Zneužití práva vs. legitimní holdingová struktura z daňového pohledu

Ačkoliv významný rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 10 Afs 16/2023-78 byl vydán již před více než rokem, jeho závěry neztrácejí na relevanci. Naopak, v současné korporátní a daňové praxi představuje klíčový manuál pro posuzování legitimity holdingových struktur a pro obranu proti nařčení ze zneužití práva dle daňových předpisů. Tento článek se proto vrací k jeho detailní analýze a zdůrazňuje principy, které jsou pro podnikatele i nadále zcela zásadní.

Potřebujete s tématem poradit? Obraťte se na advokátní kancelář ARROWS na e-mail office@arws.cz nebo telefon +420 245 007 740. Váš dotaz rád zodpoví "Mgr. Pavel Čech", expert na dané téma.

Shrnutí případu: Skutkový stav a rozhodnutí soudů

Pro plné pochopení závěrů Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí sp. zn. 10 Afs 16/2023-78 je nezbytné nejprve podrobně rozebrat skutkový stav, který vedl ke sporu mezi daňovým subjektem a finanční správou.

Výchozí situace

Na počátku stály dvě personálně a majetkově propojené provozní společnosti – FPPV s.r.o. (žalobkyně, dále jen "stěžovatelka") a KEB-EGE s.r.o. Stěžovatelka poskytovala společnosti KEB-EGE výrobní prostory. Klíčovým problémem bylo, že společníci drželi v obou společnostech nerovnoměrné obchodní podíly. 

Tato asymetrie komplikovala správu a budoucí transakce. Situaci dále ztěžovalo úvěrové financování od banky, kde existovaly vzájemné ručitelské vztahy. Například majoritní společník ve společnosti KEB-EGE (Ing. Č. s podílem 52 %) ručil za celý úvěr stěžovatelky, v níž majoritní podíl nedržel. Tato struktura byla pro potenciální investory či kupce nepřehledná a riziková.

Podnikatelský záměr

Společnosti čelily několika souběžným obchodním potřebám, které vyžadovaly komplexní řešení:

1. Odchod společníka: Jeden z klíčových společníků, Ing. Č., měl dlouhodobý záměr kompletně a jednorázově vystoupit z obou společností.
2. Narovnání podílů: Ostatní společníci chtěli sjednotit (narovnat) své podíly v obou dceřiných společnostech, aby do budoucna zjednodušili správu, rozhodování a případné další změny ve vlastnické struktuře.
3. Vstup nového společníka: Ing. K., dosavadní ekonomický ředitel, projevil zájem o vstup do vlastnické struktury, což bylo podmíněno právě její restrukturalizací a zprůhledněním.
4. Problém s financováním: Společníci ani Ing. K. nedisponovali dostatečnými vlastními zdroji na odkup podílu Ing. Č. Oslovené banky navíc sdělily, že neposkytují úvěry fyzickým osobám na nákup podílů, což standardní odkup znemožňovalo.

Provedená transakce (řetězec kroků)

V reakci na výše uvedené potřeby byla realizována následující série transakcí:

1. Založení holdingové společnosti: Byla založena společnost KEB-EGE Holding s.r.o. (dále jen "holding").
2. Převod podílů: Společníci obou provozních společností (stěžovatelky a KEB-EGE s.r.o.) převedli své podíly na nově založený holding, který se tak stal jejich jediným společníkem.
3. Získání financování: Dceřiné společnosti uzavřely s bankou nové smlouvy o investičním úvěru. V těchto smlouvách bylo explicitně uvedeno, že účelem úvěru je „financování povinnosti klienta vyplatit [holdingu] zálohy na výplatu budoucího podílu na zisku za rok 2016 (a nerozděleného zisku z minulých období)“.
4. Výplata zisku: Na základě rozhodnutí jediného společníka (holdingu) vyplatily dceřiné společnosti holdingu podíl na zisku. Tato výplata byla v souladu s § 19 odst. 1 písm. ze) zákona o daních z příjmů (ZDP) osvobozena od daně. Finanční prostředky na tuto výplatu pocházely z nově získaných bankovních úvěrů.
5. Úhrada kupní ceny: Holding použil takto získané finanční prostředky k úhradě kupní ceny za podíly odcházejícímu společníkovi Ing. Č. Tento jeho příjem byl v souladu s § 4 odst. 1 písm. q) ZDP osvobozen od daně z příjmů, neboť byl splněn pětiletý časový test držby podílu.

