnou na tom, co je v pozůstalosti, mohou se lišit v názoru, jak s majetkem naložit. Typicky jde o nemovitosti: jeden sourozenec chce prodat dům po rodičích a rozdělit si peníze, druhý si jej chce nechat, protože v něm vyrůstal. Nebo jeden dědic by rád převzal rodinný podnik, zatímco ostatní raději požadují jeho prodej a peníze. Tyto konflikty pramení z osobních potřeb a emocí – citová hodnota vs. finanční hodnota – a mohou být velmi vyhrocené.
  
  
• Nevyvážený pocit spravedlnosti: Časté jsou spory, kdy má některý z dědiců pocit, že má nárok na víc než ostatní. Například jeden potomek dlouhodobě pečoval o nemocného rodiče, zatímco ostatní se tolik nezapojili – může proto očekávat větší podíl jako odměnu za péči. Pocit křivdy pak snadno vede k hádkám.
  
  
• Obdarování za života (kolace): Dalším zdrojem tenzí je situace, kdy zůstavitel ještě za svého života daroval větší majetek jednomu z dědiců (např. byt nebo vysokou finanční částku jednomu dítěti při svatbě). Po jeho smrti pak ostatní cítí, že část pozůstalosti už „dostal předem“. Občanský zákoník na tyto situace pamatuje tzv. kolací – hodnota nedávných darů se může započítat do dědického podílu obdarovaného, aby se narovnala spravedlnost​. Jenže to vyžaduje otevřeně tuto otázku řešit, což opět může vyvolat konflikty, pokud obdarovaný nesouhlasí s oceněním daru nebo s tím, že se má dar započítat.
  
  
• Skryté dluhy a majetek: Někdy vyjdou najevo dodatečné dluhy nebo majetek, o kterém ostatní dědicové nevěděli. Například jedno z dětí zjistí, že zesnulý rodič měl tajný účet, nebo naopak dluh na půjčce. Pokud jiný dědic o těchto skutečnostech věděl a zatajil je, vzniká atmosféra podezření a obvinění z nepoctivosti. I bez úmyslného zatajení mohou nečekané objevy (tajná závěť, zapomenuté dluhopisy, dluhy z podnikání) vyvolat mezi dědici rozpory v názoru, jak s takovou situací naložit.
  
  
• Nově objevení příbuzní: Obzvláště složité jsou případy, kdy se v průběhu řízení objeví další dědic, se kterým ostatní nepočítali. Například dosud neznámý potomek z předchozího vztahu zůstavitele. Najednou se musí pozůstalost přerozdělit i s ním, což stávající dědice často rozčílí (nejen že získají menší podíl, ale cítí příkoří či zradu). Navíc pátrání po takových osobách může řízení protahovat​ a po dobu nejistoty blokuje spravování majetku – např. nelze prodat dům, než se najdou a zapojí všichni dědicové. To může ohrožovat i existenční jistoty pozůstalých (typicky vdovy či nezletilých dětí), které nemohou po dobu sporu majetek plně využívat​.
  
  
• Spory o platnost závěti: I když je hlavním tématem tento článek dědění bez závěti, zmíníme pro úplnost i konflikt, který vzniká pokud závěť existuje – a sice zpochybňování její platnosti či pravosti. Opomenutí dědicové (typicky děti, které dostaly méně než sourozenci nebo byly vyděděny) mohou napadat pravost závěti či tvrdit, že zůstavitel nebyl při sepisu příčetný nebo byl ovlivněn. Tyto spory pak řeší soud a mohou trvat roky. Jde o extrémní případy, které však opět často pramení z nevyjasněných rodinných vztahů a emocí.
  
  

Jak vidíme, důvodů ke sporu může být mnoho – od čistě praktických (ocenění, způsob rozdělení) po hluboce osobní a emocionální. Dědictví totiž často otevírá staré rány a rivality v rodině. V sázce bývají nejen peníze a majetek, ale i rodinné vztahy. Každý spor prodlužuje dědické řízení a zvyšuje náklady (právní poplatky, odhady, soudy). Proto je nesmírně cenné zkusit konfliktům předcházet, a když už nastanou, řešit je co nejrychleji a nejcivilizovaněji.

