Hlasování per rollam v s.r.o.

Je nutné ve společnosti s ručením omezeným ke změně společenské smlouvy při hlasování per rollam dodržet formu notářského zápisu? Tato právní otázka je předmětem veřejné diskuse posledních několika let a nutno uvést, že ačkoli právní věda již došla k jejímu řešení, soudní praxe se s ní dodnes zcela nevypořádala.

V rámci diskuse a řešení výše nastíněné otázky byl mj. Vrchním soudem v Praze přijat závěr, že nikoli, tj., že ke změně společenské smlouvy ve společnosti s ručením omezeným při hlasování per rollam [specifický druh rozhodování valné hromady ve smyslu ustanovení § 175 zákona č. 90/2012Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“ či „zákon o obchodních korporacích“), tzv. oběžníkem] dodržet formu notářského zápisu není třeba.

Jak se totiž podává z dikce ustanovení § 175 odst. 3 ZOK, vyžaduje-li zákon o obchodních korporacích, aby rozhodnutí valné hromady bylo osvědčeno veřejnou listinou, postačí při hlasování per rollam, je-li podpis na vyjádření hlasujícího úředně ověřen.

Interpretační obtíže v posuzovaném případě vyplývají ze skutečnosti, že společenská smlouva společnosti s ručením omezeným má formu upravenou kogentním ustanovením § 8 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, jež pro ni obligatorně vyžaduje veřejnou listinu, tj. dle § 776 ZOK notářský zápis.

Z ustanovení § 564 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „občanský zákoník“) se pak podává, že ke změně v obsahu právního jednání, předepisuje-li pro něj zákon určitou formu, je nezbytná forma stejná anebo přísnější.

Otázkou tedy zůstává, které z výše uvedených zákonných pravidel upřednostnit, když tato v nastíněné situaci vzájemně kolidují.

Závěr, že ke změně společenské smlouvy hlasováním per rollam není třeba dodržet formu notářského zápisu přijal nejprve Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí z 20. října 2014, sp. zn. 7 Cmo 171/2014 a rozhodnutí z 3. března 2015, sp. zn. 7 Cmo 455/2014.

Senát Vrchního soudu v Praze v čele v s JUDr. Josefem Holejšovským takto dovodil, že pro rozhodování per rollam dle § 175–177 ZOK postačuje písemná forma s úředně ověřenými podpisy, což údajně vyplývá z výslovného znění ustanovení § 175 odst. 3 ZOK, jak je toto citováno výše. Dle právního názoru Vrchního soudu v Praze se zde jedná o ustanovení speciální k § 172 ZOK, podle nějž „rozhodnutí valné hromady o skutečnostech podle § 171 odst. 1 ZOK a o dalších skutečnostech, jejichž účinky nastávají až zápisem do obchodního rejstříku, se osvědčuje veřejnou listinou“.

Proti tomuto závěru se však postavil mj. P. Čech, který ve svém příspěvku[1] poukázal na skutečnost, že při řešení naznačené kolize nelze pominout závazky České republiky plynoucí z unijního práva, konkrétně závazky plynoucí ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES ze dne 16. září 2009 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 48 druhého pododstavce Smlouvy, kterážto směrnice klade na členské státy článkem 11 požadavek, aby ve státech, kde není právními předpisy nařízena předběžná správní či soudní kontrola při zakládání společnosti, byl akt, kterým se společnost zakládá, a stanovy, jakož i jejich změny úředně ověřeny.

V intencích uvedené směrnice to znamená, že o každé společenské smlouvě společnosti s ručením omezeným včetně její změny musí být pořízen notářský zápis.

Vzhledem k tomuto P. Čech v posuzovaném případě doporučuje přiklonit se na stranu speciality kogentního ustanovení § 8 odst. 1 zákona o obchodních korporacích ve spojení s § 564 občanského zákoníku s tím, že výše uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pokládá za nesprávné s odůvodněním, že právo členských států je třeba vykládat eurokonformě.

Tentýž názor zprvu[2] zastával i P. Šuk, jenž však svůj názor následně částečně, jak je uvedeno níže, poopravil.

Dle P. Šuka výklad, podle něhož je ustanovení § 175 odst. 3 ZOK zvláštní úpravou k § 172 ZOK, v důsledku čehož není nutné, aby usnesení valné hromady vypočtená v § 172 ZOK, jsou-li přijímána mimo zasedání valné hromady, tedy per rollam – byla osvědčena notářským zápisem, odporuje předpokladu racionálního zákonodárce a principu bezrozpornosti právního řádu.

Tento názor P. Šuk odůvodňuje v komentáři k ustanovení § 175 ZOK následovně: „Proč by zákonodárce pro určitá usnesení valné hromady vyžadoval osvědčení notářským zápisem, když by současně říkal, že pouze „vhodně“ zvoleným způsobem rozhodování valné hromady („mimo zasedání“ místo „na zasedání“) je možné se tomuto požadavku vyhnout?“[3].