Argumentace správce daně a Krajského soudu

Finanční úřad a následně i Odvolací finanční ředitelství dospěly k závěru, že celá transakce představuje zneužití práva. Tento názor potvrdil i Krajský soud v Českých Budějovicích. Jejich argumentace stála na následujících pilířích:

• Celý řetězec transakcí byl uměle vytvořenou konstrukcí, jejímž převažujícím účelem bylo získání daňové výhody – konkrétně vyplacení zisku společníkům (fyzickým osobám) bez odvedení srážkové daně.
• Nově založený holding nevykonával žádnou relevantní hospodářskou činnost a sloužil pouze jako prázdná schránka pro přesun finančních prostředků.
• Cílů, které daňový subjekt deklaroval (odchod společníka, narovnání podílů), bylo možné dosáhnout i jinými, standardními způsoby, které by však vedly ke zdanění příjmů.
• Společnosti měly k dispozici dostatek "volných finančních prostředků" na úhradu kupní ceny, což správce daně dovodil z nesprávné interpretace účetní položky "nerozdělený zisk minulých let" v rozvaze.

Analýza klíčových právních institutů v kontextu rozsudku

Rozhodnutí NSS se opírá o detailní analýzu tří klíčových oblastí: samotného institutu zneužití práva, rozložení důkazního břemene v daňovém řízení a posouzení ekonomické legitimity holdingových struktur.

Zneužití práva v daňovém řízení: Dvoustupňový test v praxi

Institut zneužití práva, dnes kodifikovaný v § 8 odst. 4 daňového řádu, umožňuje správci daně nepřihlížet k právním jednáním, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem zákona. Judikatura pro jeho aplikaci ustálila tzv. dvoustupňový test, který vyžaduje kumulativní naplnění objektivního i subjektivního prvku.

Aplikace objektivního prvku

NSS v posuzovaném případě potvrdil, že objektivní prvek zneužití práva naplněn byl. Došlo ke kombinaci dvou formálně legálních a daňově osvobozených kroků:

1. Výplata podílu na zisku z dceřiné společnosti mateřské společnosti (osvobozeno dle § 19 odst. 1 písm. ze) ZDP).
2. Prodej podílu fyzickou osobou po splnění časového testu (osvobozeno dle § 4 odst. 1 písm. q) ZDP).

Výsledkem této kombinace bylo, že zisk vytvořený v provozních společnostech se dostal ke konečnému příjemci (fyzické osobě) bez jakéhokoliv zdanění. To je v přímém rozporu se smyslem a účelem osvobození dle § 19 ZDP, jehož cílem je zabránit ekonomickému dvojímu zdanění zisku v rámci skupiny, nikoliv umožnit jeho úplné nezdanění při finální distribuci.

Aplikace subjektivního prvku (klíčový bod rozsudku)

Zásadní obrat v případu nastal při posuzování subjektivního prvku. Ten vyžaduje, aby záměr získat daňovou výhodu byl hlavním, převažujícím účelem jednání. NSS dospěl k závěru, že správce daně v tomto bodě neunesl své důkazní břemeno. Daňový subjekt naopak předložil a dostatečně doložil celou řadu legitimních, významných ekonomických a obchodních důvodů, které by obstály i samy o sobě, bez existence daňového zvýhodnění. Soud konstatoval, že daňový účel byl sice "jistě vítaným, ale ne hlavním důvodem" jednání stěžovatelky.

Nevíte si s daným tématem rady?

Důkazní břemeno správce daně: Kdo musí co prokázat?

