Nejvyšší správní soud stanovil jasná pravidla ohledně otázky zneužití práva v oblasti DPH

Vytvořili jste více firem a rozdělujete mezi ně podnikání, abyste se vyhnuli registraci k DPH? Nejvyšší správní soud (NSS) posoudil takový případ jako zneužití práva a potvrdil, že takové jednání může vést k doměření daně a sankcím přímo fyzické osobě, která strukturu navrhla. Tento článek rozebírá klíčové závěry rozhodnutí NSS ze dne 22. 1. 2025, č. j. 6 Afs 193/2024–54 a vysvětluje, jaký dopad toto rozhodnutí bude mít na podnikatele a právní praxi.

​Autor článku: ARROWS advokátní kancelář (Mgr. Filip Ondřej, office@arws.cz, +420 245 007 740)

Podnikatelský model jako nástroj pro obcházení povinností dle zákona o DPH? Soud řekl jasné NE

Rozhodnutí NSS ukazuje, kde přesně leží hranice mezi daňovou optimalizací a zneužitím práva. V daném případě podnikatel opakovaně zakládal nové společnosti a řetězově na ně převáděl svou podnikatelskou činnost (prodej elektronických cigaret), aby každá z nich zůstala pod limitem pro povinnou registraci k DPH.

Šlo o 26 obchodních společností. Všechny měly:

• stejný předmět činnosti,
• stejné zaměstnance (uzavírající smlouvy opakovaně vždy s novou firmou),
• shodné místo provozování činnosti,
• shodnou osobu jednatele a společníka.

Finanční správa i soudy dospěly k závěru, že se nejednalo o samostatné podnikatelské subjekty, ale o jednotný podnikatelský záměr „rozložený“ mezi více firem čistě kvůli DPH.

Modelová situace

Představte si, že veškerý provoz zůstává stejný – sklady, zaměstnanci, dodavatelé, obchodní značka – jen jméno firmy na faktuře se každé dva měsíce změní. Smyslem není podnikání samo, ale formální oddělení obratu, aby žádná společnost nepřesáhla zákonný limit pro povinnou registraci k DPH. Takový postup NSS označil za obcházení zákona a zneužití práva.

Jak se zneužití práva posuzuje a co je jeho podstatou

Základní otázkou v případech daňové optimalizace je, zda zvolený model sleduje legitimní ekonomický cíl – nebo je-li hlavním (převažujícím) cílem získání daňového zvýhodnění, které by při standardním postupu nenastalo.

Soud vychází ze dvoustupňového testu zneužití práva, který hodnotí:

• objektivní stránku – zda forma jednání odporuje smyslu a účelu právní úpravy (byť by formálně naplňovala podmínky stanovené právními předpisy),

• subjektivní stránku – zda záměr podnikatele byl získání výhody umělým vytvořením podmínek pro její dosažení.

Ve výše uvedeném případě NSS konstatoval, že formálně každá společnost samostatně podnikala, ale ve skutečnosti šlo o umělou konstrukci s jediným cílem – zachovat nárok na osvobození od DPH určený výhradně malým podnikům podle čl. 287 směrnice Rady 2006/112/ES.

NSS se v otázce posouzení možnosti aplikace zneužití práva v daňovém právu opřel nejen o českou judikaturu (rozsudek NSS ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004-48, č. 869/2006 Sb. NSS; usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 2714/07), ale i o judikaturu SDEU (rozsudek SDEU ze dne 14. 12. 2000 ve věci Emsland-Stärke, C-110/99 nebo rozsudek SDEU ze dne 21. 2. 2006 ve věci Halifax Plc a další, C-255/02). NSS rovněž citoval mj. rozsudek ze dne 4. 10. 2024 ve věci UP CAFFE d.o.o., C-171/23, ve kterém SDEU jasně potvrdil názor, že je třeba daňová zvýhodnění odepřít, pokud k jejich dosažení slouží uměle vytvořená korporátní struktura.

Praktické důsledky pro podnikatele

Rozsudek NSS přináší několik důležitých závěrů s přímými dopady na praxi:

• forma nestačí – rozhoduje účel a věcné (materiální) jednání subjektu. Ačkoli každá společnost může být založena v souladu s právními předpisy, pokud je faktickým účelem takového jednání daňového subjektu dosažení daňového zvýhodnění, může vzniknout problém v podobě doměření daně,

• DPH může být doměřeno fyzické osobě. Soud potvrdil, že pokud podnikatel před vznikem struktury podnikal sám, a následně uměle rozdělil svou činnost mezi více firem, může mu být daň doměřena přímo – jako by strukturu vůbec nevytvořil. NSS potvrdil, že se v daňovém právu neuplatní striktní oddělení právnické a fyzické osoby,

• pouhé odkazy na „rizika podnikání“ nestačí. V nadepsaném příkladu daňový subjekt tvrdil, že firmy zakládal kvůli riziku spojenému s dovozem elektronických cigaret. Soud takové tvrzení odmítnul jako nedostatečné – pokud daňový subjekt dostatečně neprokáže, že cílem nebyla primárně daňová výhoda, potom výše uvedená argumentace neobstojí.

Pokud tedy správce daně prokáže zneužití práva, může vám daň doměřit zpětně za celé období – včetně penále. A to i v případech, kdy žádná z firem formálně nepřekročila zákonný obrat.

Shrnutí

Rozsudek NSS č. j. 6 Afs 193/2024–54 vysílá jasný signál – snaha o optimalizaci DPH nesmí být postavená na umělých strukturách, které obcházejí smysl a účel zákona, a jejichž jediným cílem je získání daňového zvýhodnění. Vytváření řetězců firem, které mají za cíl vyhnout se plátcovství DPH, bude s nejvyšší pravděpodobností považováno za zneužití práva. A sankce mohou být tvrdé – včetně doměření daně a penále podnikateli, jakožto fyzické osobě.

Doporučení na závěr

Nepodceňujte daňová rizika spojená s organizační strukturou svého podnikání. Pokud využíváte více společností, můžete si od nás nechat vypracovat právní analýzu a my vám pomůžeme identifikovat rizikové prvky, provést správné nastavení a předejít tak případným komplikacím.

Dnes je poslední den, kdy jste tento problém museli řešit sami – kontaktujte nás!

Upozornění: Informace obsažené v tomto článku mají pouze obecný informativní charakter a slouží k základní orientaci v problematice. Ačkoliv dbáme na maximální přesnost obsahu, právní předpisy a jejich výklad se v čase vyvíjejí. Pro ověření aktuálního znění předpisů a jejich aplikace na vaši konkrétní situaci je proto nezbytné kontaktovat přímo ARROWS advokátní kancelář (office@arws.cz). Neneseme žádnou odpovědnost za případné škody či komplikace vzniklé samostatným užitím informací z tohoto článku bez naší předchozí individuální právní konzultace a odborného posouzení. Každý případ vyžaduje řešení na míru, proto nás neváhejte oslovit.