Jaké jsou podmínky výmazu obchodní spol. z OR?

Likvidace obchodní společnosti jako nutný předpoklad jejího následného výmazu z obchodního rejstříku. § 68 odst. 3 písm. a) ObchZ, § 70 a násl. ObchZ. Naše advokátní kancelář v Olomouci, Hradci Králové a Praze Vám s touto problematikou dokáže kvalifikovaně pomoci. Neváhejte zavolat k nezávazné schůzce. 

Právní úprava rozeznává zrušení právnické osoby s likvidací a bez likvidace. Likvidace se provádí povinně s výjimkou případů, kdy zákon stanoví jinak (např. právnická osoba zanikající s právním nástupcem či v určitých situacích spojených s řešením úpadku).

Zákonem stanovený postup likvidace obchodní společnosti ve svém minimalistickém formálním rozsahu musí proběhnout i v těch společnostech, které si nejsou vědomy existence žádných závazků k případným věřitelům (závazky věřitelů totiž mohou vzniknout např. i z porušení právních povinností apod.).

Neproběhla-li likvidace obchodní společnosti, nemohlo ani dojít k řádnému skončení likvidace coby základní podmínky podání úspěšného návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. 

Potřebujete provést výmaz společnosti z OR? 

Kontaktujte ARROWS, advokátní kancelář

M: office@arws.cz

T: 910 058 058

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 7 Cmo 43/2017

K věci: Soud prvního stupně zamítl návrh na zápis výmazu ze dne 26. 11. 2016, pod Fj 443596/2016/MPSH. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že návrhem došlým soudu dne 26. 11. 2016, F 443596/2016, se navrhovatel domáhal zápisu výmazu společnosti z veřejného rejstříku.

Odůvodnění: Navrhovatel zaslal pouze návrh a v návrhu navrhovatel uvedl jako právní důvod výmazu: Společnost Kovovelt již 20 let nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost․ Společníci se počátkem roku 1996 rozešli a od té doby nejsou v žádném kontaktu. Daňová přiznání na OR jsou zasílána již mnoho let s nulami ve všech kolonkách. Vzhledem k těmto skutečnostem a k tomu, že společnost nemá žádné závazky ani pohledávky, žádám o její výmaz z OR. Vzhledem k tomu, že společnost nemá žádný majetek ani finanční prostředky, žádám o prominutí veškerých poplatků spojených s jejím výmazem, které bych musela hradit ze svého starobního důchodu. Poté soud uvedl, že stejně jako vznik obchodní společnosti má i její zánik dvě etapy. V první etapě se společnost zruší některým ze způsobů stanovených v zákoně dle právní úpravy obchodních společností, bylo-li o jejím zrušení rozhodnuto do 31. 12. 2013, od 1. 1. 2014 se rozhoduje o zrušení společnosti podle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 90/2012 Sb., popřípadě může být zrušena rozhodnutím soudu podle § 764 odst. 2 či čl. VIII bod 19 a 26 zákona č. 370/2000 Sb. Ve druhé etapě zaniká ke dni zápisu jejího výmazu z veřejného rejstříku. Až do dne výmazu trvá obchodní společnost jako právnická osoba, může tedy vlastními úkony nabývat práv a povinností a má i procesní způsobilost. Obdobně, jako je tomu u založení a vzniku společnosti, je i její zánik konstruován ve dvou fázích – společnost musí být nejprve zrušena, a to buď dobrovolně rozhodnutím svých společníků, popř. orgánu společnosti, který je ze společníků složen (valná hromada kapitálových obchodních společností), nebo nuceně rozhodnutím soudu. Ke zrušení společnosti vedou i právní události nastupující bez závislosti na rozhodování společnosti nebo soudu – společnost se ruší i uplynutím času nebo dosažením účelu, pro který byla založena. Po zrušení teprve může následovat zánik obchodní společnosti spojený s výmazem z obchodního rejstříku. Jestliže nedošlo ke zrušení společnosti, nelze tedy vymazat společnost z veřejného rejstříku s právním důvodem výmazu, že společnost nevykazuje žádnou činnost. Dále soud citoval příslušná zákonná ustanovení (§ 169 odst. 1, § 187 odst. 1, § 207 ObčZ) s tím, že v souvislosti se zrušením a zánikem společnosti by likvidátor měl podat minimálně dva návrhy na zápis do veřejného rejstříku. V první řadě je třeba zapsat den zrušení právnické osoby, právní důvod zrušení, vstup do likvidace a údaje o likvidátorovi. Po provedení likvidace by měl být podán návrh na zápis ukončení likvidace a výmaz společnosti z veřejného rejstříku. Vzhledem ke skutečnosti, že neproběhla řádná likvidace uvedené společnosti, soud návrh v celém rozsahu zamítl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost včasné odvolání. V odvolání uvedla, že společnost nemá žádný hmotný ani finanční majetek. Z odvolání vyplynul požadavek, aby návrhu na výmaz společnosti bylo vyhověno. V odvolání bylo dále uvedeno, že „Přikládám rozhodnutí o zániku společnosti“. Přiložená listina byla označená jako „Rozhodnutí o zrušení společnosti“.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Právní poměry vzniklé přede dnem 1. 1. 2014 se řídí dosavadními právními předpisy [viz přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.(§ 3043 odst. 2) a zákona č. 90/2012 Sb. (§ 775)], zde tedy občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (dále ObčZ 1964) a především obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb. (dále ObchZ) v rozhodném znění (tj. ve znění ke dni zrušení společnosti k 31. 12. 1997).