Rozsudek NSS klade mimořádný důraz na rozložení důkazního břemene. Podle § 92 odst. 5 písm. f) daňového řádu je to správce daně, kdo musí prokázat skutečnosti rozhodné pro posouzení účelu právního jednání, tedy prokázat, že převažujícím účelem bylo získání daňové výhody. NSS v tomto ohledu identifikoval několik zásadních pochybení na straně finančních orgánů:

• Pasivita v dokazování: Správce daně se spokojil s pouhým zpochybněním důvodů předložených daňovým subjektem, aniž by sám předložil důkazy, které by je aktivně vyvracely. Například odmítl provést navrhované svědecké výpovědi (např. odcházejícího společníka, zástupců banky či potenciálních obchodních partnerů), které mohly objasnit skutečné obchodní záměry a okolnosti transakce.
• Nesprávná interpretace důkazů: Finanční orgány a následně i krajský soud se dopustily hrubých chyb v interpretaci klíčových dokumentů. Zaměnily pasivní účetní položku "nerozdělený zisk minulých let" za aktivní položku "volné finanční prostředky", z čehož mylně dovodily, že společnosti měly dostatek hotovosti na přímý odkup podílu. 

Stejně tak nesprávně interpretovaly smlouvy o investičním úvěru, když přehlédly, že jejich explicitním účelem byla právě výplata podílu na zisku, a označily bankovní transakci "čerpání úvěru" za účelové jednání daňového subjektu.

• Ignorování komplexnosti: Správce daně neposuzoval transakci jako celek se všemi jejími právními, ekonomickými a byznysovými aspekty. Místo toho se izolovaně zaměřil pouze na daňový důsledek a ostatní faktory označil za marginální.

Tento přístup NSS redefinuje dynamiku dokazování ve sporech o zneužití práva. Správce daně již nemůže pouze vyjádřit pochybnost. Musí postavit a prokázat ucelenou a důkazy podloženou argumentaci, že žádný z tvrzených ekonomických důvodů (ani jejich souhrn) není dostatečně významný, aby převážil nad daňovým motivem. 

Pokud daňový subjekt tvrdí, že nemohl získat úvěr jako fyzická osoba, je na správci daně, aby prokázal opak, nikoli aby toto tvrzení pouze označil za neprokázané. Tento posun nutí správu daní k mnohem důkladnější přípravě a snižuje riziko, že budou transakce zpochybňovány na základě pouhých domněnek.

Legitimita holdingových struktur: Ekonomické a obchodní důvody

Soud se v rozsudku podrobně věnoval i samotné podstatě holdingových struktur a důvodům pro jejich zakládání.

• Holding jako standardní nástroj: NSS explicitně konstatoval, že holdingová struktura je běžnou a legitimní formou organizace podnikání, a to jak pro velké korporace, tak pro malé a střední podniky. Není na ni a priori nahlíženo jako na podezřelou konstrukci.
• Přehled uznaných nedaňových důvodů: Soud systematizoval a uznal za legitimní a dostatečně významné následující nedaňové důvody, které stěžovatelka v řízení tvrdila a dokládala:

• Řešení vlastnických změn: Umožnění hladkého, jednorázového odchodu jednoho společníka a vstupu nového, což by bez restrukturalizace bylo administrativně a právně komplikované.
• Konsolidace a "narovnání" podílů: Sjednocení nerovnoměrných podílů ve více společnostech pod jednu střechu, což zjednodušuje správu, rozhodování a zvyšuje transparentnost pro budoucí transakce.
• Zajištění financování: Vytvoření struktury, která byla akceptovatelná pro financující banku a umožnila získat úvěr na realizaci celého záměru, což by pro fyzické osoby nebylo možné.
• Budoucí rozvoj a akvizice: Doložený záměr holdingu dále rozvíjet podnikání a provádět akvizice. NSS zdůraznil, že skutečnost, že se některá jednání o akvizicích nakonec neuskutečnila, neznamená, že původní záměr nebyl reálný. Podnikatelský neúspěch není důkazem účelovosti.
• Diverzifikace rizik a centralizace správy: Soud vzal v potaz i obecné výhody holdingu, jako je oddělení rizik jednotlivých provozů a zjednodušení administrativy, jako součást celkového racionálního uvažování podnikatele.

• "Pure" vs. "smíšený" holding: NSS také vysvětlil, že není nutné, aby mateřská (holdingová) společnost sama vyvíjela externí hospodářskou činnost. Její role může legitimně spočívat pouze ve správě majetku a podílů v dceřiných společnostech (tzv. "pure holding"), aniž by to samo o sobě zakládalo podezření z účelovosti.