Jak předcházet dědickým sporům

Nejlepší způsob, jak zvládnout dědický spor, je nedopustit, aby vůbec vznikl. Samozřejmě ne vždy to závisí na vás – záleží hlavně na zůstaviteli a ostatních dědicích. Přesto lze uvést několik preventivních kroků a zásad:

• Zůstavitelova vůle napevno: Jste-li v pozici budoucího zůstavitele (např. starší rodič), pořiďte závěť. Jasně v ní stanovte, komu co připadne. Závěť má přednost před zákonem a pokud pokrývá celý majetek, zabrání dědění ze zákona​. Tím předejdete majetkovým sporům mezi dědici​ – zejména pokud tušíte, že mezi vašimi blízkými panují napjaté vztahy nebo nerovné podmínky. Kromě závěti lze využít i dědickou smlouvu (pokud chcete s někým dědictví smluvně ujednat) nebo darování za života. Klíčové je nenechat vše jen na automatickém zákonném režimu, pokud víte, že by mohl vést ke sporům.
  
  
• Otevřená komunikace v rodině: Toto je citlivé, ale velmi důležité. Pokud rodiče otevřeně prodiskutují se svými dětmi svou představu o majetku po své smrti, mohou tím předejít mnoha nedorozuměním. Stejně tak mezi sourozenci – bavit se o tom, jak by chtěli naložit s chalupou po rodičích, ještě za jejich života, může později zabránit hádkám. Samozřejmě smrt a dědictví nejsou příjemná témata k hovoru, ale včasná domluva (třeba i jen naznačení preferencí) může ušetřit rodině mnoho konfliktů.
  
  
• Vyrovnání významných darů předem: Pokud jeden z potomků dostal od rodičů už za života výraznou pomoc (např. nemovitost, větší obnos), je vhodné, aby si rodina ujasnila, jak se to promítne do dědictví. Ideálně opět formou závěti či smlouvy – zůstavitel může v závěti uvést, že tento potomek už dostal část za života. Předejde se tak pocitu, že někdo „už dostal své“ a přesto pak ještě dělí rovným dílem zbytek. Když už se to nestihlo, mohou se dědicové dohodnout při vypořádání, že se na tyto minulé dary vezme zřetel (např. obdarovaný sourozenec ustoupí v jiné části dědictví). Důležité je o tom mluvit otevřeně, ne tiše závidět.
  
  
• Snaha o dohodu místo sporu: Pokud už všichni sedíte u notáře nad seznamem majetku, hledejte kompromisy. Pamatujte, že dohoda je rychlejší, levnější a ohleduplnější řešení než soudní přetahování​. Zkuste se vcítit do pohledu druhé strany – proč třeba bratr tolik stojí o auto po tátovi? Třeba má silnou citovou hodnotu. Možná by stačilo, že auto dostane on a vy zas něco jiného nebo finanční náhradu. Buďte ochotni ke kompromisu: něco ustoupit a něco získat. Dohodou si také můžete rozdělit konkrétní věci podle preferencí, zatímco soud by vám jen přiřkl podíly, se kterými byste si pak museli poradit sami​.
  
  
• Myslete na vztahy, ne jen na majetek: Připomeňte si v průběhu řízení, že cílem je spravedlivé vypořádání a zachování rodinných vztahů, pokud je to možné. Stojí vám potenciální mírně vyšší finanční zisk za celoživotní rozhádání se se sourozencem? Někdy pomáhá představit si, co by si přál ten zesnulý – určitě ne to, aby se jeho děti rozhádaly do konce života kvůli penězům. Pokuste se jednat racionálně a s nadhledem.
  
  
• Profesionální vedení: Jestliže vidíte, že dohoda vázne, neváhejte zapojit zkušeného advokáta, který se v rodinném právu vyzná. Nestranná třetí strana pomůže ukočírovat emocionální spory a hledat řešení přijatelné pro všechny. Někdy stačí pár moderovaných setkání a i zpočátku znesváření příbuzní najdou společnou řeč, kterou by u rodinného stolu nenašli.
  
  

Stručně řečeno: prevencí sporů je jasná vůle zůstavitele, komunikace a ochota ke kompromisu. Když se to podaří, dědické řízení proběhne relativně hladce a rodina si může zachovat dobré vztahy i po majetkovém vypořádání.

