Rozhodnutí o rozdělení zisku a účetní závěrka

Jestliže VH akciové společnosti konaná do 6 měsíců od posledního dne účetního období projednala účetní závěrku za ono účetní období a na jejím základě rozhodla o rozdělení zisku, pak mimořádná VH konaná v témže roce po uplynutí 6 měsíců od posledního dne účetního období není oprávněna na základě téže účetní závěrky rozhodnout o jiném rozdělení zisku.

Potřebujete pomoci při rozdělení zisku dle účetní závěrky? 

Kontaktujte naše advokáty a daňaře

MAIL: office@arws.cz  I TEL: 910 058 058

S ohledem na principiálně shodnou právní úpravu Vrchní soud v Praze nepochybuje o tom, že se i v poměrech zákona o obchodních korporacích uplatní judikaturní závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku z 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007. 

Usnesení Vrchního soudu v Praze z 22. 3. 2017, sp. zn. 14 Cmo 506/2015

K věci: Soud prvního stupně vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti Ch. v. a k., a. s. („společnost“) ze dne 28. 8. 2014, jímž bylo schváleno rozdělení částky ve výši 41 095 000 Kč z nerozděleného zisku minulých let tak, že se vyplatí jako dividenda. Na jednu akcii společnosti se vyplatí 250 Kč, z toho částka připadající na vlastní akcie, tj. částka ve výši celkem 332 000 Kč, zůstane na účtu nerozděleného zisku minulých let („sporné usnesení“).

Odůvodnění: Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění:

Představenstvo společnosti na základě žádosti akcionáře V. s. o. D․ svolalo 22. valnou hromadu, která přijala dne 28. 8. 2014 výše uvedené sporné usnesení. Splatnost dividendy byla stanovena na jeden měsíc od rozhodnutí valné hromady a neměla být vyplacena akcionářům, kteří jsou v prodlení s plněním povinnosti výměny akcií dle § 3 odst. 1 zákona č. 134/2013 Sb., o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů. Navrhovatel „byl v rozhodné době akcionářem společnosti“ – dne 22. 9. 2014 mu byly protokolárně vyměněny listinné akcie na majitele za listinné akcie na jméno a „dne 24. 2. 2014 navrhovatel předával 5 kusů, jak plyne z předávacího protokolu“, „další akcie pak byly předávány 25. 1. 2012“ – k předání 5 kusů akcií došlo dne 24. 2. 2014 – ale 22. valné hromady se navrhovatel neúčastnil. 

V pořadí 21. valná hromada společnosti konaná dne 26. 6. 2014 schválila (mimo jiné) výroční zprávu o podnikatelské činnosti a stavu majetku společnosti a řádnou účetní závěrku za r. 2013. Rozhodla, že zisk společnosti za r. 2013 nebude rozdělen a bude převeden – po odvodu částky 500 000 Kč do sociálního fondu – na účet nerozdělených zisků za uplynulé účetní roky se zdůvodněním, že toto opatření navrhuje představenstvo v zájmu dlouhodobé obchodní strategie společnosti („předchozí usnesení“). Souhlasné stanovisko s tímto opatřením vyjádřila dne 19. 5. 2014 dozorčí rada společnosti a na valné hromadě byla k dispozici též příslušná zpráva auditora. Této valné hromady se navrhovatel neúčastnil. 

Motiv společnosti pro takto radikální změnu rozhodnutí o naložení s nerozděleným ziskem nebyl v řízení tvrzen ani prokázán, pouze skutečnost, že si to žádal nový majoritní akcionář společnosti V. s. o. D., který vznikl sloučením dřívějších akcionářů společnosti, kteří se svými akciemi hlasovali jednotlivě na valné hromadě konané dne 26. 6. 2014. 