Dopady rozsudku pro praxi a srovnání s předchozí judikaturou

Rozsudek NSS má zásadní dopady pro daňovou praxi. Poskytuje nejen větší právní jistotu pro podnikatele plánující restrukturalizace, ale také jasná vodítka, jak takové transakce strukturovat a obhájit.

Praktická doporučení

Z analýzy rozsudku vyplývají následující doporučení pro daňové subjekty:

1. Důležitost dokumentace: Je naprosto klíčové pečlivě, a ideálně předem, dokumentovat veškeré nedaňové důvody pro restrukturalizaci. To zahrnuje zápisy z jednání společníků a statutárních orgánů, kde jsou diskutovány strategické cíle, interní analýzy, strategické a podnikatelské plány.
2. Komplexní zdůvodnění: Spoléhat se na jediný důvod může být riskantní. Je strategicky výhodnější být schopen prezentovat a prokázat souběh více legitimních důvodů (obchodních, ekonomických, právních, finančních). Čím více racionálních nedaňových cílů transakce sleduje, tím silnější je obranná pozice daňového subjektu.
3. Důkazy třetích stran: Zásadní váhu mají důkazy od nezávislých třetích stran. Písemná komunikace s bankami ohledně možností a podmínek financování, analýzy a doporučení od právních, daňových a ekonomických poradců, nebo doklady o jednání o akvizicích (e-maily, memoranda, Letters of Intent) jsou pro obhajobu transakce neocenitelné.

Srovnání s judikátem 6 Afs 376/2018-46 (tzv. prodej hotovosti)

Pro vymezení hranice mezi přípustným a nepřípustným jednáním je užitečné srovnat aktuální rozsudek s dřívějším klíčovým rozhodnutím NSS ve věci sp. zn. 6 Afs 376/2018 - 46, kde soud naopak zneužití práva shledal. Tento starší případ je často označován jako "prodej hotovosti".

Klíčový rozdíl spočívá v ekonomické podstatě. Zatímco v případě 10 Afs 16/2023 šlo o restrukturalizaci existující, dlouhodobě fungující a reálné podnikatelské skupiny s prokazatelnými obchodními potřebami, v případu 6 Afs 376/2018 byla účelově vytvořena nová společnost odštěpením, do které nebylo vloženo žádné podnikání, ale pouze finanční prostředky. Tato "společnost s hotovostí" neměla žádný jiný ekonomický smysl než tuto hotovost vyvést k původním akcionářům bez zdanění prostřednictvím jejího prodeje.

Následující tabulka shrnuje klíčové rozdíly:

Aspekt	10 Afs 16/2023-78 (Legitimní holding)	6 Afs 376/2018-46 (Prodej hotovosti)
Podstata transakce	Restrukturalizace existující, fungující podnikatelské skupiny s provozní činností.	Vytvoření nové společnosti odštěpením, do které byly vloženy pouze peněžní prostředky.
Ekonomický smysl	Doložen a prokázán: odchod společníka, vstup nového, narovnání podílů, zajištění financování, plánované akvizice.	Nedoložen: Společnost nevyvíjela žádnou činnost, jediným aktivem byla hotovost. Transakce postrádala jiný než daňový smysl.
Subjektivní prvek	Nenaplněn. Nedaňové důvody byly shledány jako dostatečně významné a převažující.	Naplněn. Jediným racionálním motivem bylo vyvedení zisku bez zdanění.
Důkazní břemeno	Správce daně neunesl břemeno, nevyvrátil tvrzené ekonomické důvody.	Správce daně prokázal umělost konstrukce a absenci ekonomického opodstatnění.
Závěr NSS	Nejednalo se o zneužití práva.	Jednalo se o zneužití práva.

Často kladené otázky (FAQ)

1. Je nyní každé založení holdingu pro účely prodeje firmy bezpečné?

Ne, není to automatické. Rozsudek poskytuje silnou ochranu, ale pouze za předpokladu, že transakce je podložena reálnými, prokazatelnými a dostatečně významnými ekonomickými důvody. Klíčová je schopnost tyto důvody v případném sporu obhájit a doložit. Samotná touha prodat firmu daňově efektivně nestačí, musí být součástí širšího, logického obchodního plánu, který řeší i jiné než daňové potřeby.