K tomuto P. Šuk spolu s autory komentáře následně vzápětí dodává, že zároveň však nelze přehlížet skutečnost, že zákonodárce uvedený rozpor v právním řádu založil vědomě při změně původního návrhu zákona v průběhu jeho projednávání v Poslanecké sněmovně, přičemž zcela jednoznačné znění ustanovení § 175 odst. 3 ZOK nepochybně vyvolalo legitimní očekávání společníků i společností, a sice že k přijetí „kvalifikovaných“ rozhodnutí per rollam, jež musí být jinak osvědčena formou notářského zápisu, postačí legalizace podpisů společníků na vyjádřeních, tj. odevzdaných hlasech. Autoři komentáře pak v této souvislosti kladou zcela legitimní otázku: Lze nyní výkladem, který bude respektovat jak princip racionálního zákonodárce, tak i povinnost loajality plynoucí z primárního unijního práva (a z ní se podávající prioritu eurokonformního výkladu), popřít úmysl zákonodárce a zasáhnout do legitimních očekávání adresátů právních norem?

V této věci zastáváme názor (a zde jsme zcela zajedno s autory citovaného komentáře), že za situace, kdy dochází ke střetu výše popsaných principů je třeba upřednostnit výklad, který vyznívá ve prospěch ochrany legitimního očekávání společníků a společností, jakkoli takový výklad (a rozhodnutí zákonodárce) zakládá vnitřní rozpor v právním řádu a odporuje rovněž i právu unijnímu.

Vzhledem k tomu, že tento neutěšený stav lze napravit pouze změnou zákona – nikoli jeho výkladem – probíhá v současné době příprava novely zákona o obchodních korporacích (Ministerstvo spravedlnosti rozeslalo do zkráceného připomínkového řízení návrh zákona, kterým se mění zákon o obchodních korporacích a některé další zákony), přičemž navrhovanou změnou se uvádí úprava hlasování per rollam ve společnosti s ručením omezeným do souladu s evropským právem (se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. června 2017 o některých aspektech práva obchodních společností) a dále se navrhuje zakotvit nový druh notářského zápisu, který ověří rozhodnutí orgánu právnické osoby mimo zasedání orgánu (srov. § 80a a násl. notářského řádu).

Navrhovaná změna by tak měla odstraňovat popsaný vnitřní rozpor v právním řádu a uvést stávající úpravu do souladu s evropským právem a zároveň by neměla být pro společnosti nákladná.

Jakkoli lze mít za to, že s ohledem na výše citovaná rozhodnutí Vrchního soudu v Praze soudní praxe při změně společenské smlouvy ve společnosti s ručením omezeným (má-li společnost dva a více společníků) při hlasování per rollam netrvá na dodržení formy notářského zápisu, což podporuje rovněž výše nastíněný názor právní vědy, nelze v této souvislosti hovořit o příliš vysokém stupni právní jistoty a s ohledem na tuto skutečnost našim klientům uvedený postup nedoporučuje.

Jednoznačný závěr, na kterém se shodne jak teorie, tak praxe zcela bez jakýchkoli pochyb, lze však učinit v otázce, zda jediný společník, který přijme rozhodnutí v působnosti valné hromady (mnohdy ve snaze vyhnout se požadavku na formu notářského zápisu) – „per rollam“ může takovým rozhodnutím úspěšně změnit společenskou smlouvu. Odpověď zní: nikoli. Rozhodování per rollam je totiž rozhodování valné hromady jakožto kolektivního orgánu mimo její zasedání (jednání). Jelikož jediný společník není valnou hromadou (pouze vykonává její působnost) nedopadá na něj úprava způsobu přijímání rozhodnutí valnou hromadou a nemůže tudíž ani rozhodnout „mimo své zasedání“.[4] Shodný právní názor vyjádřil rovněž Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 14 Cmo 111/2017, v němž poznamenává, že ustanovení o rozhodování mimo valnou hromadu (rozhodování per rollam) dle úpravy uvedené v § 175 a násl. ZOK se neuplatní u jednočlenných kapitálových společností, neboť ta tento kolektivní nejvyšší orgán nevytváří, ale dle § 12 odst. 1 ZOK působnost valné hromady vykonává její jediný společník. Tomuto společníkovi je tak svěřena jen působnost valné hromady, avšak již na něj není přenesen způsob jejího rozhodování.

______________________

[1] Čech, P.  in: Právní rádce: Mýty a pověry ve výkladu a aplikaci nového civilního práva: Dnešní klid před zítřejší bouří [online]. 2015 [cit. 2018-04-05]. K dispozici >>> zde.

[2] ČECH, Petr a Petr ŠUK. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Vydání I. Praha: Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2016, s. 302 a 303. ISBN 978-80-7273-177-0.

[3] ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. § 175 [Rozhodování mimo valnou hromadu]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 376. ISBN 978-80-7400-540-4.

[4] ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. § 175 [Rozhodování mimo valnou hromadu]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 376. ISBN 978-80-7400-540-4.