Dle obsahu předloženého rejstříkového spisu podala obchodní společnost KOVOVELT, spol. s r. o., coby navrhovatelka navrh na svůj výmaz z obchodního rejstříku s tím, že jako právní důvod výmazu požadovala zapsat text: „Společnost Kovovelt již 20 let nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost. Společníci se počátkem roku 1996 rozešli a od té doby nejsou v žádném kontaktu. Daňová přiznání na OR jsou zasílána již mnoho let s nulami ve všech kolonkách. Vzhledem k těmto skutečnostem a k tomu, že společnost nemá žádné závazky ani pohledávky, žádám o její výmaz z OR. Vzhledem k tomu, že společnost nemá žádný majetek ani finanční prostředky, žádám o prominutí veškerých poplatků spojených s jejím výmazem, které bych musela hradit ze svého starobního důchodu.“ K odvolání předložila odvolatelka listinu označenou jako „Rozhodnutí o zrušení společnosti Kovovelt spol. s ručením omezeným, …, zastoupená jediným jednatelem Zdenkou Feglarovou (dříve Moučkovou)“, v níž je dále uvedeno, že „V souladu se Společenskou smlouvou (zakládací listinou) z roku 1992, v níž jakožto jednatel společnosti mám konečné a rozhodující slovo opravňující k veškerým úkonům, včetně právních, jsem rozhodla o zrušení výše uvedené společnosti. Prohlašuji, že společnost Kovovelt nemá žádný hmotný ani finanční majetek. Veškeré závazky byly vyrovnány v roce 1996 krátce po ukončení činnosti a na společnost Kovovelt nebyl podán žádný návrh k soudnímu řízení jako na dlužníka. Bankovní účet je už léta zrušen, živnostenský list rovněž a nájem provozovny ukončen. V Chrastavě 8. 12. 2016“; listina byla podepsána Zdeňkou Feglerovou, pod jejím podpisem je uvedeno „jednatel společnosti“. Ve složce rejstříkového spisu označené jako „Obal pro zakládací listiny a stanovy podniku“ je založena společenská smlouva, na níž jsou k datu 21. 7. 1992 úředně ověřeny podpisy zakladatelů. Dle bodu 3.2. „Společnost se zakládá na dobu určitou, tj. 5 let do 31. 12. 1997.“ Dle bodu 16.1. „Kromě případů uvedených v ObchZ zaniká společnost po uplynutí pěti let tj. 31. 12. 1997, pokud se společníci nedohodnou na dalším trvání společnosti.“

Dle § 68 odst. 1 ObchZ „společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku, podle § 68 odst. 2 ObchZ „zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace, přechází-li její jmění na právního nástupce. Likvidace se rovněž nevyžaduje, je-li zamítnut návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku nebo nezbude-li po ukončení konkursního řízení společnosti žádný majetek.“

Dle § 70 odst. 1 ObchZ „nepřešlo-li celé jmění společnosti na právního nástupce (§ 69), provede se likvidace podle tohoto zákona, pokud zvláštní zákon nestanoví jiný způsob vypořádání jejího jmění.“ Dle § 70 odst. 2 ObchZ „vstup společnosti do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku. Po dobu likvidace se užívá obchodního jména společnosti s dovětkem ‚v likvidaci‘.“ 

Potřebujete advokáta na korporace?

M: office@arws.cz

T: 910 058 058

Podle § 71 odst. 1 ObchZ „likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak; není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud; likvidátorem může být jen fyzická osoba“.

Dle § 73 ObchZ „likvidátor oznámí vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům. Zároveň je povinen zveřejnit, že společnost vstoupila do likvidace, s výzvou, aby věřitelé společnosti a jiné osoby a orgány, které jsou tím dotčeny, přihlásili své pohledávky, popřípadě jiná práva ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce“. Podle § 769 ObchZ „povinnost zveřejnění údajů stanovená tímto zákonem je splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku“.

Právní úprava rozeznává zrušení právnické osoby s likvidací a bez likvidace. Likvidace se provádí povinně s výjimkou případů, kdy zákon stanoví jinak (např. právnická osoba zanikající s právním nástupcem či v určitých situacích spojených s řešením úpadku).

Výše citovaná zákonná ustanovení ve spojení s výše uvedenými skutečnostmi zjištěnými odvolacím soudem z listin založených v rejstříkovém spisu znamenají, že v souladu s § 68 odst. 3 písm. a) ObchZ a výše citovanou částí společenské smlouvy došlo ke zrušení předmětné společnosti uplynutím doby, na kterou byla založena, a to ke dni 31. 12. 1997, a současně předmětná společnost vstoupila dle § 70 odst. 1 ObchZ do likvidace. Nebyly dány situace, u nichž zákon stanoví, že se nevyžaduje likvidace. Po vstupu společnosti do likvidace v souvislosti s jejím zrušením ke dni 31. 12. 1997 měl být ustanoven likvidátor společnosti v souladu s § 71 odst. 1 ObchZ (a samozřejmě podán návrh na jeho zápis do obchodního rejstříku, včetně dovětku „v likvidaci“ u obchodní firmy společnosti) a proběhnout řádný proces likvidace coby zákonem stanovený postup pro likvidaci obchodních společností, zahrnující v to i povinnosti stanovené v § 73 ObchZ. Odvolací soud zdůrazňuje, že zákonem stanovený postup likvidace obchodní společnosti ve svém minimalistickém formálním rozsahu musí proběhnout i v těch společnostech, které si nejsou vědomy existence žádných závazků k případným věřitelům (závazky věřitelů totiž mohou vzniknout např. i z porušení právních povinností apod.).

Jak vyplývá z předloženého návrhu – textu v rubrice: „Ostatní skutečnosti (právní důvod výmazu)“, z odvolání a k němu přiložené listiny, tak navrhovatelkou nebylo ani tvrzeno, natož dokládáno, že by proběhl řádný, tedy jsoucí v souladu se zákonem, proces likvidace předmětné obchodní společnosti (zahrnující mj. i zveřejnění výzvy věřitelům v souladu se zákonem v Obchodním věstníku) k tomu oprávněnou osobou – likvidátorem (ten není ostatně ani zapsán v obchodním rejstříku a ani nebylo tvrzeno, že došlo k jeho ustanovení do funkce). Jinak řečeno, neproběhl-li zákonem stanovený postup pro likvidaci obchodních společností, nemohlo ani dojít k řádnému skončení likvidace coby základní podmínky podání úspěšného návrhu na výmaz předmětné společnosti z obchodního rejstříku.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 OSŘ usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku potvrdil jako věcně správné.

Poznámka: Shora citované závěry se prosadí i v rámci právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Podle § 168 odst. 1 ObčZ platí: „Právnická osoba se zrušuje právním jednáním, uplynutím doby, rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo dosažením účelu, pro který byla ustavena, a z dalších důvodů stanovených zákonem.“ Podle § 168 odst. 2 ObčZ platí: „Po zrušení právnické osoby se vyžaduje její likvidace, ledaže celé její jmění nabývá právní nástupce, nebo stanoví-li zákon jinak.“ Podle § 171 písm. a) ObčZ platí: „S likvidací se právnická osoba zrušuje uplynutím doby, na kterou byla založena.“ Zákon přitom nestanoví ve smyslu § 168 odst. 2 ObčZ žádnou výjimku pro nemajetné obchodní korporace (tzv. prázdné schránky) spočívající v tom, že by tyto entity mohly po svém zrušení podat přímo návrh na svůj výmaz z veřejného rejstříku, bez toho, aniž by u nich proběhla likvidace (srov. také § 82 odst. 1VeřRej). To znamená, že i u těchto právnických osob je třeba učinit všechny kroky v rámci likvidace (§ 187 a násl. ObčZ), jinak rejstříkový soud jejich návrhu na výmaz nemůže vyhovět (obdobně judikoval Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 8 Cmo 84/2015, usnesení ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 8 Cmo 147/2015, a usnesení ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 8 Cmo 357/2015).

V insolvenčních souvislostech je pak třeba upozornit zejména na to, o čem jsem již psal v Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 261, marg. č. 4 a 5, a sice že v praxi nastávají komplikace zejména u nemajetných právnických osob v likvidaci nacházejících se v úpadku (§ 200 ObčZ), u nichž nelze postupovat podle § 82 odst. 1 VeřRej. Nově totiž nelze insolvenční návrh zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé (§ 144 InsZ). Po podání insolvenčního návrhu likvidátorem insolvencí soud zpravidla právnické osobě uloží povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, kterou dlužník nemá z čeho uhradit, a v důsledku toho je pak insolvenční řízení soudem zastaveno s odůvodněním, že účelem insolvenčního řízení není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních právnických osob, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů, což předpokládá, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů (Vrchní soud v Praze, č. j. 3 VSPH 1689/2014-A-14). Nebude-li schopen likvidátor dlužníka zálohu zaplatit (jinak by totiž náklady insolvenčního řízení šly na vrub státu, viz DZ k zákonu č. 294/2013 Sb., s. 89), soud řízení zastaví a likvidátor mimo rámec insolvenčního řízení dokončí likvidaci právnické osoby(Vrchní soud v Olomouci, č. j. 2 VSOL 467/2013-A-13), zpravidla per analogiam § 201–204 ObčZ. Dokončení likvidace a výmazu dlužníka z veřejného rejstříku totiž nejsou podmíněny realizací insolvenčního řízení (Nejvyšší soud, sp. zn. 5 Tdo 1300/2014).