Mladá právnička z Oděsy: Svět už je válkou unavený, nesmíme o ní ale přestat mluvit

24. únor. 5 hodin ráno. Volá mi kamarádka se slovy: “Válka začala.” Těsně poté jsem slyšela explozi. Situace, kterou si umíme jen těžko představit. Anastasia ale ano. Zažila ji. Anastasi Dzhyhola, 24letá právnička z ukrajinské Oděsy, nyní také leader Arrows projektu Future for Ukraine, popisuje v rozhovoru pro Arrows její nynější život, její plány. Jaký je život 24leté právničky, jejíž rodná země prochází válkou. Plánuje se vrátit? Jak se snaží svým krajanům pomáhat? O tom všem v rozhovoru níže.

Právnička Anastasia Dzhyhola při svém projevu na Business MeetUp 2022 v Národním muzeu.

Jaký byl Váš život před válkou? A jak vypadaly dny těsně před invazí Ukrajiny?

Na rok 2022 jsem měla spoustu plánů. Je to rok tygra, můj rok. Plánovala jsem cestovat, měla jsem i velmi dobře nastartovanou kariéru. 21. února jsem trávila s přáteli v Oděse, den na to jsem slavila rozlučku se svobodou svojí blízké kamarádky. Hodně jsme se nasmály, takové ty fajn dny strávené s přáteli. Další den, 23. února, ten večer před tím, než válka začala, jsme měli rodinnou oslavu. Mluvili jsme o všem možném, budoucnosti, minulosti, vzpomínali jsme na dětství. Byl to krásný večer a já byla vděčná za vše, co mám. Tu vzpomínku mám pořád v čerstvé paměti. S těmito myšlenkami jsem odešla domů spát.

Co se dělo poté?

Víte, měla jsem jít do práce, měl to pro mě být normální pracovní den na soudě. 24. únor. 5 hodin ráno. Volá mi kamarádka se slovy: “Válka začala.” Těsně poté jsem slyšela explozi. Oděsa byla přesně ten den napadena. Zavolala jsem kamarádce, společně jsme vyrazily na čerpací stanici a nakoupit jídlo. Sbalila jsem si malý kufr s oblečením a vzala peníze, dokumenty a na noc jsme se i s mojí maminkou ukryly u kamaráda ve sklepě. Celou noc jsme nespali. V pět ráno dalšího dne mi zase zazvonil telefon: “Nastyo, nechci nic slyšet. Bereme kufry, musíme odjet,” nabádala mě kamarádka. Nevěděla jsem, co dělat.

Takže jste s odjezdem z Ukrajiny váhala?

Ano, pokládala jsem si otázku, zda jet nebo ne, co budu jinde dělat? Na Ukrajině mám vše, rodinu, přátele, majetek.

Nakonec jste se ale rozhodla odjet…

Ano, bylo to velmi těžké, nevěděla jsem, kam jedeme, nevěděla jsem, kde skončíme. Tři holky a jedno malé dítě v jednom autě. Po cestě jsem si psala s kamarádkou Ninou, která žije v Praze. Ptala jsem se, jestli bychom u ní nemohli jednu noc přespat, odpočinout si. Říkala jsem si, že pak můžeme pokračovat do Dánska, kde žije moje další kamarádka. Při setkání s Ninou mi ale říkala, že můžeme klidně zůstat tady, že mi se vším pomůže. Víte, když jsem z Ukrajiny odjížděla, myslela jsem, že budu za pár dní zpět. Že to nebude trvat dlouho.

Musela to být hrozná situace, kterou si nikdo z nás neumí představit. Nechat vše na jednom místě a odjet.

Ano přesně tak, hlavně proto jsem váhala.

Zmínila jste, že na Ukrajině jste pracovala na soudě. Jaká byla přesně Vaše práce?

Pracovala jsem jako asistentka soudce. Tu práci jsem měla opravdu ráda, věnovala jsem se zejména občanskému právu, každý den jsem se naučila něco nového. Zároveň jsem měla jasnou představu, kam chci kariérně směřovat.

Plánujete se někdy v blízké době vrátit zpět na Ukrajinu?

Ano, na Ukrajinu odjíždím 13. května (Pozn. rozhovor byl nahráván 10. května).

Proč jste se tak rozhodla?

Potřebuji si vyřídit nějaké dokumenty, které jsem doposud neměla, jako třeba řidičský průkaz. Jeden z hlavních důvodů ale je, že mi umřel 12. dubna dědeček a neměla jsem ani možnost mu přijít na pohřeb. Chci tam teď být. Na Ukrajině je taky moje prababička, o kterou se teď stará moje babička. Ta ale potřebuje naši pomoc. Zároveň je to velmi složité. Nevím, co čekat. Nevím, zda budu cítit štěstí, že jsem zpět, strach nebo smutek. Možná kombinaci všeho.

Jak je na tom teď Vaše město, Oděsa?

Není tam bezpečno. Rusové se teď na Oděsu dost soustředí. Je to zvláštní, víte, vždycky jsme byli mezinárodní město. Na ulici jste mohli slyšet mnoho různých jazyků. Hodně obyvatel Oděsy taky mluvilo rusky. Teď nás denně ostřelují rakety. Já jsem si ale jistá, že vydržíme, nás nezlomí.

Jste velmi statečná, je to velmi odvážné se teď na Ukrajinu vracet.

Musím a také se chci vrátit. Uvidíme, co přinese budoucnost.

Teď pracujete v Arrows a budete pracovat také na dálku jako leader projektu Future for Ukraine. Můžete popsat, o čem projekt přesně je?

Zaměřujeme se na právní a daňové služby pro uprchlíky z Ukrajiny. Jedná se o konkrétně o vyřizování různých právních dokumentů, např. i získání občanství. Chceme také pomáhat Ukrajincům, kteří chtějí začít podnikat v zahraničí, provést je tímto procesem od A do Z nebo také kontaktovat zahraniční podnikatele, kteří by rádi na Ukrajině investovali. V rámci projektu jsem také s politickými představiteli a lídry organizací hovořila na půdě Poslanecké sněmovny na téma Strategická pomoc ukrajinským uprchlíkům v dlouhodobém horizontu.

Anastasia při jejím projevu na půdě Poslanecké sněmovny ČR

Projekt má tedy pomoci Ukrajincům, aby se zde necítili jako uprchlíci ale plnohodnotní občané.

Přesně tak, to je jeden z cílů projektu.

Je ještě něco, co byste chtěla na závěr sdělit?

Všichni víme, že svět je už válkou unavený, že lidé už ji tolik nevnímají. Ale právě v této chvíli je tak moc důležité o ní pořád mluvit. Vědět, že tu pořád je. Nezmizela. My Ukrajinci jsme tady v Česku, protože jsme ztratili své domovy. Prosím, mluvte o tom, co se děje, podporujte nás, nezapomínejte, že válka pořád trvá.

Kontakt pro média:

Pavel Machajdík
PR Manager
M: +420 608 171 516
E: pavel@shrtcut.cz