Webinář: Vymáhání pohledávek

19.10.2020

Mgr. Oliver Uraz: Představili bychom si jednak nějaký ten interní vnitřní proces vymáhání, kterým vás právě provede pak kolega Dořičák, a který bude právě zaměřen na to, jak tu pohledávku pojmout z toho interního hlediska, na co si dát pozor, co se vyplatí, co se nevyplatí. A pak bychom samozřejmě přešli na tu další fázi řešení té pohledávky, a to jednak pokud jde o fázi už předávání k vymáhání advokátní kanceláři, to je v podstatě to nejpodstatnější pro nějakou hladkou transakci, pro nějaký hladký průběh předávání té pohledávky advokátní kanceláři. S tím, že zároveň bychom se právě zastavili u těch daňových aspektů, jaké jsou právě daňové výhody pro aktivního věřitele, který takhle tímto aktivním způsobem se svou pohledávkou nakládá. A vlastně tím posledním okruhem by byla tématika týkající se samotného vymáhání pohledávky v podstatě z pohledu advokáta, co pro vás, nebo pro jiné klienty, obecně pro věřitele z pohledávky dokážeme nějakým způsobem nastavit, urychlit, zanalyzovat, co v dané situaci může být efektivnější a co naopak takové nemusí být. 

Na začátku, můžeme se k tomu samozřejmě kdykoliv vrátit, my některé ty aspekty, které mají zejména nějaký konkrétní finanční dopad, z hlediska zejména nákladových položek a toho, co se ekonomicky věřitelům vyplatí či nikoliv, budeme představovat ty aspekty na takovém standardním modelovém příkladu, který jsme si pro vás připravili. Je to v podstatě pro účely toho webináře velice jednoduchá situace, se kterou jste se samozřejmě určitě xkrát ve vaší praxi, činnosti setkali. Ale je to prostě postaveno na tom, že představme si, že máme uzavřenou nějakou kupní smlouvu s tím, že ta pozice toho věřitele je pozice prodávajícího. S tím, že obě ty smluvní strany jsou podnikateli a dohodly se na celkové ceně za to zboží ve výši 600 000 Kč plus daň z přidané hodnoty. S tím, že to splacení té ceny bylo rozděleno prostřednictvím tří faktur, každá po 200 000 Kč plus DPH, splatných k datu, které vidíte na obrazovce, 1. 7., 1. 10. 2019 a 1. 1. 2020. S tím, že pokud jde o nějaký základ té smluvní dokumentace a toho, co je obsahem toho smluvního vztahu, tak vycházíme z poměrně typické situace, kdy ani nemáme striktně vzato písemnou smlouvu, ale objednávku, její potvrzení proběhlo prostřednictvím e-mailové komunikace. S tím, že strana kupujícího, která je tedy v prodlení a neuhradila do dnešního dne žádnou z těch faktur ani částečně, odsouhlasila všeobecné obchodní podmínky prodávajícího, které pro nás z klíčových parametrů obsahují sjednání smluvních úroků z prodlení ve výši 15 % ročně a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně. 

Takže na základě tohoto modelového příkladu a obecně na základě všech relevantních parametrů, ke kterým se dostaneme, bychom postoupili k tomu prvnímu okruhu, který se nás bude týkat, a sice tedy již zmíněného vnitřního interního procesu vymáhání a jeho nastavení. S tím, že já bych tedy tímto předal slovo kolegovi Lukášovi Dořičákovi, který vám o tom popovídá blíže.

JUDr. Lukáš Dořičák: Dobrý den dámy a pánové, já vás taktéž vítám na dnešním webináři. Já vám nyní nasdílím obrazovku, abyste viděli tu příslušnou prezentaci. Nyní už by se měla objevit na vašich obrazovkách. 

Vnitřní proces vymáhání

V rámci tohoto bloku se budeme zabývat vnitřním procesem vymáhání, tím, jak nastavit ten proces vymáhání, když to vymáhání budete provádět prostřednictvím svých zaměstnanců nebo v podstatě v té fázi, než dojde k předání advokátovi. Budeme tedy hovořit o tom, jak zlepšit tu výchozí pozici pro vymáhání, jakým způsobem si otestovat vůbec dobytnost té pohledávky, kterou chcete vymáhat, odkud čerpat informace pro posouzení té dobytnosti pohledávky a zaměříme se taktéž na to, jaké náležitosti by měla splňovat vaše interní předžalobní výzva, kterou budete vyzývat dlužníky k úhradě. A taktéž, proč je vlastně důležité tuto předžalobní výzvu dlužníkům odesílat. 

V podstatě stěžejní pro úspěch v rámci toho vymáhání je mít dobře nastavené smlouvy, všeobecné obchodní podmínky, rámcové smlouvy, které uzavíráte se svými smluvními partnery a potažmo potenciálními dlužníky. V podstatě v okamžiku, kdy budete mít dobře nastavené tyto smlouvy a všeobecné obchodní podmínky a rámcové smlouvy, tak o to lépe bude probíhat samotný proces toho vymáhání pohledávek, o to bude rychlejší, o to bude méně nákladný. 

Já tady mám příklad jenom pár formulací, které se mohou objevit v těch vašich smlouvách a které vám v tomto pomohou. Samozřejmě závisí vždy na tom předmětu vaší činnosti, jaké přesně ustanovení do těch smluv zakotvit, ale tady příklad některé z nich. V podstatě vy můžete, pokud se například vrátím k tomu modelovému příkladu, který zmiňoval kolega, kdy jste v postavení prodávajícího a máte nárok na zaplacení kupní ceny, tak vy si můžete v těch smlouvách, všeobecných obchodních podmínkách, nebo v rámcových smlouvách ujednat úrok z prodlení pro případ toho, že dlužník, respektive v tomto případě kupující, se dostane do prodlení s úhradou kupní ceny. A vedle toho si můžete ujednat taktéž smluvní pokutu. Takže vy v podstatě potom můžete vymáhat tedy nejenom samotnou jistinu, ale taktéž úrok z prodlení a taktéž v podstatě tu smluvní pokutu za to prodlení s platbou. 

Další taková řekněme výhodná formulace pro vaše smlouvy je tzv. fikce doručení písemnosti. Ta může být zakotvená například, jako je v této textaci, kde v případě písemnosti, které se doručují do vlastních rukou, nebo které se doručují s dodejkou, tak se tyto písemnosti považují za doručené nejpozději desátý pracovní den po jejich odeslání, v případě, že se odesílají na území České republiky, či patnáctý pracovní den po jejich odesílání, v případě jejich odesílání do zahraničí. Co se týče ostatních písemností, které nejsou doručovány do vlastních rukou nebo nejsou doručovány s dodejkou, lze zase nastavit fikci, že se považují za doručené třetí pracovní den po jejich odeslání na území ČR, nebo patnáctý den v případě jejich odesílání do zahraničí. Tímto v podstatě předejdete sporům o to, jestli předmětná písemnost, v tomto případě třeba předžalobní výzva nebo vyčíslení smluvní pokuty, byla skutečně druhé smluvní straně doručena či nikoliv a kdy v podstatě k tomuto doručení došlo. 

Zároveň je vhodné do těch vašich smluvních podkladů například zakotvit prodloužení promlčecí lhůty. A to pro ten případ, že by vám dejme tomu nějaká pohledávka účetně zapadla, nějakým způsobem byste se k jejímu vymáhání dostali po delší době, kdy už by za normálních okolností za standardního zákonného režimu došlo k jejímu promlčení. Ale tím, že vy vlastně si prodloužíte tu promlčecí lhůtu, tak vám to umožní tu pohledávku vymáhat i po nějakém delším časovém odstupu. 

Tímto plynule přejdu k dalšímu slidu, kde se zaměříme na to, jak kromě toho správného nastavení smluvních podmínek nastavit nebo zlepšit tu vaši výchozí pozici pro vymáhání. 

Samozřejmě před vstupem do smluvního vztahu je vždy vhodné si prověřit toho svého potenciálního smluvního partnera. Samozřejmě ne vždy je to úplně tak snadné, zvláště když dochází třeba k uzavření smlouvy přímo na pobočce, kdy ten prostor pro nějakou lustraci toho daného smluvního partnera je malý. Na druhou stranu, pokud k uzavření smlouvy dochází s nějakým delším časovým odstupem, tak je určitě vždycky výhodné si toho smluvního partnera nějakým způsobem prolustrovat. Ať už v centrální evidenci exekucí, jestli to není nějaká osoba, na kterou je vedeno vícero exekucí, nebo si zjistit třeba z katastru nemovitostí jeho nemovitý majetek a tak dále, já se tomuto budu detailněji věnovat v dalším slidu. 

Zároveň je vhodné si zjistit co nejvíce kontaktních informací o tom smluvním partnerovi a potažmo budoucím dlužníkovi. Je vhodné od něj zjistit například e-mail, na který následně můžete posílat kromě jiného tu předžalobní výzvu a urgovat toho dlužníka, případně i telefonní číslo pro nějakou telefonickou urgenci. 

Samozřejmě je vždy vhodné uzavírat smlouvy písemně, a to právě pro nějakou lepší důkazní pozici pro případ sporu, pro případ toho vymáhání soudní cestou, abyste byli schopni prokázat, že došlo k uzavření smlouvy a že ta smlouva, že v té smlouvě byly dohodnuty tyto a tyto povinnosti. 

Dále je vhodné, pokud používáte ve své podnikatelské praxi všeobecné obchodní podmínky, vždy usilovat o to, aby se ty vaše všeobecné obchodní podmínky dostaly v podstatě do toho smluvního vztahu s tím smluvním partnerem. Takže v ideálním případě se snažit dostat odkaz na všeobecné obchodní podmínky do například objednávky, potvrzení objednávky, do nabídky, do rámcové smlouvy, kterou uzavíráte atd. a zároveň, pokud je v tom smluvním podkladu, pokud je tam obsažen odkaz na všeobecné obchodní podmínky protistrany, tak tento odkaz v ideálním případě vyloučit, aby se právě uplatnily ty vaše všeobecné obchodní podmínky, které obsahují ta ustanovení, která vás pro ten budoucí proces vymáhání vlastně zvýhodňují. 

Co se týče dalšího slidu, v rámci posouzení dobytnosti pohledávek jsem tady vám uvedl některé zdroje, ze kterých lze získat informace pro posouzení, jestli ta pohledávka je dobytná a jestli vy vůbec můžete se fakticky domoci vymožení této pohledávky či nikoliv. Vždy je vhodné si toho dlužníka, po němž chcete tu danou pohledávku vymáhat, prolustrovat v insolvenčním rejstříku. Jestli například není v insolvenci, jestli není nasnadě například přihlašovat tu danou pohledávku do insolvenčního řízení atd. 

Dalším takovým zdrojem pro vás může být centrální evidence exekucí. Z centrální evidence exekucí můžete zjistit o svém dlužníkovi, jaké množství exekucí je vůči němu vedeno, eventuálně jaké částky se v rámci těch jednotlivých exekucí vůči tomu danému dlužníkovi vymáhají. Pokud máte povědomí o nějakém nemovitém majetku daného dlužníka nebo toho smluvního partnera, tak je vždy vhodné tento nemovitý majetek prolustrovat v katastru nemovitostí. Pátrat po tom, jestli stále je ten dlužník vlastníkem té dané nemovitosti, jestli například na té nemovitosti, jestli není stižená exekučním příkazem k prodeji té dané nemovitosti atd. 

Dále můžete lustrovat toho dlužníka prostřednictvím dálkového přístupu do katastru nemovitostí a to tak, že si u konkrétního dlužníka zjistíte rozsah jeho nemovitého majetku. Zase pro budoucí exekuci, z čeho se můžete v podstatě nějakým způsobem uspokojit v případě té exekuce. 

No a v neposlední řadě je dobré nahlédnout rovněž do obchodního rejstříku a zabývat se tím, do jaké míry ten dlužník plní své povinnosti ve vztahu k rejstříkovým soudům, do jaké míry zakládá do sbírky listin například účetní závěrky, protože pokud tam například do sbírky listin dlouho nezaložil účetní závěrku, je to pro vás zase nějaká indicie, že tento dlužník nebude aktivní a že ta pohledávka po něm bude těžko vymahatelná. 

Co se týče už toho samotného procesu interního vymáhání pohledávek, tak je vždy vhodné mít nastavený nějaký interní vzor předžalobní výzvy. Co se týče nějakých náležitostí té vaší předžalobní výzvy, je vhodné do té předžalobní výzvy vždy uvést nějaký poukaz na to, že vám vzniká nárok na úrok z prodlení a na smluvní pokutu, v ideálním případě i ten úrok z prodlení a tu smluvní pokutu vyčíslit ke dni, kdy budete připravovat tu předžalobní výzvu. Zároveň je vhodné v tom vašem interním vzoru předžalobní výzvy poukázat na náklady spojené s uplatněním pohledávky dle příslušného nařízení vlády, na které máte nárok v případě, že vymáháte pohledávku po jiném podnikateli ve výši 1 200 Kč. A v podstatě s tady těmi nároky lze pak pracovat v rámci té předžalobní výzvy v rámci tzv. motivačních klauzulí dlužníka. V rámci té první klauzule, té textace, vy dlužníkovi vlastně říkáte: „Dlužníku, zaplať tu jistinu, řekněme tu kupní cenu, protože pokud ji nezaplatíš, tak já se po tobě, respektive pokud ji zaplatíš, tak já po tobě nebudu chtít například ten úrok z prodlení, nebo nebudu po tobě chtít tu smluvní pokutu, nebo ty náklady spojené s uplatněním pohledávky.“ A tím zvýšit tu motivaci toho dlužníka, aby tu jistinu uhradil. Nebo další takovou motivační klauzulí může být ta pohrůžka, že: „Dlužníku, pokud nezaplatíš, předám věc advokátní kanceláři a ten tvůj dluh se navýší o náklady soudního řízení.“ Pokud byste se pro účely přípravy toho vašeho interního vzoru předžalobní výzvy chtěli nějakým způsobem inspirovat, tak můžete využít vzor, který chystal kolega Mgr. Uraz s panem doktorem Dohnalem, vzor předžalobní výzvy, kde v podstatě tady ty náležitosti, které jsem zmínil, jsou zakotveny. 

Co se týče odeslání předžalobní výzvy, tak můžete si klást otázku, proč vlastně se ta předžalobní výzva odesílá, k čemu to vlastně je? Jde o to, že pokud vy zahájíte soudní řízení, tak vy musíte soudu prokázat, že jste sedm dní předtím, než jste podali žalobu u soudu, že jste odeslali dlužníkovi předžalobní výzvu. Takže vlastně pro tento účel se ta předžalobní výzva odesílá. Pokud vy odešlete tu předžalobní výzvu sami, tak zároveň vy pak můžete šetřit například náklady právního zastoupení. Že můžete říct, pokud on na základě té předžalobní výzvy ten dlužník ničeho neuhradí, tak vy můžete šetřit své náklady na právní služby tak, že řeknete advokátovi, ať už rovnou přejde k podání žaloby, že v podstatě předžalobní výzvu už nemusí odesílat, protože jste tak učinili vy. 

Dále co se týče toho, jakým způsobem odesílat tu předžalobní výzvu, jestli datovou schránkou nebo poštou, tak vždy je samozřejmě nejvhodnější datová schránka. Ta datová schránka jednak šetří vaše náklady, a jednak vy tím získáváte ten důkaz o tom, že jste tu předžalobní výzvu odeslali, ale i v podstatě doručenkou z datové schránky, že byla doručena a kdy byla doručena tomu dlužníkovi. Možná se můžete ptát, na jakou adresu zasílat tu předžalobní výzvu? Měli byste ji vždy zasílat na tu poslední známou adresu toho dlužníka. A ta zpravidla plyne z nějaké smluvní dokumentace, kterou jste si s ním ujednali. Pokud se jedná o dlužníka, který je zapisován například do nějakého veřejného rejstříku, tak je možné vyjít právě z toho veřejného rejstříku, ať už živnostenského, nebo obchodního. 

Teď jde o to, jakým způsobem vlastně odesílat tu předžalobní výzvu, jestli doporučeně, nebo s dodejkou. V podstatě pro účely splnění té povinnosti ve vztahu k soudu, aby vám mohly být přiznány náklady řízení, postačí, pokud vy soudu prokážete odeslání té předžalobní výzvy. Takže k tomu vám stačí, pokud odešlete tu předžalobní výzvu doporučeně. Protože tak získáte ať už podací arch, nebo podací lístek, ze kterého bude patrné, že jste skutečně tomu dlužníkovi zaslali tu předžalobní výzvu. Co my například doporučujeme a často děláme, tak je, že odesíláme tu předžalobní výzvu taktéž na vědomí statutárním orgánům té příslušné společnosti, toho příslušného dlužníka. A to i formou obyčejného psaní. A to právě z toho důvodu, aby se zvýšila pravděpodobnost, že se tím bude někdo kompetentní řekněme zabývat a že začne v této věci se nějakým způsobem aktivně činit. 

Předávání informací advokátovi k vymáhání

Tímto se dostávám v podstatě k dalšímu bloku, který bude poměrně krátký a jde o to, jakým způsobem předávat dokumenty a informace advokátovi k vymáhání. Prvním předpokladem, který byste si v rámci těch interních procesů měli nastavit, je řádné vedení toho spisu k vymáhané pohledávce. Ten spis, který pak budete následně předávat advokátovi, by měl obsahovat ty písemnosti, které uvádím v následujícím slidu. A to právě z toho důvodu, aby nedocházelo k tomu, že advokát se vás bude doptávat a bude poptávat další podklady. Takže je ideální mu v podstatě celý ten spis, který si k té pohledávce vedete, poslat. 

A co by ten spis mělo tvořit? Primárně je to dokumentace k tomu smluvnímu vztahu. Tam můžeme zařadit ať už smlouvu, ať už rámcovou smlouvu, ať už objednávku a její potvrzení, nebo nabídku a následnou objednávku. V podstatě to, jakým způsobem došlo ke vzniku toho smluvního vztahu. Protože advokát při tom převzetí té věci si musí tu pohledávku nejprve posoudit. A musí si posoudit ten právní rámec, který jste si ujednali, ze kterého jste v podstatě vycházeli. Takže on například dojde k tomu, že smlouva byla uzavřena na základě vystavené objednávky, ta objednávka byla potvrzena, že ta objednávka obsahovala odkaz na všeobecné obchodní podmínky. A na základě toho si on určí: „Ano, já, když budu vyhodnocovat ta práva a povinnosti, kterými se řídí ten smluvní vztah, tak se podívám do objednávky, do potvrzení objednávek, pak se podívám do všeobecných obchodních podmínek a ve zbytku, v těch neřešených věcech se podívám do zákona.“ A bude vědět, jakým způsobem, na základě jakého právního podkladu ten váš nárok posoudí. 

Dále je potřeba tomu advokátovi doložit nějakou relevantní e-mailovou komunikaci, zvláště pokud jste se s tím smluvním partnerem dohodli na nějakém prodloužení termínu dodání nebo na nějaké řekněme změně předmětu atd. Dále pak dokumentaci ohledně zajištění, pokud jste si tu pohledávku zajistili ať už formou zástavního práva, ať už formou ručení, anebo pokud například na základě té předžalobní výzvy se vám ozval dlužník a podepsal s vámi např. splátkový kalendář nebo vám uznal dluh. Tak tyto dokumenty rovněž je vhodné tomu advokátovi předat. Stejně tak, pokud například došlo k částečné úhradě. Dále ten advokát potřebuje v podstatě ty vystavené faktury k té dané pohledávce a nějaký doklad o tom, jakým způsobem došlo k jejich odeslání a k jejich doručení tomu dlužníkovi. Dále je zapotřebí dokumentace, která svědčí o tom, že ten závazek byl splněn, ať už ve formě předávacího protokolu, nebo dodacího listu atd. Potom samozřejmě i v ideálním případě tu vhodně zpracovanou interní předžalobní výzvu společně s podacím archem, společně třeba s doručenkou z datové schránky. No a v neposlední řadě je potřeba advokátovi doložit taktéž tu reakci dlužníka, aby ten advokát si mohl udělat obrázek, čím ten dlužník bude argumentovat, vlastně čím on odůvodňuje tu neúhradu té pohledávky. 

Já se tímto dostávám na konec svého slidu, takže já tímto předám slovo Hance Erbsové, která by vám pověděla něco o nějakých daňových souvislostech souvisejících s vymáháním pohledávek.

Mgr. Hana Erbsová: Tak já děkuji Lukášovi, zdravím všechny naše posluchače a diváky, chviličku strpení, nasdílím s vámi svoji část prezentace. V tuto chvíli už byste ji měli vidět na svých obrazovkách. Moje část prezentace se věnuje daňovým aspektům pohledávek, jejich uhrazování, případně jejich správy. A na druhé straně, na straně dlužníka samozřejmě daňovým aspektům dluhů. Dovolím si zdůraznit na úvod, abychom se vyhnuli nějakým nedorozuměním, že i moje část prezentace se zaměřuje především na standardní pohledávku z obchodního vztahu dvou podnikatelů, a to na jistinu. Nebavíme se primárně, pokud výslovně není zmíněno, o příslušenství nebo o smluvních sankcích, ale bavíme se o tom největším a nejdůležitějším objemu těch pohledávek, a to jsou ty jistiny pohledávek z podnikatelských, z obchodních vztahů. 

Daňové aspekty pohledávek a dluhů

Stručně by se dalo říct, že překvapivě daně stojí na vaší straně, ale má to svůj háček. Daně totiž stojí na straně aktivního věřitele. Ne každého, ale pouze aktivního věřitele. Tady mají ty daňové konsekvence logickou souvislost s tím, o čem mluvil kolega Lukáš, že je potřeba pro tu aktivitu mít dostatečně dobré zázemí a vytvořit si dostatečně dobré zázemí, aby věřitel mohl tu pohledávku aktivně vymáhat, případně aktivně spravovat jiným způsobem. A takovému aktivnímu věřiteli potom svítá naděje, že nejen část té pohledávky nějakým způsobem dostane uhrazenu, ale i pokud nedostane tu pohledávku zcela či z části uhrazenu, může čerpat určité daňové výhody. 

Proč zdůrazňuji aktivitu věřitele? Většina z vás asi ví, že je možné k pohledávkám, které jsou určitou dobu po splatnosti, vytvářet tzv. opravné položky a ty uplatňovat jako daňově uznatelný výdaj nebo náklad. To znamená snižovat si jimi objem zdanitelných příjmů, které jsou zdaňovány daní z příjmu. Ovšem tento benefit nebo tohle dobrodiní končí okamžikem promlčení pohledávky. Promlčeným pohledávkám není možné ty opravné položky tvořit a v podstatě se vám zase vrátí zpátky ta pohledávka do aktiv, protože to musím připomenout, standardně, když vám vznikne pohledávka z podnikatelského vztahu, chová se jako výnos, chová se jako zdanitelný příjem, i když ji nemáte uhrazenu, je to aktivum. Pokud ta pohledávka je určitou dobu po splatnosti, tak samozřejmě klesá naděje na její uhrazení, ztrácí hodnotu jako každé aktivum s plynutím času nebo většina aktiv s plynutím času. A na to právě reaguje zákon možností těch opravných položek. 

Zákon rozlišuje u těch pohledávek, které je možné těmi opravnými položkami promítat do daňově účinných nákladů. Pohledávky bagatelní, které jsou do 30 000 Kč, tady hovoříme o nominální hodnotě, a jsou minimálně 12 měsíců po splatnosti, tak tím je možné začít tvořit opravnou položku ve výši 100 % neuhrazené částky. Ale zase to má háček. Pokud máte takových bagatelních pohledávek za tím samým dlužníkem několik, ta neuhrazená suma, která je tímto způsobem promítnuta do nákladů, nesmí v tom zdaňovacím období přesáhnout 30 000 Kč. U těch ostatních pohledávek, které není možné promítat do daňových nákladů jako bagatelní, jsou ty limity splatnosti 18 a 30 měsíců. 

Pokud je pohledávka víc než 18 měsíců po splatnosti, tak je možné do výše 50 % její neuhrazené hodnoty vytvořit opravnou položku čili daňově účinný náklad. A po více než 30 měsících po splatnosti zase se může promítnout jako daňově účinný náklad 100 % neuhrazené hodnoty té pohledávky. Ovšem končí to promlčením. Čili pokud si odepíšete tu pohledávku prostřednictvím opravných položek do nákladů, uplatníte ji do nákladů, nemáte vyhráno a nemůžete usnout na vavřínech. Pokud se vám ta pohledávka po několika letech promlčí, tak vlastně tu opravnou položku musíte zrušit a ta pohledávka se vám opět vrátí mezi aktiva. A pokud ji budete následně odepisovat pro nedobytnost, tak to nemá daňový účinek. Čili ten odpis vám tu pohledávku nevyřadí z těch výnosů, z těch zdanitelných příjmů, nepromítne vám ji zpátky do nákladů. O tom se zmíním za chviličku, protože to s tím velmi úzce souvisí. 

Zákon hovoří ještě o pohledávkách, které jsou aktivně přihlášeny do insolvenčního řízení, u nich umožňuje tvorbu těch opravných položek bez ohledu na jejich stáří. To znamená, pokud ještě nejsou těch 12, respektive 18 měsíců po splatnosti, jsou-li přihlášeny do insolvence, dlužník je v insolvenci, tak je možné opravné položky začít tvořit ihned. 

Zákon potom ještě zmiňuje další výjimky, u kterých typů pohledávek nebo za kterých okolností není možné ty opravné položky tvořit. Zmínila jsem pohledávky promlčené, pohledávky, které jsou již odepsané pro nedobytnost, také není možné k nim tvořit opravné položky a pozor na spojené osoby k pohledávkám se spojenými osobami. Čili pokud dlužník je vaší spojenou osobou, typicky je to váš společník, má podíl na hlasovacích právech nebo na základním kapitálu alespoň 25 %, nebo máte stejné ovládající osoby a podobně, definice je obsažená v zákoně o dani z příjmu. Čili pohledávky mezi spojenými osobami také není možné promítat do daňových nákladů prostřednictvím opravných položek. 

Ty opravné položky jsou jenom začátek, reagují v podstatě na situaci, kdy ta pohledávka evidentně nebyla uhrazena včas. Dlužník je v prodlení a věřitel se rozmýšlí, jakým způsobem s pohledávkou naloží, případně se chystá ji aktivně vymáhat. Za situace, kdy věřitel aktivně pohledávku vymáhal, vůči dlužníkovi uplatňoval, a přesto ji nedostal uhrazenu, tak mu zákon umožňuje, aby si podržel tu výhodu těch daňově účinných nákladů a takto nedobytné pohledávky ponechal vlastně jednou pro vždy. Respektive tu jejich neuhrazenou část ponechal jednou pro vždy jako daňově účinný výdaj, respektive náklad. 

A zákon vymezuje přesné situace, ve kterých je možné tu pohledávku ponechat jako daňově účinný výdaj, i když je zjevně nedobytný a dříve či později k té části neuhrazené by došlo k promlčení. Typicky je to situace, kdy je u dlužníka zrušen konkurz, protože jeho majetek nedostačuje k uspokojení jeho věřitelů, nebo proběhne insolvenční řízení a je ukončeno a pohledávka v něm byla řádně uplatněna, ale zůstala zcela či z části neuhrazena. Obdobně proběhla exekuce nebo veřejná dražba dlužníka a pohledávka, která byla v té exekuci uplatňována, nebo pro kterou byla ta veřejná dražba vedena, zůstala neuhrazena zcela či z části. Specifickými případy je potom zánik právnické osoby bez právního nástupce. 

Čili pokud společnost je zrušena s likvidací a v rámci likvidace nezbude dostatek prostředků na úhradu té pohledávky, i když tam by standardně ještě měl proběhnout pokus o insolvenci, o insolvenční řízení. Čili dojde-li k zániku společnosti bez právního nástupce, je možné tu pohledávku odepsat pro nedobytnost a má to zase daňové účinky, ta pohledávka zůstává daňově účinným nákladem. 

A v případě úmrtí dlužníka, fyzické osoby, tam ale zákon dává ještě další podmínku, že není možné vymáhat na jeho právních nástupcích. Buď neměl právní nástupce, případně se vzdali dědictví, anebo to dědictví nedostačuje k úhradě, respektive pozůstalost dneska, nedostačuje k úhradě těch pohledávek. V takových případech ten aktivní věřitel může tu nedobytnou pohledávku vlastně odepsat jako nedobytnou daňově účinným způsobem, ponechá si ji v daňových nákladech. 

Plátci DPH vědí dobře, že nezaplacení faktury neomlouvá. A pokud jim jejich odběratel nezaplatí fakturu, oni stejně musí to DPH z té nezaplacené faktury odvézt. Mohou se pokusit požádat o splátky nebo o odložení splatnosti té daně. Do nedávna ale finanční úřady velmi váhavě povolovaly tyhle úlevy právě u daně z přidané hodnoty, ale jinak nic věřitele nepardonuje a prostě z nesplacené faktury, jakmile bylo poskytnuto zdanitelné plnění, musí odvézt DPH. 

Tady jsou dvě situace, které mohou nastat v rámci správy a vymáhání pohledávek. Jedna je ta, že se dlužník a věřitel domluví, že dojde k prominutí toho dluhu nebo k nějakému jinému narovnání, jehož výsledkem bude absolutní zánik té pohledávky původní z té neuhrazené faktury, buď zcela, nebo z části. Tady český zákon na tuto situaci výslovně nepamatuje, ale evropská směrnice o DPH umožňuje v takovém případě použít přímý účinek směrnice a opravňuje toho věřitele, aby opravil základ daně, to znamená snížil svůj základ daně o tu část pohledávky, která zanikla definitivně a nebyla přitom uhrazena, a snížil tak i svoji daňovou povinnost. Ale tady je potřeba konzultovat daňového poradce nebo advokáta, protože je to trošičku složitější záležitost, uplatňuje se přímý účinek evropské směrnice a je to trošičku vyšší dívčí. Takže větší naděje na úspěch tohoto postupu je s odbornou konzultací. Naproti tomu konečně zákon o DPH už umožňuje opravu základu daně a výše daně u pohledávek nedobytných, to znamená pohledávek existujících, které ale není možné aktivně, aktivním věřitelem vymoci na tom dlužníkovi. Podobně jako u toho odpisu pro nedobytnost, u daně z příjmů ten zákon o DPH umožňuje opravu, to znamená snížení toho základu daně o tu nedobytnou část pohledávky a tím i snížení daňové povinnosti jenom u těch dluhů, které ten věřitel nějakým způsobem aktivně vymáhá, buď exekučně, uplatňuje v insolvenčním řízení, případně přihlásí do likvidace pozůstalosti, ale je v tom neúspěšný. Anebo to řízení trvá tak dlouho, že od toho okamžiku, kdy došlo k tomu zdanitelnému plnění, uplynulo více než pět let, tak v těchto případech. Ale opět ten benefit je přiznán pouze aktivnímu věřiteli, nikoliv tomu, kdo tu pohledávku nijak nespravuje a nijak nevymáhá. 

Jedním ze způsobů řešení těch pohledávek, respektive dluhů u odběratelů a obchodních partnerů může být i jakýsi ústup od aktivního vymáhání. A pokud najde ten věřitel zájemce o zakoupení té pohledávky, o postoupení pohledávky, řešením může být i postoupení pohledávky za úplatu. Kdy potom se tu pohledávku snaží vymáhat a vybrat její nabyvatel. Tady upozorňuji, že pokud dochází k postoupení vlastních pohledávek z vlastní obchodní činnosti nebo z vlastní ekonomické činnosti, není to předmětem DPH. 

Pokud dochází k postoupení pohledávky, kterou už věřitel nabyl postoupením od někoho jiného, je to osvobozeno od DPH bez nároku na odpočet. Čili nemůže si uplatnit odpočet z plnění na vstupu, které použil k získání potom toho příjmu z toho postoupení té cizí pohledávky. 

Pokud dojde k tomu, že věřitel nejdříve uplatní snížení základu daně a daně, protože pohledávku lze kvalifikovat jako nedobytnou a následně tu pohledávku postoupí, tak je povinen to zohlednit. 

A pokud část té pohledávky nebo celou získal vlastně uhrazenou formou toho postoupení úplaty za postoupení, tak musí zase narovnat zpátky ten svůj základ daně a tu daňovou povinnost tak, aby to odpovídalo tomu, jaké plnění vlastně ve skutečnosti dostal. 

Zvláštní úprava DPH se vztahuje na inkasní služby a fakturing, ale to není předmětem toho dnešního webináře, takže jenom na to upozorním. Oblasti daně z příjmu, pokud postupujete pohledávku ziskově, se ziskem, samozřejmě ten zisk z toho postoupení čili částka, která převyšuje nominálně hodnotu, by byla zdanitelným příjmem, ale to bývá spíše výjimečné. 

Pokud postupujete pohledávku za nominální hodnotu nebo cenu pořízení, tak daňový základ je v podstatě nulový. Ztráta z postoupení nemá nějaký dopad, to znamená, nemůžete si o ni ponížit základ daně. Čili postupujete-li za nižší částku, než kolik byla nominální hodnota pohledávky nebo cena jejího pořízení, ta ztráta v podstatě vám neovlivní nijak vaše daňové povinnosti ani pozitivně, ani negativně. Příslušenství pohledávky, tady upozorňuji, že se zdaňuje až při zaplacení. Tím příslušenstvím rozumíme smluvní pokuty, úroky z prodlení, poplatky z prodlení, penále a jiné sankce. Standardně nejsou, nevstupují do základů DPH, ale existují rozsudky soudního dvora Evropské unie, který v určitých případech, kdy tyto sankční platby vlastně tomu věřiteli nahrazovaly zaplacení ceny za jeho službu nebo jeho zboží, konstatoval, že jsou předmětem DPH, že by měly být navýšeny o DPH. Čili pozor na to.

Vyskytují se takové pokusy, kdy ve smlouvách si dodavatelé nastaví smluvní sankce tak, aby v případě, kdy nedostanou zaplacenou plnou cenu za službu nebo zboží, se jim to kompenzovalo do té původní výše právě tou smluvní sankcí. Čili pozor, pokud jsou plátci DPH, mohou narazit na to DPH. A u dlužníka jenom stručně zmíním. Samozřejmě, pokud dlužníkovi je prominut dluh, má povinnost zvýšit základ daně o takto zaniklý dluh. Protože v podstatě je to jeho příjem, zvyšuje se jeho majetek. On nemusí zaplatit něco, co by normálně zaplatit měl. 

Postoupení pohledávky jsme zmiňovali. Tady upozorňuji na zvláštní ustanovení. Pokud je postupována pohledávka, o které nebylo účtováno. To znamená pohledávka věřitele, který vede účetnictví, neúčtoval o pohledávce, nebo pohledávka věřitele, který vede daňovou evidenci a nevede účetnictví, tak je příjmem vždy nominální hodnota té pohledávky, i když je postupováno se ztrátou. Takže pozor na postupování pohledávek, které nejsou vedeny v účetnictví. 

U dlužníka může fungovat jako motivační faktor a v rámci té komunikace s ním je vhodné ho na to i upozornit, že pokud si ten svůj dluh z obchodních vztahů podnikatelských uplatnil jako daňově účinný náklad a je více než 30 měsíců po splatnosti s tím dluhem čili je více než 30 měsíců v prodlení s tím dluhem, tak je povinen ho dodanit. Čili ten náklad vlastně jakoby vyrušit, zvýšit si své nebo snížit si své daňově účinné náklady v tom zdaňovacím období o hodnotu toho neuhrazeného dluhu. 

Čili pro dlužníka je daňově stejné, když se dohodne s vámi na prominutí dluhu, vám tím umožní žádat o vrácení DPH prakticky okamžitě. A stejný efekt u něj má, když bude dělat mrtvého brouka a nechá ten dluh 30 měsíců ležet bez uhrazení, pak je stejně povinen ho vlastně dodanit stejně, jako kdyby mu byl prominut. A příslušenství pohledávky jsme zmiňovali už i u věřitele. 

Čili to je za moji stručnou exkurzi do daní vše a předám slovo kolegovi Oliverovi. Děkuji.

Mgr. Oliver Uraz: Já, Hani, děkuji za slovo, já si zase teď zpátky nasdílím prezentaci u sebe. V podstatě teď bychom se zase trošičku zpátky vrátili k té fázi, kde v podstatě končil kolega Lukáš Dořičák. S tím, že bychom si v podstatě tuto fázi a i další navazující fáze už trošičku probrali z pohledu toho vymáhání advokátem, advokátní kanceláří a zejména toho, jakou přidanou hodnotu ten advokát může v rámci toho vymáhání pohledávky přinést, dejme tomu proti tomu internímu procesu. A touhle částí bych vás převedl částečně já, pokud jde o tu stať týkající se přímo soudního vymáhání a exekucí. A tam si zase vezme slovo kolega Lukáš Dořičák a takhle se prostřídáme. 

Vymáhání advokátem - advokátní kanceláří

Takže pokud jde o tu předžalobní výzvu z pohledu advokáta. V podstatě do značné míry to už kolega Lukáš nakousl, takže já samozřejmě, abych se neopakoval, spíš bych upozornil jen na nějaké už zvláštní aspekty těch situací, které si dejme tomu může ten advokát lépe všimnout, případně to, co by tam právě už do toho procesu už v rámci té předžalobní výzvy mohl ten advokát přinést. 

Samozřejmě celá ta nějaká základní filozofie stojí na tom, že někdy v roce 2013 se v občanském soudním řádu objevilo ustanovení, které prostě nutilo věřitele před tím, než zahájilo soudní řízení, poslat nějakou finální předžalobní výzvu. A teď se to samozřejmě může zdát z mnoha pohledů jako čistě formální úkon, zejména u věřitelů, kteří už nějakým způsobem toho dlužníka opakovaně vyzívají, tak mají vlastně další náklad, další nutnost toho dlužníka znovu vyzvat. A už ani sami nějak nedoufají, že by z té předžalobní výzvy reálně mohlo něco být. A ono právě někdy, samozřejmě nikdy to nemůže fungovat stoprocentně, ale relativně v solidním množství případů se i ta předžalobní výzva dá ještě uchopit tak, že to prostě přinese nějakou reálnou motivaci pro toho dlužníka, pokud je nějakým způsobem kontaktní, k té úhradě přistoupit a pro toho věřitele to ve výsledku přinese nějakou úsporu. 

Pokud jsme se bavili o těch nutných a nevyhnutných náležitostech té předžalobní upomínky, tak samozřejmě platí všechno to, co zmínil kolega Lukáš. S tím, že samozřejmě jakmile je ta smluvní dokumentace předána advokátovi, ten by měl každopádně myslet na všechny tyhle povinné náležitosti bez dalšího. S tím, že je možná dobré zmínit, že právě pokud vy už máte ten samotný interní proces vymáhání nastaven tak, že dejme tomu už ten zesplatňující dopis obsahuje ta povinná poučení, což jsou vlastně to, co máte v té kolonce na co nezapomenout, ty následky neuhrazení. To znamená upozornění na možnost soudního vymáhání pohledávky a na možnost vzniku náhrady nákladů řízení, tak vlastně jsou rozhodnutí, která dokazují, že už tím samotným zesplatněním toho dluhu, což se samozřejmě děje zejména u úvěrujících institucí bankovního, nebankovního sektoru. Tak pokud už to, ten zesplatňující dopis tyto náležitosti obsahuje, tak už je jej možné považovat za předžalobní výzvu k plnění. A v principu není nutno zasílat novou, pokud ten věřitel vysloveně nechce. Respektive může to docela často sloužit jako takový nějaký záchranný moment, pokud by se stalo, že se na tu předžalobní výzvu samostatnou zapomene, nebo že se kvůli nějaké dejme tomu chybě v databázi, chybnému přepisu ta předžalobní výzva už pošle na špatnou adresu. Takže je dobré nezoufat ani v takovýchto případech. 

Docela dobrou věcí, na kterou je vhodné pamatovat, pokud máte nebo můžete mít dlužníky ze směnečných vztahů, dlužníky asi nejtypičtější pozice, tak tam zase máme několik rozhodnutí, která říkají, že tu předžalobní výzvu k plnění naplní už samotné předložení směnky k placení. Takže pokud existuje nějaký záznam o tom, že dlužníkovi byla předložena směnka k uhrazení a ten ji neuhradil, tak už není zase úplně nutné a nevyhnutelné zasílat předžalobní výzvu. Takže pokud by se na to nějakým způsobem zapomnělo, lze to u těch směnečných pohledávek zachránit takto. 

Tam samozřejmě je pak otázka nebo je potřebné si dát pozor na směnky, které jsou bez protestu, to znamená směnky, u kterých se nesepisuje žádný úkon v případě jejich předložení k placení dlužníkovi. Tam by patrně ten důkaz o tom nemohl být dán. To jsou v podstatě takové záchranné strategie, na které by měl ten advokát pamatovat, pokud mu ta pohledávka bude předána takovým způsobem, že již tu předžalobní výzvu není možné nějakým způsobem dovyrobit. 

Jinak samozřejmě platí všechno to, co říkal Lukáš a s tím, že opravdu je klíčové dát si pozor na to, aby tam byly opravdu předány všechny ty relevantní části té pohledávky a zejména, pokud jde o smluvní dokumentaci k nim a způsoby jejich vzniku, protože jakmile bychom se dostali do situace, že ten dlužník nebude upozorněn na to, že má uhradit nějakou samostatně vydělitelnou část té pohledávky, že se tam opomenou, dejme tomu nějaké poplatky nebo, že se tam opomene smluvní pokuta, tak už se dostáváme do problematického stavu z hlediska přiznávání náhrady nákladů řízení i v případě úspěchu v soudním sporu, kdy my už vlastně s tím zákonným následkem toho neodeslání nebo nikoliv řádného odeslání předžalobní výzvy je nepřiznání náhrady nákladů řízení i v případě úspěchu v soudním sporu. 

Pokud jde o to, jakým způsobem ještě toho dlužníka, pokud je to opravdu někdo, kdo je nějakým způsobem kontaktní, přimět k tomu, aby měl nějakou motivaci ten dluh ještě uhradit a aby další předžalobní výzvu nepovažoval jen za nějaký další Xtý papír, tak samozřejmě první věcí je dobře, aby to skutečně nebyl Xtý miliontý papír, který ten dlužník dostane. Takže je samozřejmě o dost větší šance, že pokud budete co nejrychlejší i ve spolupráci s tím advokátem a budete první nějaká kvalifikovaná upomínka, předžalobní výzva, kterou ten dlužník dostane, tak je o to větší šance, že na ni ještě zareaguje, a ještě se nedostane do té neřešitelné spirály, kde už to vlastně nijak neřeší. No a právě když takhle se vám ještě může podařit toho dlužníka odchytit, tak samozřejmě to, co na něj bude platit, bude pro něho nějaká finanční motivace tak, aby si zvážil, že to prostě pro něho bude lepší, než se na to vykašlat a nechat to dál. Co se nám určitě historicky vyplatilo, je trošičku vysloveně slevový marketing s tím dlužníkem. Není to samozřejmě povinnou náležitostí té předžalobní výzvy, ale vy pokud tomu dlužníkovi ukážete, že pokud uhradí, dejme tomu, ten dluh do pěti dnů, do sedmi dnů, do deseti dnů, tak bude ta pohledávka činit jen tolik a tolik. 

Kdežto pokud by, dejme tomu, příslušenství, smluvní pokuta, úroky z prodlení naskakovali po dobu předpokládaného soudního vymáhání, což může trvat, dejme tomu, u exekucí, jednoho roku, tak ta výsledná pohledávka vyjma nákladů poroste ještě o tolika na smluvní pokutě, o tolika na příslušenství, že ten dlužník prostě uvidí tu reálnou finanční motivace pro sebe, to uhradit, co nejdřív to půjde. 

Samozřejmě odvážnější věřitel může přistoupit i k tomu, že v rámci té předžalobní výzvy přistoupí k tomu, že část té dlužné částky klidně, dejme tomu, odpustí v případě okamžitého uhrazení toho dluhu. To je jedna samozřejmě taková trošičku marketingová věc, kterou je velmi vhodné spojit taky s nějakým uznáním dluhu, které by mělo být součástí té předžalobní výzvy. A to uznání dluhu se samozřejmě může udělat nějakým standartním uznávacím písemným úkonem, který bude součástí té předžalobní výzvy anebo se to dá ještě trošičku, řekněme upgradovat, byť to už vyžaduje pak nějakou další součinnost nebo i další činnost ze strany věřitele, a to tak, že vy v rámci té předžalobní výzvy tomu dlužníkovi vlastně můžete říct, že mu dáváte ještě možnost na základě toho jakéhosi uznání dluhu ten dluh ještě uhradit ve splátkách. A ty splátky nebudou ale ve formě jen nějakého prostého splátkového kalendáře, ale udělá se to velice kvalifikovanou formou, která je pak velmi výhodná i pro toho věřitele a udělá se to buďto prostřednictvím notářského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti, anebo prostřednictvím takzvaného, můžeme to nazvat zrychlený smír. Ono se to odborně nazývá prétorský smír dle občanského soudního řádu, ale v principu jde o to, že vy s tím dlužníkem podepíšete společný návrh, který podáte na soud, jehož obsahem bude v podstatě to, že existuje takový a makový dluh, který ten dlužník uznává a zavazuje se ho prostě uhradit v takových a takových splátkách a že žádáte ten soud, aby vám to posvětil vydáním toho smíru. 

A to samé se v podstatě děje prostřednictvím toho notářského zápisu s doložkou té přímé vykonatelnosti. Víceméně tam funkci toho soudu supluje ten notář a je v podstatě na vás nebo na tom spolupracujícím advokátovi, přes kterého to řešíte, jestli se spíš toto řeší prostřednictvím toho soudu nebo prostřednictvím nějakého spolupracujícího notáře, pokud nějakého má. 

Co jsou výhody těchto věcí? Pro dlužníka jednak samozřejmě rozložení v čase v hrazených splátkách, jednak to, že mu tam zle dosti jednoduše ukázat, že i když s tím sepisem notářského zápisu nebo toho smíru mu vzniknou nějaké náklady na to řízení o tom splátkovém kalendáři, tak ty náklady jsou kategoricky nižší než náklady, které by vznikly v případě standartního vymáhání. V podstatě u toho smírčího řízení jsou ty náklady, které tam nutně musí na schválení toho smíru být hrazeny, tak ty se pohybují ve výši dvou procent z té uplatněné částky v tom smíru. 

Tudíž pokud, abychom se vrátili k tomu našemu modelovému příkladu, pokud jsme tam měli částku 500 000 plus DPH a to smluvní pokutu, tak k dnešnímu dni, dejme tomu, by ta částka činila nějakých 865 000 plus minus nějaké drobné a vlastně jen ten soudní poplatek na tom zrychleném smíru by byl asi o polovinu nižší než soudní poplatek, který by ten dlužník byl pak nucen nahradit v rámci standartního soudního řízení. U toho zrychleného smíru by vyšel na nějakých cca 17 000. U standartního soudního řízení na nějakých cca 34 000. Je to o to nižší částka jednak, kterou bude muset dlužník nahradit a jednak je to samozřejmě i pro věřitele o to nižší náklad, který bude muset v tom prvním kroku on vynaložit oproti tomu než, kdyby to měl vymáhat standartní soudní cestou. 

Rovněž u toho notářského zápisu, kdy se to vypočítává z notářského tarifu, tak ty vyhláškové odměny notáři za sepis toho notářského zápisu s doložkou k přímé vykonatelnosti jsou o několik kategorií nižší než soudní poplatek za standartní soudní řízení. 

U obou těchto forem, toho notářského zápisu i toho zrychleného smíru, platí, že se to pak stává přímým podkladem pro exekuční vymáhání, pokud je dlužník nesplní. Takže odpadá tam už jakákoli nutnost cokoli dále prokazovat vést nějakým složitým soudním řízením a tak dále. 

Při správně a vhodně naformulovaných těchto listinách je v případě prodlení ten věřitel v situaci, že může přímo exekuovat a vyhnout se nějakým rizikům spojeným s klasickým soudním řízením. Tak, jak jsme si říkali, má to nejen finanční motivaci pro dlužníka. Má to i zásadní výhody pro věřitele nebo může to mít i zásadní výhody pro věřitele, tu předžalobní výzvu uchopit tím atraktivním způsobem. Jednak určitě z hlediska promlčení. I kdyby se to událo jen tím standartním uznáním dluhu bez té kvalifikované formy, tak už to samotné má samozřejmě účinky desetileté promlčecí prodloužení promlčecí doby o deset let s tím, že takhle lze uznat i závazek, který už byl promlčen. 

No a samozřejmě pokud to posuneme ještě do té další roviny, tak to uznání v rámci toho notářského zápisu nebo toho smíru, má za následek to, že nemusíte už nic dalšího prokazovat k tomu, abyste získali způsobilý exekuční titul. A musí to být samozřejmě vhodně naformulováno tak, aby tam opravdu docházelo k okamžitému znesplatnění celé té dlužné částky v případě, že ten dlužník se, dejme tomu, dostane do prodlení byť jedinou splátkou, což je právě i častokrát úkol pro toho spolupracujícího advokáta, aby tyhle aspekty nastavil vhodným způsobem. Obecně ale prostě vidno na tom, že to nemusí být jen nějaký formalismus, ale že se to prostřednictvím nějakých dalších způsobů a další součinnosti dá dovést poměrně rychle a poměrně levně do stavu, kde můžou být spokojeny obě strany. 

A pokud by došlo k nejhoršímu, tak ten věřitel má docela solidní pozici. Čímž se dostáváme v podstatě k té další části, a to té samotné soudní fázi vymáhání, která pochopitelně tedy nastane v případech, že toto už z jakéhokoliv důvodu nevyjde a já bych tedy tímto opětovně předal Lukášovi slovo, který vás tou soudní fází vymáhání opětovně provede. 

JUDr. Lukáš Dořičák: Já děkuji kolegovi za předání slova. Já vám zase nasdílím obrazovku. Nyní už byste měli vidět prezentaci. 

Klasické a zkrácené soudní řízení

Přesně, jak říkal kolega, pro účely tohoto výkladu si představme, že jste zaslali předžalobní výzvu, ať už prostřednictvím advokáta nebo v rámci toho interního procesu vymáhání a ta nebyla úspěšná, respektive dlužník neuhradil ničeho. A vy jste teď postaveni před situaci, že musíte ten dluh zažalovat, že musíte zahájit soudní řízení. V podstatě ta soudní řízení můžeme rozdělit do dvou takových základních kategorií, a to klasické soudní řízení a zkrácené soudní řízení. 

Já jsem si tady pro vás připravil taková dvě schémata, na kterých se pokusím ten rozdíl mezi tím klasickým soudním řízením a mezi tím zkráceným soudním řízením demonstrovat. 

Co se týče toho klasického soudního řízení, tak tam je ta posloupnost toho procesu taková, že vy podáte žalobu, ta žaloba se nějakým způsobem před tím soudem projedná. Bude se tam provádět dokazování, bude se tam provádět slyšení žalovaného a tak dále a soud o té žalobě nějakým způsobem rozhodne. 

To zkrácené soudní řízení ale probíhá dosti odlišně. A to tak, že vy podáte žalobu, v tomto případě, v případě těch zkrácený soudních řízení se té žalobě říká nebo můžeme ji nazvat jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu či návrh na vydání platebního rozkazu a odpadá tam ta fáze toho projednání. A už na základě toho podání té žaloby soud rozhodne, a tedy vydá buďto elektronický platební rozkaz či platební rozkaz a teďka ten elektronický platební rozkaz či platební rozkaz doručuje tomu dlužníkovi nebo v tomto případě žalovanému. Pokud se mu nepodaří ten platební rozkaz nebo elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou nebo se mu to sice povede, ale ten dlužník podá vůči tomu elektronickému platebnímu rozkazu či platebnímu rozkazu odpor, tak dojde ke zrušení a tím pádem dochází nebo to schéma je pak totožné zase s tím klasickým soudním řízením, že probíhá to projednání té žaloby a o té se nějakým způsobem rozhodne. Takže zatímco v klasickém soudním řízení je to schéma podání žaloby, projednání žaloby, rozhodnutí, tak v tom zkráceném řízení je to podání žaloby, přímo už rozhodnutí a potom eventuální projednání v návaznosti na to, jestli ten žalovaný se v tom soudním řízení začne nějakým způsobem aktivně vrátit či nikoli. 

Co se týče tedy v podstatě vysvětlení nějakých výhod toho zkráceného řízení oproti tomu klasickému soudnímu řízení, tak první je nasnadě. Pokud zahájíte to zkrácené soudní řízení, tak vždy můžete kalkulovat s nějakou možností toho, že ten žalovaný promeškal lhůtu k podání odporu. Já jsem vám tam vykopíroval v podstatě ustanovení, které se objevuje v elektronických platebních rozkazech, kde se říká: „Žalovaný zaplať určitou částku žalovanou nebo podej proti elektronickému platebnímu rozkazu do 15 dní odpor.“ No a pokud ten žalovaný ten odpor vůči tomu elektronickému platebnímu rozkazu nebo platebnímu rozkazu nepodá v té stanovené lhůtě, pak to rozhodnutí, které nazýváme tedy elektronickým platebním rozkazem či platebním rozkazem, nabývá tu vlastnost, že je to pravomocné vykonatelné rozhodnutí, to znamená, pokud on nepodá ten odpor, tak vy už můžete v podstatě přejít k exekuci a exekučnímu vymáhání toho daného rozhodnutí. To je první výhoda toho zkráceného řízení oproti tomu klasickému. 

Další výhodou je, že u toho zkráceného řízení bývá zpravidla vyšší pravděpodobnost toho, že dojde k vydání rozsudku pro uznání. Ono v těch, zase jsem vám tam vykopíroval příslušnou pasáž, která se objevuje v tom elektronickém platebním rozkaze, ve kterém se v podstatě říká: „Žalovaný, pokud podáš odpor, tak mně to nestačí. Já potřebuju, abys mi vyložil v určité stanovené lhůtě, proč nesouhlasíš s tím žalovaným návrhem a čím se hodláš proti tomuto uplatněnému návrhu bránit.“ A je tam stanoveno, že pro případ, že se v té stanovené lhůtě k tomu vyjádření, ten dlužník nevyjádří, ta lhůta u těch elektronických platebních rozkazů bývá 30 dní ode dne uplynutí lhůty k podání toho odporu, tak pro případ, že se nevyjádří, tak soud rozhodne rozsudkem pro uznání. Zase pokud rozhodne tímto způsobem, tak pokud proti tomuto rozsudku pro uznání nebude podáno odvolání a nabude právní moci, tak zase můžete přejít k exekučnímu vymáhání. Takže to je zase další výhoda toho zkráceného řízení oproti tomu klasickému, kdy u toho klasického řízení soud sice může udělat tuto obdobnou výzvu, že dlužníku, vyjádři se k té žalobě. Pokud se nevyjádříš, vydám rozsudek pro uznání, ale nebývá to tak časté jako u těch návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v případě toho zkráceného soudního řízení. 

Takže pokud bych to měl nějakým způsobem sumarizovat, tak to klasické soudní řízení probíhá sjednáním na základě dokazovaní a se slyšením žalovaného. Ta žaloba se projedná, bude tam prováděno dokazování. Bude se k ní moci žalovaný nějakým způsobem vyjádřit. 

To zkrácené řízení probíhá tak, že tam jednání nařízeno není, že se nedokazuje, že žalovaný se k té žalobě, respektive návrhu na vydání elektronického nebo klasického platebního rozkazu nevyjadřuje a už se rovnou vydává rozhodnutí a teprve v případě, že ten žalovaný podá odpor proti tomu platebnímu rozkazu nebo v případě, že se mu nepodaří jej doručit do vlastních rukou, tak v takovém případě teprve probíhá to jednání, dokazování a slyšení žalovaného. 

Tím se přesouváme k dalšímu slajdu, kde si trošku více přiblížíme ta zkrácená soudní řízení. Mezi ně můžeme zařadit jednak řízení o vydání toho elektronického platebního rozkazu, jednak řízení o vydání platebního rozkazu. Jednak také řízení o vydání směnečného platebního rozkazu a šekového platebního rozkazu či řízení o vydání evropského platebního rozkazu. Nejčastější jsou právě ta řízení o vydání elektronického platebního rozkazu a platebního rozkazu. Já bych tady v rámci tohoto porovnal ty rozdíly mezi těmito řízeními. 

Pokud zahájíte to soudní řízení na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, můžete vymáhat peněžitou pohledávku. Stejně tak v případě platebního rozkazu. Pouze může být vymáhána peněžitá pohledávka. V rámci klasické žaloby se můžete domáhat jak vymáhání, tak peněžité pohledávky, tak i na příklad toho, aby se dlužník, respektive žalovaný, zdržel zásahu do vašeho vlastnického práva, na příklad tím, že vám přechází přes pozemek nebo, aby soud určil, jestli nějaká smlouva zanikla v důsledku uplynutí doby jejího trvání a tak dále. 

Dalším rozlišujícím kritériem, že u toho elektronického platebního rozkazu ten návrh na vydání elektronického platebního rozkazu lze podat jenom v případě, že žalovaná částka není vyšší než 1 000 000 Kč. V případě platebního rozkazu a klasického soudního řízení v podstatě tento peněžní limit peněžité pohledávky odpadá. Ten elektronický platební rozkaz je zase specifický v tom, že ten návrh na vydání elektronického platebního rozkazu se vyplňuje prostřednictvím takového typizovaného elektronického formuláře, kde vyplníte příslušné kolonky, opatříte jej uznávaným elektronickým podpisem a odešlete na soud.U platebního rozkazu žádný takový typizovaný formulář není, stejně tak ani u klasické žaloby a tyto, ani návrh na vydání platebního rozkazu ani ta klasická žaloba není nutná opatřovat uznávaným elektronickým podpisem. 

Pokud se přesuneme k další výhodě, a to asi té nejvýznamnější, toho elektronického platebního rozkazu oproti klasické žalobě a návrhu na vydání platebního rozkazu, tak ta spočívá ve sníženém soudním poplatku. 

Soudní poplatek, velice zjednodušeně řečeno můžeme říct, že je nějaká platba soudu za to, že tu danou věc projedná a že o ní nějakým způsobem rozhodne. V případě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, pokud žalovaná částka činí do 10 000 Kč, pak je výše toho soudního poplatku 400 Kč. Pokud je ta žalovaná částka od 10 do 20 000 Kč, je výše soudního poplatku 800 Kč a v případě, že budete žalovat částku nad 20 000 Kč, jsou to čtyři procenta z té žalované částky. U té klasické žaloby a u toho návrhu na vydání platebního rozkazu je ten soudní poplatek vyšší. V případě, že budete žalovat částku do 20 000 Kč ten soudní poplatek činí 1 000 Kč. V případě, že budete žalovat částku od 20 000 do 40 000 000, je to pět procent a tak dále, jak je uvedeno v rámci toho slajdu. Pokud si to přeneseme zase k tomu modelovému příkladu, kdy pokud bychom k dnešnímu dni vyčíslili smluvní pokutu a tu přičetli k té kupní ceně, tak by nám to dalo částku 865 800 Kč. A tato částka, pokud se z ní vyjádří soudní poplatek, tak v případě, že byste to řízení zahajovali na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, by činila 34 632 Kč, kdežto pokud byste podávali klasickou žalobu či návrh na vydání platebního rozkazu, by činil ten soudní poplatek 43 290 Kč. Jde vidět, že v podstatě ten soudní poplatek za řízení o vydání elektronického platebního rozkazu, je o dosti nižší. 

Já bych vám ještě tady v této souvislosti nastínil návrh novelizace zákona o smluvních poplatcích, kdy se ta pravidla, která jsem vám nastínil, mohou v budoucnu změnit, pokud úspěšně projde tento návrh legislativním procesem. A to tak, že pokud budete podávat návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a budete žalovat částku do 20 000 Kč, pak soudní poplatek bude 1 500 Kč, pokud budete žalovat částku nad 20 000 Kč, tak soudní poplatek bude 1 500 Kč a čtyři procenta z částky přesahující 20 000 Kč. 

Pokud se podíváme zase na ten modelový příklad a vyčíslíme si ten soudní poplatek, tak v případě toho návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po té novelizaci by činil soudní poplatek 35 332 Kč, kdežto v té nenovelizované podobě by to bylo 34 632. Takže jde vidět, že to navýšení soudního poplatku v té novelizované formě není tak vysoké a ono vlastně v podstatě nemá ani za cíl navyšovat tu výši soudního poplatku u nějakých hodnotnějších sporů s vyšší tarifní hodnotou, s vyšší žalovanou částkou, ale spíše u těch nižších částek, u těch bagatelních věcí, na příklad u těch 20 000 Kč, aby se odbřemenily soudy a nemusely se zabývat pohledávkami, které jsou v řádech pár tisíců korun. 

Tak, já jsem se tímto dostal na konec svého slajdu. Já tímto předám slovo kolegovi Oliverovi Urazovi, který vám bude hovořit o pohledávkách v insolvenci.

Mgr. Oliver Uraz: Já děkuji, Lukáši, za slovo, já sem zase hodím tu prezentaci, abychom si tím mohli projet. 

Pohledávky v insolvenci

V podstatě tedy ten poslední blok, kterému se stručně budeme věnovat, je tvořen tím, jak ten advokát, který vás zastupuje, kdy a jak může tedy využít ještě nějaké alternativní cesty ve vymáhání pohledávky. Pokud se to nepodaří vymoct mimosoudně a pokud se nemusí jevit jako nejvhodnější to klasické soudní řízení. 

Jde o to, že ta pohledávka se dá vymáhat prostřednictvím té insolvence a řekli bysme si v krátkosti, kdy a proč tomu tak může být. Určitě samozřejmě dá se to vymáhat tím způsobem, že vy můžete docílit toho, že na toho vašeho dlužníka bude prohlášen konkurz, pokud je pro vás ten konkurz nějakým způsobem výhodný. A ten konkurz bývá výhodný zejména v případě, že vy máte tu pohledávku nějakým způsobem zajištěnou, typicky majetkem toho dlužníka, nemovitostí toho dlužníka, ale nemůžete se na tu nemovitost úplně rychle dostat a případně tenhle faktor v kombinaci s faktorem, že jde o opravdu vysokou pohledávku, dejme tomu v řádu milionů, u které ten soudní poplatek by byl skutečně gigantický. No a vy, pokud zjistíte, že ten dlužník by mohl mít na ten úpadek, což znamená, že musíte zjistit, že ten dlužník má alespoň ještě jednoho dalšího věřitele odlišného od vás s tím, že to ani nemůžou být nějaké úplně, že si postoupíte pohledávku na nějaký spolupracující subjekt a takhle vytvoříte pluralitu věřitelů, ale skutečně u jiného věřitele, což typicky samozřejmě zjistíte z toho, co vám Lukáš říkal v rámci té prověrky, lustrace katastru nemovitostí a centrální evidence exekucí, kde vy prostě uvidíte, že za tím dlužníkem je vymáhána nějaká další pohledávka a pak pokud toto se vám osvědčí, tak už nějakým způsobem směřujete k tomu, že ten návrh na prohlášení toho konkurzu by měl být úspěšný. 

No a dotáhnout do konce to lze zejména v případě, že vy se na to zajištění té nemovitosti nemůžete dostat právě kvůli těm ostatním pohledávkám, protože ty ostatní pohledávky taky blokují tu nemovitost a blokují i exekuční příkazy k prodeji nemovitosti, které byť by vznikly až po vložení toho vašeho zástavního práva, tak vám v podstatě brání, abyste se na tu zástavu dostali přímo. A to se dá právě, nechci říkat, že obejít, ale v podstatě vyřešit tím insolvenčním řízením, a to proto, že to rozhodující slovo o tom majetku, o který tam jde a jehož zpeněžení má vést k vymožení té vaší pohledávky se vrací zpátky vám, protože v rámci té insolvence v podstatě ty exekuční příkazy od těch ostatních věřitelů, které blokují to standartní zpeněžení té nemovitosti, tak víceméně přestávají být relevantní a relevantní zůstává skutečně jen to klasické zajištění zástavním právem s tím, že to rozhodující slovo má ten věřitel, který je první v pořadí, což při tom, kdy tam máte jenom vy zástavní právo a zbytek jsou jen exekuční příkazy nebo jsou tam nějaká zástavní práva s pozdějším pořadím, tak to rozhodující slovo máte vy. A to rozhodující slovo máte vlastně prostřednictvím insolvenčního správce, kterému udělujete vlastně pokyn, jakým způsobem má s tím majetkem toho dlužníka naložit, jak ho má zpeněžit. 

Máte v podstatě na výběr několik variant, jak se tak může odehrát. Můžete mu udělit pokyn k přímému prodeji, pokyn k prodeji prostřednictvím veřejné dražby nebo prostřednictvím soudního exekutora. Dost často se vyplácí ten přímý prodej, kde vy tu administrativu toho procesu, který povede ke zpeněžení té nemovitosti překlápíte na insolvenčního správce a jen mu nějak obecně říkáte, co má dělat. A že to má tedy, dejme tomu, inzerovat po nějakou dobu a za takovou a takovou minimální prodejní cenu a pak s tím můžete operativně nakládat. 

Ten pokyn můžete při tom podat už současně s vaší vlastní přihláškou do toho insolvenčního řízení, kdy vy pokud dáte návrh na prohlášení konkurzu, ten konkurz se prohlásí, tak se tam musíte ještě vy znova s tou pohledávkou přihlásit s tím, že součástí té přihlášky už můžete učinit ten pokyn tomu insolvenčnímu správci, jak s tím má nakládat. Takže v podstatě to může být velice rychlé, protože po uplynutí lhůt pro ostatní věřitele k tomu, aby se přihlásili a po nějakých základních úkonech insolvenčního správce, vy se už v řádu jednotek měsíců od podání toho návrhu na konkurz můžete dostat do stavu, že ta nemovitost už jde na zpeněžení a máte nad tím plnou kontrolu. 

No a z hlediska těch financí je tam hlavně u těch velice vysokých pohledávek poměrně zásadní efektivita nákladů, jelikož soudní poplatek za podání toho insolvenčního návrhu je jednotný ve výši 2 000 Kč bez ohledu na to, jak vysokou pohledávku za tím dlužníkem máte. Je pak pravdou, že se tam musí vložit pak záloha 10 000 nebo 50 000 Kč. 10 000 je u nepodnikatelů, 50 000 u podnikatelů a vlastně náklady toho insolvenčního řízení ze strany toho věřitele, který ten návrh podává. A ta záloha se ale zároveň přihlašuje jako takzvaná přednostní pohledávka a je uspokojovaná úplně nejdříve ze všech, takže by se relativně rychle vám měla vrátit. A i tak to v součtu může být o dost méně než nějaký soudní poplatek. No a ten správce je uspokojován z výtěžku toho zpeněžení s tím, že ty jeho náklady by měly dosáhnout cca 14 / z toho výtěžku, kde vy si jste schopni nějakým způsobem odhadnout, jestli by ta nemovitost měla mít dostatečnou hodnotu na to, aby i po odečtu těch 14 / vám zůstala celá nebo dostatečně zásadní část pohledávky k vašemu uspokojení. 

S těmi insolvencemi teďka jen stručně, protože je to prostě na pořadu dne a nějakou dobu to ještě nezmizí. S těmi insolvencemi se teďka bohužel pojí mimořádná opatření v souvislosti s koronavirem, takže to, co jsme si řekli sice pořád platí, ale teďka je to na nějakou dobu pozastavené. V podstatě do 31. srpna se ty věřitelské insolvenční návrhy podávat nemohou, což zase ale není tak dramaticky dlouhá doba. U většiny pohledávek tam nebude hrozit promlčení nebo nějaké jiné oslabení té pohledávky. Jen je potřeba pamatovat na to, že tuhle cestu bude moci být možné využít až od 1. 9. 2020. 

No a co je teďka obzvlášť důležité pro věřitele a bude platit patrně někdy do půli roku 2021 je to, že teďka se věřitelům, kteří jsou přihlášení do insolvencí, to znamená nejen insolvenční řízení, které jste vy zahájili prostřednictvím návrhu na konkurz, ale taky insolvenční řízení, kde jste se prostě jen přihlásili za tím dlužníkem, se věřitelům nově nedoručují rozhodnutí, proti kterým se ten věřitel může odvolat. Nedoručují zvláštní cestou, to znamená poštou nebo datovou schránkou, ale toliko se zveřejňují na insolvenčním rejstříku, což samozřejmě je teďka pro ty věřitele hodně zatěžující, protože zejména u těch nějakých významnějších pohledávek je nutno konstantně sledovat insolvenční řízení. Je tam vlastně celá řada rozhodnutí, která se nedoručují, ale které můžou být pro toho věřitele poměrně zásadní. 

Příklad by mohl zaznít, rozhodnutí o odmítnutí přihlášky věřitele, případně rozhodnutí o přiznání oddlužení dlužníkovi podnikateli, pokud s tím věřitel nesouhlasil. Nebo třeba rozhodnutí, které právě souvisí s tím, jak se nakládá s výtěžkem toho zpeněžení v rámci té insolvence. Takže přesně rozhodnutí, která navazují na to, co jsme si říkali na začátku téhle kapitoly, že až se provede ten proces zpeněžení, tak se potom samozřejmě rozhodne nějakým formalizovaným rozhodnutím, kde se ten výtěžek rozvrhne. A toto se doposud věřitelům doručovalo, aby se na to mohli podívat, jestli je to správně, jestli tam není nějaká chyba. Teďka se to doručovat zvláštně nebude a pouze se to zveřejňuje na ISIR takže je to nutno sledovat, aby tam marně neuplynula případně ta námitková lhůta, kterou věřitel proti těm rozhodnutím má. 

Taky se ve vztahu s dlužníkem nějakým způsobem zmírňují ta opatření z hlediska přiznání osvobození a po skončení oddlužení a taky nezrušení oddlužení, pokud ze strany dlužníka není plněno. 

Všechno je to v podstatě navázáno na nějaký soupis s těmi mimořádnými opatřeními, kdy ten dlužník přišel o možnost to oddlužení řádně splácet. Což taky samozřejmě pak může mít docela zásadní dopad do věřitelské sféry. Ale z hlediska aktivit toho věřitele je určitě nejpodstatnější ten insolvenční návrh a to doručování, respektive nedoručování těch rozhodnutí. 

Pokud se tedy pak ještě podíváme na tu poslední část, prostřednictvím které lze ty pohledávky vymáhat ještě trošičku jinak, tak zůstaneme u těch zajištěných pohledávek s tím, že ale se to dá pojmout ještě trošičku jinak, dejme tomu ze strany toho spolupracujícího advokáta a zejména, dejme tomu, pokud nejsou z nějakého důvodu splněny podmínky pro podání návrhu na konkurz. 

Tak pokud máte nějakým způsobem zajištěnou tu pohledávku, což může samozřejmě vzniknout i dodatečně v tom našem případě, byť to pohledávka nebyla původně zajištěná. Dá se samozřejmě určitě tomu dlužníkovi nabídnout nějaký splátkový kalendář, který bude ale podmíněn dodatečným zřízením zástavního práva k nějakému majetku, k nemovitosti toho dlužníka. Zase je potřeba si ten podnik nebo člověka ověřit z hlediska toho našeho textu dobytnosti té pohledávky, jestli tam vůbec to zajišťovat a jestli ta jeho nemovitost není už tak nějak zablokována těmi exekučními příkazy od ostatních věřitelů. 

Pokud tady taková situace nastane a to zástavní právo se opravdu bude dát zřídit bez nějakých dramatických obtíží, tak to potom může toho věřitele vést alternativním způsobem, jak tu pohledávku vymoci, pokud se ten splátkový kalendář nebude hradit, a to prostřednictvím zjednodušeného řízení na soudní prodej zástavy. A pro toho věřitele to může být hodně vhodné z toho finančního hlediska, jelikož pokud jde o nějaký ten úvodní poplatek na katastr nemovitostí, tak ten lze samozřejmě přenést na dlužníka a pokud jde o ten poplatek za to řízení o tom soudním prodeji zástavy, tak ten může být zase výrazně výhodnější než u toho klasického soudního řízení, protože u toho soudního prodeje zástavy ten soudní poplatek 5 000 Kč za každý list vlastnictví, na kterém jsou ty nemovitosti, které se zpeněžují, což obvykle nebo v mnoha případech bude prostě jeden list vlastnictví, takže soudní poplatek ve výši 5000 Kč, což zase u vysokých pohledávek, jak říkal Lukáš, kdy tam vycházely soudní poplatky někde kolem 35 až 40 000 Kč, je vlastně sedm nebo osmkrát nižší soudní poplatek, který jste povinný v prvním kroku hradit oproti klasickému soudnímu řízení. A ten proces je tak velice rychlý a velice jednoduchý, pokud se to tedy dostane do toho prodlení na základě neplnění toho splátkového kalendáře, kdy jste si zřídili to zástavní právo, tak vy vlastně podáváte nebo advokát podává žalobu na soudní prodej zástavy. To řízení je pak velice jednoduché. V podstatě se dokazuje jen to, jestli existuje zástava a existuje pohledávka. 

Možnosti obrany toho dlužníka jsou velice zúžené a pohlídání toho usnesení o soudním prodeji zástavy můžete přímo přistoupit k exekuci, prodeji nemovitosti. Má to samozřejmě to omezení, že ten titul slouží vysloveně jen pro exekuci prodeje nemovitosti, že tam nelze postihovat žádný další majetek dlužníka. Ale pokud se udělá ta lustrace dobře a ta nemovitost je bonitní, tak to samozřejmě může bohatě stačit a ten proces je o mnoho rychlejší a o mnoho finančně spornější než, dejme tomu, to klasické vymáhání. 

No a druhou takovou v podstatě poslední alternativou. U těch zajištěných pohledávek je možnost využít institut veřejné nedobrovolné dražby. Základní prověrka je stejná jako u toho soudního prodeje zástavy. Tam je ale nutno pamatovat na to, že tam už na to, abyste se dostali na tu veřejnou nedobrovolnou dražbu, je nutné mít takzvaný klasický exekuční titul, to znamená platební rozkaz nebo rozsudek a to usnesení o soudním prodeji zástavy nelze použít jako titul pro veřejnou nedobrovolnou dražbu. To znamená, že to tak stojí někde na pomezí, že sice ty vstupní náklady u té veřejné nedobrovolné dražby jsou vyšší, protože se tam platí ten klasický soudní poplatek, který musíte absolvovat v důsledku toho, že musíte získat ten standartní titul, který bude u těch vysokých pohledávek vyšší než u toho soudního prodeje zástavy, ale pak ty realizační náklady můžou být zase o dost nižší, jelikož tam neplatí exekutora nebo exekutor si nestrhává svou část odměny, jelikož tam žádný nefiguruje, ale figuruje tam takzvaný dražebník, což je ta společnost, která tu dražbu provádí a ta odměna dle zákona o veřejných dražbách u těchto subjektů je nižší než u exekutorů. U dražebníka je to 10 %, u exekutora je to 15 %. Takže zase je to třeba možné využít v tom případě, kdy sice jste už přešli tím procesem toho klasického soudního řízení a máte zajištěnou pohledávku a víte, že prostřednictvím zpeněžení té nemovitosti by se vám ta pohledávka měla uspokojit, tak vás to pak může vyjít efektivnější, levnější a rychlejší než to poslat do klasické exekuce. 

S tím, že tedy ten proces je takový, že po zřízení toho zástavního práva a po získání toho klasického titulu tou žalobou, vy musíte jako věřitel uzavřít smlouvu s dražebníkem, což jsou společnosti, které k tomu mají licenci a jejichž seznam je veřejně dostupný, kde se ujedná odměna toho dražebníka maximálně tedy ve výši 10 % no a v případě, že se tohle domluví a jsou splněny podmínky pro prodej té nemovitosti, tedy ten dluh není splácen řádně a včas, respektive ten exekuční titul není respektován, tak ten dražebník tu veřejnou nedobrovolnou dražbu provede a nemovitost zpeněží. Jediná poznámka, tohle není efektivní využívat u spotřebitelských dluhů, pouze u podnikatelských, jelikož bohužel občanský zákoník u spotřebitelů normuje, že v případě tohoto postupu vy musíte dát tomu spotřebiteli ještě dodatečnou lhůtu šesti měsíců na to, aby ten dluh uhradil jinak, než budete moci reálně k tomu vydražení přistoupit. Takže tam se pak dost ztrácí ten efekt té časové rychlosti, který je tady samozřejmě hodně důležitý. Takže chtě, nechtě spíš to má smysl využívat jen u podnikatelů. 

Tím jsme v podstatě vyčerpali nějak letem světem to, co jsme vám chtěli sdělit tím, že jsme tedy vyčerpali, respektive i přečerpali ten čas, takže pokud byly nebo budou nějaké dotazy, tak budeme určitě rádi, pokud se na nás obrátíte klidně napřímo. Na mě nebo na kohokoli z kolegů i klidně na nás všechny. Proto tady taky máte naše e-mailové adresy a případně můžete určitě využít i kontakt přímo na naši advokátní kancelář a určitě se rádi o nějakých dalších nebo i těch aspektech vymáhání pohledávek, o kterých jsme si říkali, dále a třeba ještě hlouběji pobavíme. Já vám tímto děkuji, děkuji mockrát za pozornost. Doufám, že se vám to poslouchalo příjemně, jak z hlediska obsahu, tak z hlediska nějaké kvality spojení.

Čtěte také:

Chcete zobrazit celý článek ZDARMA?

Tento článek je pro naše klienty k zobrazení zdarma. Zadejte prosím heslo na wi-fi z našich zasedacích místností. Nemáte heslo? Velmi rádi Vám jej ZDARMA zašleme.

Bc. Lucie Melicharová
manažer marketingu

Zadejte prosím heslo


Chcete heslo zdarma?

Podělte se s námi prosím o:

Řešíte stejný problém?
Kontaktujte nás
Mgr. Oliver Uraz

advokát

Jako advokát se specializuji na oblast sporů a uplatňování nároků, ze smluv i ze specifických oblastí směnek a autorského práva. Poradím v celé oblasti insolvencí a exekucí. Dále se intenzivně zabývám obhajobou v trestních věcech i zastupováním poškozených a obětí trestních činů. Rád s Vámi Váš případ proberu osobně.
 

Mgr. Oliver Uraz