Praktické rady pro pozůstalé v případě sporu

Co dělat, pokud se už konflikt rýsuje nebo propukl? Zde je několik konkrétních rad, jak se v problematickém dědickém řízení zachovat a na co si dát pozor:

• Dodržujte lhůty a formality: Jakmile vás notář obeslal, buďte aktivní. Lhůta pro odmítnutí dědictví je pouhý jeden měsíc od chvíle, kdy jste byli o tomto právu poučeni​. Nepropásněte ji, pokud zvažujete, že dědictví (např. kvůli dluhům) odmítnete – po uplynutí lhůty dědictví připadne, a nelze to vzít zpět. Stejně tak výhradu soupisu (inventář) musíte uplatnit včas (do 1 měsíce od poučení)​. Kdo ji neuplatní, riskuje, že případné dluhy bude muset uhradit i nad rámec zděděného majetku. Všechny důležité úkony dělejte písemně a přes notáře, ať jsou platné.
  
  
• Zmapujte kompletní majetek a dluhy: Udělejte si s ostatními dědici inventuru – co vše zůstavitel vlastnil, kde měl účty, jaké mohl mít závazky. Čím méně „překvapení“ se objeví později, tím lépe. Pokud tušíte, že někde je např. skrytý majetek (trezor, investice) nebo dluh, sdělte to notáři. Je trestné zatajovat část majetku před notářem. Otevřenost hned na začátku předejde podezírání, že někdo něco schovává.
  
  
• Nepodléhejte tlaku ani euforii: Situace, kdy jeden z dědiců tlačí ostatní do rychlé dohody („Honem to podepište, ať to máme z krku“), nebo naopak slibuje modré z nebe, jsou nebezpečné. Nenechte se vmanipulovat do nevýhodné dohody ve spěchu či pod emocemi. Raději si vyžádejte čas na rozmyšlenou a poradu s advokátem. Stejně tak se vyvarujte ukvapených kroků z vlastní iniciativy – například nerozdávejte či nerozprodávejte předměty z pozůstalosti bez dohody s ostatními a bez vědomí notáře. Každý krok konzultujte, ať něco neporušíte.
  
  
• Komunikujte písemně, pokud je spor vyhrocený: Jakmile se vztahy mezi dědici vyostří (hádkám na schůzkách, ostré telefonáty), je lepší přejít na klidnější formu komunikace – e-maily, dopisy. Psaná komunikace je věcnější a zároveň budete mít důkazy o domluvě či slibech. To se může hodit, kdyby spor eskaloval k soudu. Samozřejmě je ideální udržet komunikaci slušnou a otevřenou; pokud to však nejde, raději oficiální cestou.
  
  
• Pohlídejte si nepominutelné dědice: Jestliže zůstavitel zanechal závěť, která někoho opomíjí (typicky děti), pamatujte, že nezletilé děti musí dostat aspoň 3/4 a zletilé 1/4 svého zákonného podílu (povinný díl), pokud nebyly platně vyděděny​. Notář to pohlídá, ale i tak je dobré vědět, že ani závětí nelze některého potomka zcela vynechat. Pokud jste oním opomenutým potomkem, určitě se ozvěte – máte na povinný díl nárok.
  
  
• Rozdělení správy majetku po dobu řízení: Dědictví nějakou dobu trvá a do té doby formálně majetek patří pozůstalosti jako celku. Měli byste se dohodnout, kdo třeba zajistí údržbu domu, platby za energie, péči o domácí mazlíčky apod., aby majetek nechátral či nevznikaly škody. Tyto výdaje pak lze vyúčtovat v rámci dědictví. Když se nedohodnete, může soud jmenovat správce pozůstalosti, ale to je krajní řešení. Prozatímní správa je častým zdrojem hádek („Ty jsi užíval auto půl roku, tak bys měl dostat míň!“), takže buďte féroví a transparentní.
  
  
• Kdy oslovit právníka: Čím dříve, tím lépe. Pokud tušíte, že dědictví nebude jednoduché (např. více dědiců s napjatými vztahy, velký majetek, dluhy, komplikovaná rodinná situace jako druh/družka, nevlastní děti apod.), vyplatí se konzultovat advokáta specializovaného na dědické právo hned na začátku. Právník vám vysvětlí vaše práva (na jaký podíl máte nárok, zda můžete požadovat započtení darů, jak je to s dluhy atd.) a prověří dokumenty, které budete podepisovat. Pokud už konflikt běží, advokát vás zastoupí při jednáních – komunikuje s ostatními dědici či jejich právníky za vás, čímž odpadá přímá konfrontace. Rovněž dohlédne, aby vás nikdo nekrátil na vašem podílu ani neobcházel zákon. Kvalifikovaná rada v počátku často předejde eskalaci sporu​. A pokud dojde na soudní řízení, mít po boku zkušeného právníka je takřka nutnost.
  
  
• Notář není váš poradce: Uvědomte si, že i když notář vede řízení, není to právní zástupce žádné strany. Jeho úkolem je být nestranný a dohlédnout na zákonný průběh. Nemůže tedy radit jednomu dědici proti druhému. Proto pokud cítíte, že potřebujete poradit čistě ve váš prospěch, musíte mít vlastního advokáta. Notář sice odpoví na vaše dotazy ohledně řízení, ale nemůže vám doporučit například „trvejte na větším podílu“ apod.
  

Tyto rady vám pomohou se v nelehké situaci zorientovat a neztratit ze zřetele jak svá práva, tak důležitost zachování slušnosti. Každé dědické řízení je jiné, ale pravidla zákona jsou daná – vyplatí se je znát a řídit se jimi. V případě pochybností platí: raději se zeptejte odborníka, než udělat nevratnou chybu.

Příběh z praxe: Když se rodina kvůli dědictví rozhádá

Abychom si ukázali, jaké komplikace může přinést absence závěti a spory mezi dědici, podívejme se na modelový příběh inspirovaný reálnými osudy.

Pan Novák měl dvě dospělé děti z prvního manželství (syna Petra a dceru Lucii) a druhou manželku, se kterou žil posledních 10 let. Bohužel náhle zemřel na infarkt, aniž by zanechal závěť. Po počátečním šoku se rodina sešla nad dědictvím. Podle zákona měli dědit rovným dílem pozůstalá manželka a obě děti, tedy každý třetinu. Brzy se však ukázalo, že o rozdělení majetku mají zcela jiné představy. Pan Novák vlastnil rodinný dům, ve kterém žil s manželkou, a také chalupu, na kterou měla silné citové vazby dcera Lucie. Syn Petr zase mnoho let pomáhal otci s jeho podnikáním a fakticky vedl malou rodinnou firmu.

U notáře nastal problém: Kdo získá rodinný dům? Manželka předpokládala, že v něm může dožít, vždyť to bylo jejich společné bydlení. Jenže děti, zejména Lucie, chtěly dům prodat a peníze si rozdělit – nedokázaly si představit, že budou spoluvlastnit dům s macechou. Manželka se cítila dotčená: „Chcete mě připravit o domov.“ Lucie zase argumentovala: „Ty máš jen třetinu, nemůžeš si dělat nárok na celý dům.“ Petr mlčel, protože chtěl udržet mír, ale zároveň stál před dalším dilematem: firma. Tu by rád převzal a pokračoval v otcově odkazu, jenže bez závěti na to neměl výlučné právo – patřila by všem třem dědicům společně. Lucie neměla o firmu zájem a navrhovala ji prodat také, aby se „vše spravedlivě rozdělilo“. To Petra rozčílilo: „Otec chtěl, abych to vedl já. Dal jsem do té firmy roky práce – proč by z toho měl někdo cizí (míněno Luciin manžel) dostat peníze?“ Lucie kontrovala, že otec nic takového výslovně nestanovil a že podíl na firmě je stejná součást dědictví jako cokoliv jiného.

Atmosféra houstla. Manželka Nováková se cítila zahlcena – přišla o muže a teď se bála, že přijde i o střechu nad hlavou. Petr byl frustrovaný, že nemůže naplnit otcovu vůli, jak ji vnímal on. Lucie zase cítila křivdu, že bratr chce „urvat“ podnik pro sebe a jí jen vyplatit nějaké peníze. Rodina, která dosud vycházela vcelku dobře, se ocitla na pokraji rozvratu vztahů.