Ze zpráv auditora k účetním závěrkám k 31. 12. 2013 a k 31. 12. 2014 vyplývá, že „společnost nerozdělila veškeré zisky, vždy si ponechávala rezervu. Z výpisu z bankovního účtu, který byl předložen soudu, vyplynulo, že na účtu společnosti zůstalo ziskově 12 mil. Kč.“

Potřebujete pomoci při rozdělení zisku dle účetní závěrky? 

Kontaktujte naše advokáty a daňaře

MAIL: office@arws.cz  I TEL: 910 058 058

Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání. Po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání společnosti není důvodné. 

Klíčovou otázkou je, zda se v poměrech projednávané věci a za účinnosti nové právní úpravy obdobně prosadí judikaturní závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku z 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007 (R 80/2010); odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že tomu tak je.

Ve zmíněném rozsudku Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil následující závěr: 

„Jestliže valná hromada akciové společnosti konaná do šesti měsíců od posledního dne účetního období (§ 184 odst. 3 ObchZ) projednala účetní závěrku za ono účetní období a na jejím základě rozhodla o rozdělení zisku, pak mimořádná valná hromada konaná v témže roce po uplynutí šesti měsíců od posledního dne účetního období není oprávněna na základě téže účetní závěrky rozhodnout o jiném rozdělení zisku.“ K tomu dále uvedl, že „lhůta ke svolaní řádné valné hromady určená (počítaná) od posledního dne účetního období je logicky nejen lhůtou určující, do kdy by měla valná hromada (při řádném a obvyklém chodu věcí) odsouhlasit výsledky onoho účetního období, ale též nejzazší lhůtou, ve které lze výsledky účetní závěrky sloužící pro jednání řádné valné hromady pokládat za ty, jež mohou akcionářům sloužit jako reálný obraz účetnictví akciové společnosti, na jehož základě mohou kvalifikovaně rozhodovat o rozdělení zisku“. 

Nejvyšší soud zde vycházel z § 183 odst. 4 ObchZ ve znění účinném ke dni konání tam řešené valné hromady 1. 11. 2002. Podle cit. ustanovení se valná hromada koná nejméně jednou za rok ve lhůtě určené stanovami, nejpozději však do šesti měsíců od posledního dne účetního období. Svolává ji představenstvo, popř. jeho člen, pokud se představenstvo na jejím svolání bez zbytečného odkladu neusneslo a zákon stanoví povinnost valnou hromadu svolat anebo pokud představenstvo není dlouhodobě schopno se usnášet, nestanoví-li tento zákon jinak. A podle § 178 odst. 1 věty první ObchZ akcionář má právo na podíl na zisku společnosti (dividendu), který valná hromada podle hospodářského výsledku schválila k rozdělení. Těmto ustanovením odpovídá v poměrech akciové společnosti a právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 ustanovení § 403 odst. 1 ZOK, podle něhož řádnou účetní závěrku projedná valná hromada nejpozději do šesti měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období. A podle § 34 ZOK i nadále platí, že podíl na zisku se stanoví podle řádné či mimořádné účetní závěrky schválené nejvyšším orgánem společnosti.

Potřebujete pomoci při rozdělení zisku dle účetní závěrky? 