Pokud plánujete restrukturalizaci vaší firmy a chcete mít jistotu, že postupujete správně, neváhejte se na nás obrátit na office@arws.cz.

2. Jaké konkrétní důkazy bych měl připravit pro obhájení ekonomických důvodů restrukturalizace?

Doporučuje se shromáždit a archivovat co nejširší spektrum dokumentace, například:

• Zápisy z valných hromad a jednání společníků, kde jsou diskutovány strategické důvody restrukturalizace.
• Písemná komunikace s bankami ohledně možností a podmínek financování, která dokládá, proč byla zvolena daná struktura.
• Analýzy a doporučení od externích právních, daňových a ekonomických poradců.
• Podnikatelské plány, strategie budoucího rozvoje, doklady o jednání o akvizicích (např. e-maily, memoranda, Letters of Intent), a to i v případě, že tato jednání nakonec nebyla úspěšná.

Pro komplexní poradenství a pomoc s přípravou potřebné dokumentace se můžete spolehnout na tým ARROWS. Neváhejte se na nás obrátit na office@arws.cz.

3. Stačí, když uvedu budoucí akvizice jako důvod, i když se nakonec žádná neuskuteční?

Ano, dle tohoto rozsudku to může stačit. NSS explicitně uvedl, že neúspěch obchodních jednání neznamená, že záměr nebyl reálný. Podnikatelská realita s sebou nese riziko neúspěchu. Je však naprosto nezbytné být schopen prokázat, že jste taková jednání skutečně vedli a že záměr byl v době transakce seriózní a nikoliv pouze předstíraný.

Pokud si nejste jisti, jak správně doložit své podnikatelské záměry, specialisté z ARROWS vám rádi pomohou. Obraťte se kdykoliv na office@arws.cz.

4. Jak se tento rozsudek dotýká transakcí provedených v minulosti?

Rozsudek má velký význam pro probíhající daňové kontroly a soudní řízení týkající se podobných transakcí. Daňové subjekty mohou jeho argumentaci plně využít na svou obranu. Ačkoliv se jedná o výklad práva, který platil i dříve, tento rozsudek sjednocuje judikaturu a poskytuje mnohem jasnější a pro daňové subjekty příznivější vodítka, zejména co se týče požadavků na dokazování ze strany správce daně.

Pokud čelíte daňové kontrole nebo vedete spor s finanční správou, obraťte se na nás na office@arws.cz pro profesionální právní zastoupení.

5. Jaký je hlavní rozdíl oproti starším případům, kde soudy zneužití práva potvrdily?

Hlavní rozdíl spočívá v existenci reálného, fungujícího podnikání a prokazatelných, legitimních obchodních důvodů pro danou transakci. V případech, kde bylo zneužití práva potvrzeno (jako 6 Afs 376/2018-46), šlo typicky o uměle vytvořené struktury bez reálného ekonomického obsahu, jejichž jediným smyslem bylo dosažení daňové úspory.

Pro posouzení vaší konkrétní situace a návrh optimálního a bezpečného řešení nás neváhejte kontaktovat na office@arws.cz.

Závěrem: Potřebujete právní jistotu pro své podnikání?

Ať už plánujete založení holdingové struktury, prodej firmy, nebo řešíte složité daňové otázky, tým ARROWS je připraven vám poskytnout komplexní právní, daňové a transakční poradenství. Naši specialisté vám pomohou nastavit strukturu vaší společnosti tak, aby byla nejen daňově efektivní, ale především pevně ukotvená v souladu se zákonem a aktuální judikaturou. Obraťte se na nás a získejte partnera, který ochrání vaše zájmy.

Nechcete tenhle problém řešit sami? Advokátní kanceláři ARROWS věří více než 2000 klientů a jsme oceněni jako Právnická firma roku 2024. Podívejte se ZDE na naše reference a bude nám ctí pomoci vám při řešení vašeho problému. Poptávka je zdarma.