Notář v rámci možností navrhl řešení – dohodu: Manželka by si nechala dům výměnou za to, že se vzdá nároku na chalupu ve prospěch Lucie a části finančních úspor ve prospěch Petra, aby Petr mohl vyplatit Lucii podíl firmy. Jenže komunikace mezi pozůstalými už byla tak vyhrocená, že nebyli schopni si navzájem důvěřovat. Každý podezíral druhého z úmyslu získat víc. Dohoda se zhroutila. Dědické řízení se protahovalo; musel být vyžádán znalecký posudek na firmu i na nemovitosti, protože ocenění bylo také předmětem sporu. Po roce marných dohadů situace dospěla do fáze, kdy notář řízení uzavřel rozhodnutím podle zákona – každý získal třetinu podílu na všem. Tím ale problémy neskončily, spíše začaly: znamenalo to, že manželka a obě děti se stali spoluvlastníky domu, chalupy i firmy. A protože spolu sotva komunikovali, muselo dojít k dalším soudním řízením o zrušení spoluvlastnictví. Nakonec byl dům prodán z výnosu dražby, firmu zavřeli a rozprodali její majetek, protože dohoda nebyla možná. Petr s Lucii spolu nyní nemluví a paní Nováková odešla bydlet k sestře. Všichni zúčastnění zpětně hořce litují, že se nedokázali domluvit dřív – výsledkem jsou vysoké náklady, zničené rodinné vztahy a pocit křivdy.

Tento příběh ilustruje, jak chybějící závěť a následná neochota ustoupit mohou proměnit přirozené dědické nároky v dlouhou soudní bitvu. Přitom stačilo, aby pan Novák předem sepsal jasnou poslední vůli – např. odkázal dům manželce, firmu Petrovi a chalupu Lucii – a mnoho bolestí by si rodina ušetřila. Nebo aby pozůstalí včas přizvali právníka, který by jim pomohl najít kompromis dříve, než se vztahy nenapravitelně poškodily.

Obrátit se můžete na:

Proč je právní pomoc důležitá a jak může pomoci

Ve vypjatých situacích dědických sporů je zřejmé, že laik jen těžko zná všechna svá práva a dokáže zachovat potřebný odstup. Právní pomoc proto může sehrát klíčovou roli – nejen po právní stránce, ale i jako psychická opora a mediátor konfliktu. Zde jsou hlavní důvody, proč se neváhat obrátit na advokáta specializovaného na dědictví:

• Odborné vedení a rady: Dědické právo má svá specifika a výjimky. Advokát vám srozumitelně vysvětlí, na co máte nárok a jaké jsou vaše možnosti (vzdát se dědictví, požadovat vypořádání, napadnout platnost listiny apod.). Upozorní vás na úskalí, která možná nevidíte – například že přijetím dědictví přejímáte i dluhy, nebo jak funguje povinný díl pro potomky. Díky tomu se můžete správně rozhodnout hned od počátku a vyhnout se chybám.
  
  
• Zastupování při jednáních: Advokát může jednat s ostatními dědici za vás. Pokud je komunikace v rodině napjatá, je často lepší, když návrhy a protinávrhy tlumočí neutrálně právní zástupci. Emoce jdou stranou a řeší se věcně podmínky. Právník také sepíše veškeré dohody písemně v právně platné formě. Snáze tak dojde k dohodě, protože každá strana má jistotu, že je právně ošetřena. I notář ocení, když dědici předloží konsenzuální dohodu sepsanou advokáty – může ji rychle schválit.
  
  
• Ochrana vašich práv: Když vznikne spor, každý hájí své zájmy. Může se stát, že někdo bude zkoušet ostatní ošidit – zatajit část majetku, manipulovat staršího pozůstalého apod. V takových chvílích je advokát vaším štítem. Pohlídá, aby všichni hráli fér a dodržovali zákon. Pokud druhá strana už právníka má, neměli byste zůstat bez zastoupení, jinak jste v nevýhodě. Advokát dokáže odhalit případné pokusy o podvod či nátlak a včas zasáhnout právní cestou.
  
  
• Rychlejší a efektivnější řešení: S právní pomocí se často podaří spor uzavřít dříve. Advokát totiž zná postupy a ví, na čem se dá stavět dohoda. Může navrhnout nestandardní, ale zákonné řešení, které laiky nenapadlo – například vypořádání dědictví směnou majetku mezi dědici či zřízení věcného břemene doživotního užívání (aby vdova mohla zůstat v domě, který připadne dětem, apod.). Taková kreativní řešení mohou vést ke spokojenosti všech stran. Bez odborníka byste možná setrvali na zablokovaných pozicích.
  
  
• Emoční odstup a podpora: Advokát sice není psycholog, ale tím, že není osobně zainteresován, vnese do věci klid a řád. Vy se můžete opřít o jeho jistotu a zkušenost. Mnozí klienti zpětně uvádějí, že právní zástupce jim pomohl překonat stres – věděli, že mají na své straně někoho, kdo se vyzná. Nemusíte tak všechen stres nést sami. Už jen to, že advokát převezme komunikaci s protistranou, vám uleví od emocionální zátěže.
  
  
• Zastoupení před soudem: Pokud se spor dostane k soudu (např. žaloba o neplatnost závěti, o vypořádání spoluvlastnictví apod.), bez právníka se neobejdete. Soudní řízení má přísná pravidla, musíte navrhovat důkazy, sepisovat podání – to vše advokát zařídí. Má zkušenost, takže ví, jak argumentovat a na co si dát pozor. Zvyšuje to vaši šanci na úspěch ve sporu.
  

V mnohých případech platí, že včasné zapojení právníka předejde vyhrocení konfliktu do rodinné tragédie​. Například pokud dědicové hned na počátku využijí mediaci s pomocí advokáta, mohou se dohodnout dřív, než v nich převládne zlá krev. Advokát může být onou chladnou hlavou, která navrhne nejvhodnější řešení pro všechny strany​, zatímco pozůstalí jednající o samotě by toho v emocích nebyli schopni.

Dědické řízení je náročný proces, obzvlášť když chybí závěť a propuknou spory. Nejste na to však sami. Nebojte se požádat o pomoc – ať už formou jednorázové konzultace, nebo plného zastoupení advokátem. Kvalitní právník dokáže ochránit vaše zájmy i emocionální pohodu v době, kdy to nejvíce potřebujete. Kontaktujte odborníka dříve, než bude pozdě – prevence a včasné řešení jsou v těchto situacích klíčové. Vaším cílem by mělo být nejen získat spravedlivý podíl z dědictví, ale také uchovat si rodinu, vzpomínky na zemřelého a klidné svědomí, že jste situaci zvládli s respektem a rozvahou.

Zajímají vás legislativní novinky v roce 2025? Připravili jsme si pro vás webinář.

Proč si vybrat právě nás?

Naše služby využívají firmy všech velikostí, protože jim poskytujeme rychlá a efektivní řešení v oblasti smluvní dokumentace. Například:

• Smlouvy na míru bez zbytečných průtahů: Připravíme pro vás obchodní smlouvy, dohody s dodavateli, pracovní smlouvy i další dokumenty tak, aby odpovídaly vašim potřebám a minimalizovaly rizika.
• Jasné a srozumitelné podmínky: Navrhujeme smlouvy tak, aby byly praktické, přehledné a snadno použitelné v běžném provozu.
• Ochrana před právními komplikacemi: Pomáháme klientům předcházet nejasnostem, sporům a nevýhodným podmínkám.

Víme, že administrativní zátěž spojená se smlouvami může brzdit váš byznys. Proto jsme pro vás připravili e-book "Advokáti radí, jak ušetřit miliony", který vám ukáže, jak mít smlouvy pod kontrolou bez zbytečných komplikací.

✅  Praktické rady, jak si efektivně nastavit smluvní procesy a ušetřit čas.
✅  Konkrétní tipy, jak se vyhnout nejčastějším chybám ve smlouvách.
✅Ukázku našeho přístupu: jak jednoduše a srozumitelně předáváme odborné znalosti v oblasti smluvní dokumentace.

Neztrácejte čas se smlouvami – my vám pomůžeme nastavit smluvní procesy tak, aby byly rychlé, efektivní a bezpečné.

Napište si o e-book Advokáti radí, jak ušetřit miliony ZDE 

Nechcete tenhle problém řešit sami? Věří nám více než 2000 klientů a jsme oceněni jako Právnická firma roku 2024. Podívejte se ZDE na naše reference.