Co to jsou klinické doporučené postupy a kde se tento pojem vzal?

Klinické doporučené postupy (dále jen “KDP”) známé taktéž jako Evidence-Based Medicine (EBM) jsou systematickým a metodickým přístupem k lékařské praxi. Jsou to postupy popisující jednotlivé kroky diagnosticko-terapeutického procesu vyplývající z nejlepších možných důkazů a zkušeností - odtud i onen název Evidence-Based Medicine, tedy medicína založená na důkazech.

Hlavním cílem KDP je tak zajištění, co možná nejlepší lékařské péče jak při diagnostice, tak při léčbě a další péči poskytované pacientům. Primárně jsou vytvářeny na úrovni odborných společností, nezávislých organizací nebo expertních skupin a poskytují konkrétní doporučení pro diagnostiku a léčbu různých zdravotních stavů. Zároveň slouží jako vodítko pro lékaře a zdravotníky při poskytování zdravotní péče a ke standardizaci těchto postupů. Ustanovení a dodržování KDP lze také vnímat jako garanci jednotné úrovně a kvality poskytovaných zdravotních služeb. Mezi významné zdroje KDP patří například Světová zdravotnická organizace, nejrůznější lékařské asociace a společnosti a v neposlední řadě také akademické instituce.

Lékař vždy musí jednat v souladu s postupem tzv. lege artis, tedy postupem odpovídající náležité odborné úrovni, resp. postupovat odborně správným postupem. K tomu, aby bylo splněno kritérium postupu lege artis je tedy nutné, aby lékař postupoval zároveň v souladu s KDP. Pokud by byl jakýkoliv zákrok proveden tzv. non lege artis, a tedy v rozporu s odborně správným postupem, bude naplněn jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb za způsobení újmy na zdraví. Ne vždy ale lze v praxi u konkrétního pacienta postupovat přísně dle stanovených doporučených postupů. Proto odpovědnost za zvolený postup ke konkrétnímu pacientovi vždy leží na lékaři, s čímž je spojena i povinnost řádného odůvodnění postupu ve zdravotnické dokumentaci, a  to zejména právě tehdy, pokud se lékař od obecně uznávaných postupů u konkrétního pacienta odchýlí.

Vzhledem k rychlosti vývoje a posunu ve zdravotnictví jsou i KDP velice dynamickým oborem a je nutné, aby lékaři a zdravotníci neustále aktualizovali své postupy a především své znalosti. V současnosti ale KDP nejsou regulovány v právní úpravě.

K tomuto může významně přispět projednávaná novela zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. Zmiňovaná novela se zabývá nejen telemedicínou, kterou již můžete najít zpracovanou v předešlých článcích, ale také pojmem KDP, a to v souvislosti s Národním zdravotnickým informačním systémem (dále jen “NZIS”).

Projednávaná novela tak pojem KDP nově zavádí do znění zákona, konkrétně do ustanovení § 70 zákona o zdravotních službách. Vzhledem k tomu, že dosud nebyly centrálně hodnoceny ani evidovány, uvádí důvodová zpráva nutnost podchycení KDP s provázáním na centrální datové zdroje NZIS k zajištění plné dostupnosti pro poskytovatele zdravotních služeb. Novela má dále umožnit hodnocení dodržování KDP na základě centrálních dat elektronického zdravotnictví napříč systémem zdravotnictví bez administrativní zátěže pro zdravotnické profesionály.

Vznikl tak národní portál KDP (dostupný online zde: https://kdp.uzis.cz/), kam jsou postupně vkládány KDP, který může představovat jeden z nástrojů napomáhající k eliminaci případů postupů non lege artis, a obecně pozitivní přínos v péči o pacienty. Jak již bylo nastíněno výše, v návaznosti na chybný postup může být dovozena odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za způsobenou újmu na zdraví pacienta.

Novela tak nabývá na významu v souvislosti s již zmíněnou eliminací postupů non lege artis a rozšíření dostupnosti KDP pro poskytovatele zdravotních služeb, kteří se na tomto bezprostředně mohou podílet.

Pokud máte dotazy v souvislosti s lege artis postupem či k související problematice, neváhejte se na nás obrátit. Rádi se o Vašem případu dozvíme více a poskytneme Vám příslušnou právní pomoc.

Na článku spolupracovala Kateřina Chaloupková.