Větší vzdálenost mezi bydlišti rozvedených rodičů: Který z rodičů má nést finanční a časové náklady na realizaci styku s dítětem?

31.10.2020

Po rozvodu manželství často dochází k situacím, kdy se rodič, kterému bylo dítě svěřeno do péče, odstěhuje do nového bydliště vzdáleného třeba i stovky kilometrů od bydliště původního, kde žije druhý z rodičů. Vyvstává tedy otázka, jakým způsobem realizovat styk druhého rodiče s dítětem při takové vzdálenosti mezi oběma bydlišti? A kdo má nést náklady na dojíždění? 

Dle nového nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 9. 2020 (sp. zn. IV. ÚS 4156/19) náklady spojené se stykem nemohou být kladeny k tíži pouze jednoho z rodičů. V zájmu rovnoměrného vyvážení překážek spojených s realizací styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost je nutné, aby byly tyto překážky přeneseny částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče. 

V konkrétním případě bylo nezletilé dítě svěřeno do výlučné péče matky a otci byl stanoven styk s nezletilým dítětem každý třetí týden od pátku do neděle. Matka se s dítětem odstěhovala z původního bydliště do bydliště nového, které je vzdáleno téměř 300 km. Otec tedy za účelem realizace styku musel absolvovat pokaždé téměř 8 hodin cesty za nezletilým, aby si ho vyzvedl a odvezl k sobě domů. To samé musel absolvovat po skončení styku, kdy měl nezletilého vrátit zpět do místa bydliště matky. K tomu, aby došlo ke styku otce s nezletilým, tak otec musel přes víkend ujet přes 1000 km a strávit v autě kolem 18 hodin, což je náročné nejen časově a finančně, ale i fyzicky a psychicky. Otec proto v řízení požadoval, aby matka byla povinna se na realizaci styku rovněž podílet, a to tak, že každý druhý styk by byla povinna nezletilého ke styku přivézt svým osobním motorovým vozidlem a při ukončení styku nezletilého vyzvednout v místě bydliště otce s tím, že by se takto oba rodiče střídali.

Ústavní soud této stížnosti otce vyhověl a uvedl k tomu následující: „větší vzdálenost mezi bydlišti rodičů dítěte nemůže za standardních okolností jít k tíži pouze jednomu z nich a nesmí být důvodem porušení práva dítěte na styk s oběma rodiči a současně porušením práva jednoho z rodičů na styk s dítětem.“ Překonání dlouhé vzdálenosti za účelem realizace styku navíc zmenšuje rozsah styku rodiče a dítěte, což je přímým zásahem do práv rodiče chráněných čl. 32 odst. 4 Listiny a do práv nezletilého dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny. Nejde totiž pouze o finanční stránku věci (např. palivo za ujeté kilometry), ale také o vynaloženou energii a čas. Každý si totiž dovede představit kvalitněji strávený čas se svým dítětem, než je několikahodinová jízda autem nebo veřejnou dopravou. 

V praxi to znamená, že by obecné soudy při rozhodování o úpravě styku rodičů s dítětem měli takové situace brát v potaz a upravit styk rodičů s dětmi v případě větší vzdálenosti tak, aby realizace styku nepředstavovala nepřiměřenou zátěž jak pro rodiče, tak zejména pro dítě.  

Možným řešením, které Ústavní soud v daném případě nastínil, by byla např. situace, že otec dítě převezme v místě bydliště matky a naopak matka po skončení styku s otcem dítě převezme v místě jeho bydliště. Tímto způsobem každý z rodičů absolvuje jednu cestu a obtíže a náklady s tím spojené nesou oba rodiče rovnoměrně. Uvedený scénář se aplikuje jak v případě střídavé péče, tak v případě výlučné péče pouze jednoho z rodičů. Z morálního a lidského hlediska je tak přinejmenším vhodné, aby se rodiče o cestu za zajištěním běžného styku s dítětem podělili stejným dílem. 

V případě, že řešíte problémy v souvislosti s realizací styku s nezletilými dětmi nebo máte zájem o jiné právní poradenství v oblasti rodinného práva, neváhejte nás kontaktovat.

Čtěte také:

Chcete zobrazit celý článek ZDARMA?

Tento článek je pro naše klienty k zobrazení zdarma. Zadejte prosím heslo na wi-fi z našich zasedacích místností. Nemáte heslo? Velmi rádi Vám jej ZDARMA zašleme.

Bc. Lucie Melicharová
manažer marketingu

Zadejte prosím heslo


Chcete heslo zdarma?

Podělte se s námi prosím o: