Zkrácení trestu odnětí svobody – jak na podmíněné propuštění?

Možná i někoho z Vaší rodiny nebo blízkých přátel zasáhla mimořádně nepříjemná situace v podobě nutnosti nastoupit výkon trestu odnětí svobody po pravomocném odsouzení za spáchání trestného činu. Zvlášť v době již takřka pět měsíců nepřetržitě trvajícího nouzového stavu se i řada poměrně běžné majetkové trestní činnosti – namátkově zmiňme například krádež, zpronevěru či podvod – podle doposud převažující praxe soudů „automaticky“ podřazuje pod daleko přísnější režim, v jehož rámci dochází pravidelně k ukládání již nepodmíněných trestů odnětí svobody s nutností nastoupit jeho výkon do věznice.

Na druhou stranu poměrně nedávno došlo k částečnému rozvolnění trestním zákoníkem stanovených podmínek pro možnost získat z vězení předčasnou trvalou „propustku“ – tedy dosáhnout podmíněného propuštění. Splnit všechny podmínky, které jsou k podmíněnému propuštění třeba, však nemusí být jednoduché.

Kdy lze o podmíněném propuštění začít uvažovat?

Základním předpokladem, aby bylo možné uvažovat o podání žádosti k podmíněnému propuštění je výkon alespoň minimální části stanoveného trestu odnětí svobody. Novela trestního zákoníku, která nabyla účinnosti dne 1. 10. 2020, a která se uplatní i pro tresty uložené před 1. 10. 2020, značně zmírnila pravidla o tom, u kterých trestných činů postačí vykonat alespoň jednu třetinu stanoveného trestu. Nyní již do této kategorie spadá naprostá většina trestných činů, vyjma té nejvážnější kriminality, kde zůstala ponechána hranice výkonu jedné poloviny, respektive až dvou třetin trestu.

Při výpočtu data, od kterého bude nejdříve možné o podmíněné propuštění požádat, je dobré pamatovat na to, že do naplnění cílové části doby výkonu trestu se v plném rozsahu započítává i čas strávený ve vazbě v průběhu trestního stíhání. Není tak vyloučena ani možnost, že při delším trvání vazby a nižším uloženým trestu bude možno požádat o podmíněné propuštění prakticky ihned po odsouzení, případně po velmi krátké době.

Výjimečně pak lze dosáhnout podmíněného propuštění dokonce ještě před uplynutím jedné třetiny stanoveného trestu, tato situace má však dvě podmínky:

• k odsouzení došlo jen za přečin – tedy trestný čin spáchaný buďto neúmyslně nebo takový, za který je maximální hranice trestní sazby podle zákona do pěti let; a
• k žádosti o podmíněné propuštění je nutno připojit doporučující zprávu ředitele věznice, kde je trest vykonáván, že vzhledem ke vzornému chování takové předčasné podmíněné propuštění doporučuje – o vydání takové „mimořádné“ zprávy lze věznici požádat, případně může po dohodě takový návrh podat i sama věznice prostřednictvím svého ředitele.

Uplynutí alespoň nezbytné části doby výkonu trestu odnětí svobody je však jen první, základní podmínkou pro možnost podmíněného propuštění. S návrhem, který bude mít šanci na úspěch, se pojí ještě cela řada dalších podmínek.

Jak přesvědčit soud o budoucím řádném životě?

Trestní zákoník v podstatě veškeré ostatní podmínky, na které je nutnou dosáhnout, shrnuje pod značně neurčitý pojem očekávání vedení řádného života (po propuštění na svobodu), přičemž tento obrat není striktně definován a v podstatě je jeho naplnění ponecháno na uvážení soudu v každém jednotlivém případě. Za roky rozhodovací praxe se nicméně vytvořili jisté mantinely, které soudy zpravidla považují za dostatečný předpoklad budoucího vedení onoho řádného života.

Základní podmínkou je nepochybně dosažení co nejlepších „výsledků“ v rámci hodnocení dosavadního výkonu trestu ze strany věznice. Samozřejmostí je absence jakýchkoliv kázeňských trestů a dosažení co možno nejvyššího počtu kázeňských odměn. Pozitivně je pak ze strany soudů nahlíženo rovněž na úspěšnou snahu zařadit se již v rámci výkonu trestu do zaměstnání a na využití smysluplných výchovných a rozvojových programů, které věznice nabízí, a které se váží k důvodům, pro které k odsouzení v prvé řadě došlo (zejména psychologická sezení, programy zvládání negativních emocí). Soud si zprávu z věznice o chování v průběhu výkonu trestu vždy vyžádá a jde v podstatě o prvé seznámení se soudu se žadatelem o podmíněné propuštění, snahu na zajištění jejího co nejlepšího obsahu proto neradno podceňovat.

Zejména v případech, kdy společně s trestem došlo v odsuzujícím rozsudku k povinnosti vykonat ochranné léčení (ať už v ambulantní či ústavní formě), a které se v našich podmínkách zpravidla vykonává až po ukončení trestu odnětí svobody, je oceňována vlastní iniciativa ve vztahu ke sjednání spolupráci s místní organizací Probační a mediační služby, která je následně schopna poskytovat v léčebných procesech další podporu.

Došlo-li společně s odsouzením rovněž k povinnosti nahradit škodu či nemajetkovou újmu poškozenému z trestného činu, je velmi důležité, aby bylo v rámci žádosti o podmíněné propuštění možno prokázat, že v rámci možností již bylo učiněno vše proto, aby byla poškozenému náhrada škody či újmy v maximální možné míře uhrazena. To stejné pak platí o závazcích vůči státu, pokud jde o uloženou náhradu nákladů trestního řízení, výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody.

Klíčovou otázkou pro úspěch žádosti o podmíněné propuštění často bývá prokázat soudu, že po přepuštění nedojde k recidivě – opakovanému páchání trestní činnosti, což vyžaduje doložení skutečností, že žadatel bude mít na svobodě zajištěn alespoň minimální sociální a ekonomický standard života. To obvykle vyžaduje doložení relevantních skutečností o tom, že – zjednodušeně řečeno – bude mít po propuštění člověk kde bydlet a kde pracovat. I tato otázka pak závisí na realistických možnostech jejího naplnění u každého individuálně, nicméně zajištění odpovídajícího ubytování u rodiny, předjednání nájmu a zajištění alespoň zprostředkování pracovní příležitosti, která v ideálním případě odpovídá dosavadní profesní dráze či dosaženému vzdělání, je výrazným nápomocným faktorem k úspěchu žádosti o podmíněné propuštění.

Poměrně svébytným institutem, který je v žádostech o podmíněné propuštění často opomínán, avšak má dodnes své nezastupitelné místo, je převzetí záruky za nápravu tzv. zájmovým sdružením občanů. Zájmovým sdružením občanů může být odborová organizace, spolek, zapsaný ústav nebo nadace věnující se charitativním účelům, nebo církev či náboženská společnost. Zejména v případech, kdy před odsouzením k trestnému činu existovala spojitost mezi takovým zájmovým sdružením a žadatelem o podmíněné propuštění (například byl jako zaměstnanec člen odborů), soud rozhodující o podmíněném propuštění může vzít za relevantní faktor budoucího řádného života žadatele závazek zájmového sdružení zachovávat nad žadatelem po propuštění dohled, tedy zejména pomoct mu v rámci své působnosti v opětovném začlenění do společnosti. Při shánění takové záruky je jistě vhodné zmínit, že ač tento institut v sobě nese název „záruka“, tak i v případě jejího „selhání“ nehrozí zájmovému sdružení, které záruku převzalo, žádná sankce.

Jak na podání žádosti?

Žádost o podmíněné propuštění se pak podává u okresního soudu, v jehož obvodu se nachází věznice, ve které je trest vykonáván. Je zároveň vhodné vědět, že na podmíněné propuštění nevzniká nárok, i pře sebelepším naplnění výše uvedených podmínek je tak podoba výsledného rozhodnutí na zvážení soudu, avšak soudy jsou rozhodovací praxí nejvyšších instancí vedeny k tomu, aby při rozhodování přihlíželi zejména k naplnění v tomto článku představených kategorií. V případě neúspěšné žádosti o podmíněné propuštění lze přitom opakovanou žádost podat zpravidla po uplynutí šesti měsíců od podání původní.