Kontaktujte naše advokáty a daňaře

MAIL: office@arws.cz  I TEL: 910 058 058

S ohledem na principiálně shodnou právní úpravu odvolací soud nepochybuje o tom, že se i v poměrech projednávané věci uplatní shora uvedené judikaturní závěry Nejvyššího soudu. To, zda je společnost v dobré či nepříznivé ekonomické situaci, nemá na uplatnění těchto závěrů žádný vliv – podstatné totiž je, že valná hromada již jednou rozhodla o nerozdělení zisku v zákonem stanovené lhůtě, a tím je bez dalšího vyloučeno, aby na základě téže účetní závěrky a po uplynutí této lhůty své rozhodnutí revokovala a o (ne)rozdělení zisku rozhodla jinak. Proto je též irelevantní ujištění odvolatelky, že v období mezi konáním valných hromad od 26. 6. do 28. 8. 2014 „nedošlo v účetnictví společnosti ani v ekonomické situaci společnosti k žádným podstatným změnám“. Takové pozdější rozhodnutí je neplatné pro rozpor s § 403 odst. 1 a § 34 ZOK. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že akcionáři rozhodovali na valné hromadě konané dne 26. 6. 2014 o rozdělení zisku toliko za r. 2013, kdežto na valné hromadě konané dne 28. 8. 2014 rozhodovali akcionáři (v jiném složení) o rozdělení části nerozděleného zisku z uplynulých let; konečně tak tomu bylo i ve věci řešené Nejvyšším soudem ve shora uvedeném rozsudku. Jestliže valná hromada konaná dne 26. 6. 2014 rozhodla o nerozdělení zisku za r. 2013, stal se součástí celkového nerozděleného zisku za r. 2013 i roky předcházející. Představa odvolatelky, že lze rozhodnout o rozdělení zisku z uplynulých let izolovaně od rozdělení zisku za r. 2013, je mylná. 

Důvod pro aplikaci § 260 ObčZ ve spojení s § 428 odst. 1 ZOK odvolací soud neshledal, neboť došlo k zásadnímu porušení shora cit. ustanovení zákona. V důsledku předmětného usnesení valné hromady bylo vyplaceno z prostředků společnosti 41 095 000 Kč, takže toto porušení zákona mělo závažné právní následky. Ochrana akcionářů, kteří přijali podíl na zisku v dobré víře, je zajištěna v § 35 odst. 1 ZOK, podle něhož se podíl na zisku nevrací, ledaže osoba, které byl podíl na zisku vyplacen, věděla nebo měla vědět, že při vyplacení byly porušeny podmínky stanovené tímto zákonem; v pochybnostech se dobrá víra předpokládá.

Poznámka: Zatímco Vrchní soud v Praze v komentovaném rozhodnutí dospěl k závěru, že rozsudek NS z 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007, se uplatní i v režimu zákona o obchodních korporacích, část doktríny zastává opačný názor: 

„Ačkoliv i zákon o obchodních korporacích určuje, že ‚podíl na zisku se stanoví na základě řádné nebo mimořádné účetní závěrky schválené nejvyšším orgánem obchodní korporace‘ (§ 34 odst. 1), a současně upravuje lhůtu pro projednání řádné účetní závěrky akciové společnosti, máme za to, že se uvedené závěry nadále neprosadí. Je tomu tak proto, že nově zákon – na rozdíl od obchodního zákoníku – výslovně upravuje tzv. insolvenční test (§ 40 odst. 1), který by měl dostačovat pro dosažení cíle sledovaného shora citovaným rozhodnutím (tj. zabránit vyplacení podílů na zisku ‚na úkor‘ věřitelů společnosti). Opačný závěr by navíc ve společnostech, které emitovaly akcie s pevným podílem na zisku (viz § 276 odst. 3 a § 348 odst. 4 a komentář k nim), založil nerovnost mezi akcionáři s tímto druhem akcií a ostatními akcionáři; jelikož právo na pevný podíl na zisku za předchozí účetní období vzniká k prvnímu dni následujícího účetního období (byl-li zisk v předchozím účetním období vytvořen), přičemž § 348 odst. 4 upravuje toliko jeho splatnost, dosáhli by tito akcionáři na pevný podíl na zisku (na rozdíl od ostatních akcionářů) i tehdy, nestihla-li by valná hromada do šesti měsíců rozhodnout o rozdělení zisku.“ (Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, komentář k § 403; oproti prvnímu vydání tohoto komentáře je zde názorový posun, kdy na s. 614 prvního vydání je uveden závěr zcela opačný). Nezbývá proto než vyčkat, na jakou stranu se Nejvyšší soud nakonec přikloní. Domnívám se, že Nejvyšší soud se od své předchozí judikatury odkloní, určité náznaky tohoto posunu lze spatřovat dle mého soudu již v rozsudku NS z 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011. 

Článek byl dne 8. 3. 2018 publikován v časopise Právní rozhledy.