Předávání dětí mezi rodiči v době koronaviru

Již téměř rok se všichni potýkáme se situací okolo koronavirové pandemie a s ní souvisejícími omezeními a opatřeními. Ať chceme nebo ne, současná situace ovlivňuje každého z nás, a zasahuje do celé řady aspektů našeho života, a to včetně života rodinného. Jako jeden z příkladů může posloužit situace, kterou teď musí řešit celá řada rodičů, a to problematika předávání dětí mezi rozvedenými rodiči v rámci soudem vymezeného styku.

Přestože se již objevily případy, kdy se někteří z rodičů snaží současnou situaci zneužít k tomu, aby druhému rodiči omezili, nebo úplně zamezili kontakt s dítětem, lze obecně říci, že krizová opatření vydávaná v důsledku koronavirové pandemie nemají vliv na předávání dětí mezi rodiči. Bránění jednomu z rodičů v oprávněném styku s jeho dítětem tak nemá žádný právní základ.

Samotné cestování za účelem předání nebo převzetí dítěte spadá pod výjimku z krizového opatření, stanovujícího zákaz volného pohybu osob, jelikož se svou povahou jedná o nezbytnou cestu za rodinou. Z právního hlediska tak nelze dojít k závěru, že by na základě vládních opatření docházelo k omezování práv a povinností ve vztahu předávání dětí mezi rodiči v rámci soudem vymezeného styku.

Výše popsaná situace se však může změnit v okamžiku, kdy je jednomu z rodičů nebo samotnému dítěti nařízena karanténa nebo izolace. V takovém případě je zde zjevné riziko nákazy, a je nutné řídit se v první řadě pokyny Krajské hygienické stanice a ošetřujícího lékaře.

V návaznosti na výše uvedené tak lze shrnout, že po právní stránce není předávání dětí mezi rodiči nijak plošně omezeno, a není tak namístě, aby jeden z rodičů bránil druhému rodiči ve styku s dítětem. V případě, kdy by opravdu jeden z rodičů druhému rodiči ve styku s dítětem bránil, jednalo by se zřejmě o maření úředního rozhodnutí.

Vždy je ale zároveň nutné myslet na nejlepší zájem dítěte, a také i na zájem jednotlivých rodičů (a příp. osob, které s nimi žijí), jejichž zdraví by mohlo být ohroženo. Kromě samotné právní stránky věci je tak vždy vhodné zohlednit také veškeré konkrétní okolnosti ve Vašem případě – situace se může lišit např. v případě, kdy jeden z rodičů dítěte žije ve společné domácnosti s osobou spadající do rizikové skupiny (např. osoba chronicky nemocná, senior, apod.), a má tak odůvodněnou obavu ze zvýšeného rizika nákazy takové osoby, nebo sám rodič nebo dítě je osobou, u které je vyšší riziko těžkého průběhu onemocnění.

Nelze tak než doporučit, aby se rodiče (pokud je to možné) společně poradili a dohodli, jestli je namístě nějakým způsobem styk s dítětem upravit tak, aby se co nejvíce předešlo riziku ohrožení zdraví dítěte nebo rodičů. Dnešní doba moderních technologií nám nabízí celou řadu možností, jak alespoň částečně nahradit osobní setkávání, a je tak na uvážení rodičů, zda by nebylo vhodnější některou z těchto možností využít v těch případech, kdy by cestování dítěte mezi rodiči mohlo nadmíru zvyšovat riziko nákazy dítěte nebo rodičů.

V návaznosti na výše uvedené tak lze shrnout, že po právní stránce nelze bez dalšího bránit dítěti ve styku s rodičem, avšak vždy je nutné mít na paměti především zdraví a nejlepší zájem dítěte, a podle toho také v konkrétních případech postupovat.