Ústavní soud otevřel dveře ke kompenzaci nejen obchodních korporací za zásahy do jejich pověsti

Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 26/24 na začátku roku 2025 rozhodl, že právnické osoby mají ústavně zaručené právo na ochranu dobré pověsti (čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a mohou se v případě neoprávněného zásahu domáhat přiměřeného zadostiučinění, tedy i omluvy či peněžní satisfakce.

Potřebujete s tématem poradit? Obraťte se na advokátní kancelář ARROWS na e-mail office@arws.cz nebo telefon +420 245 007 740. Váš dotaz rád zodpoví "Mgr. Luděk Plachký", expert na dané téma.

Ústavní soud dospěl k názoru, že bez možnosti zadostiučinění není právní ochrana účinná – zvláště v době rychlého šíření informací negativní povahy. Proto použil analogii s ochranou proti nekalé soutěži podle § 2988 občanského zákoníku. Tento přístup překonává předchozí přísnou judikaturu, když přiznává ochranu i tam, kde jiná zákonná úprava chybí.

Z rozhodnutí vyplývá, že ochrana pověsti právnické osoby má význam nejen pro právnickou osobu samotnou, nýbrž i osoby fyzické (skutečné lidi) v právnické osobě sdružené. Zásah právnické osoby se propíše zejména na jejích zaměstnancích, vedoucích poboček, manažerech a dalších. Náprava firemního renomé stojí mnoho lidí velké množství úsilí, času, a může v nich vyvolat pocit nejistoty a nátlaku. 

Snahy napravit následky zásahu na důvěryhodnosti a stabilitě právnické osoby je třeba vyrovnat odčiněním nemajetkové újmy právnické osoby, neboť samotné fyzické osoby se zadostiučinění v těchto případech domáhat mohou jen stěží či vůbec. Právnická osoba přitom existuje pro fyzické osoby, a lidi v ní naplňují účel její existence.

Nález Ústavního soudu zohledňuje, že nelze právnickou osobu jednoduše oddělit od skutečných lidí, kteří ji tvoří, na právnickou osobu proto nelze jen formalisticky nahlížet jako na právní fikci.

Tento nález je závazný pro všechny probíhající i budoucí spory. Ústavní soud na druhou stranu varoval před zneužitím tohoto nároku jako nástroje pro umlčení legitimní kritiky (tzv. SLAPP – Strategic Lawsuits Against Public Participation). Jedná se o situaci, kdy žaloby na ochranu pověsti jsou zejména velkými, ekonomicky silnými subjekty, použity pro vytvoření nátlaku na novináře, občanské aktivisty nebo třeba whistleblowery, kteří svou činností rozdmýchávají veřejnou diskuzi, která jim není příjemná.

Co říkal dříve Nejvyšší soud?

Pouze o několik let zpět, v roce 2021, byl právní rámec pro obchodní společnosti mnohem přísnější. Nejdříve obecné soudy akceptovaly analogii podle § 135 a § 2894 občanského zákoníku s cílem chránit pověst právnické osoby, ale tento přístup nakonec narazil u Nejvyššího soudu. Ten ve svém rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 327/2021 konstatoval, že právnická osoba nemá právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené zásahy do její pověsti, pokud to není výslovně stanovené zákonem nebo smlouvou.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí vycházel z předpokladu, že pokud je pověst právnické osoby poškozena, lze to kompenzovat náhradou majetkové škody, zejména ušlého zisku. Tento přístup však v mnoha případech prakticky znemožnil domoci se spravedlnosti. Důvodem byla zejména faktická nemožnost prokázat vznik majetkové újmy spojené se zásahem do dobrého jména a pověsti právnické osoby.

Konkrétní důvody znemožňující prokázat vznik majetkové újmy by se daly specifikovat takto:

• Vliv poškození pověsti na hospodářské výsledky společnosti se projevuje s časovým odstupem a často nelze určit přímou souvislost mezi konkrétním výrokem a poklesem příjmů.
• U některých subjektů, jako jsou neziskové organizace, školy atd., není vůbec možné majetkovou újmu vyčíslit, protože jejich účelem není generovat zisk. Znamená to, že by se takové subjekty měly smířit s neoprávněným poškozením své pověsti bez možnosti nápravy?
• Ztráta důvěry v právnickou osobu může mít dlouhodobé a obtížně měřitelné dopady – například komplikace při získávání investic, odchod obchodních partnerů nebo ztížený přístup k úvěrům.

Nejvyšší soud měl za to rozhodl, že analogii nelze považovat za dostatečné právní řešení, a že nemožnost firem domáhat se ochrana své dobré pověsti mj. nárokem na náhradu nemajetkové újmy byla záměrem zákonodárce při tvorbě občanského zákoníku. Naštěstí pro obchodní korporace i jiné právnické osoby je tento přístup Nejvyššího soudu rozhodnutím Ústavního soudu překonán.

Nevíte si s daným tématem rady?

Co se tedy mění? Ochrana pověsti právnických osob v novém světle

Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/24 rozhodl, že:

• Právnické osoby mají ústavně zaručené právo na ochranu dobré pověsti ve smyslu čl. 10 Listiny základních práv a svobod.
• Zásah do pověsti právnické osoby může způsobit nejen majetkovou, ale i nemajetkovou újmu.
• Náhrada pouze majetkové újmy nestačí, protože mnohé dopady poškození pověsti nejsou vyčíslitelné.
• Je nutné analogicky aplikovat ochranu proti nekalé soutěži (§ 2988 občanského zákoníku) a umožnit přiznání přiměřeného zadostiučinění.

Závěr: silnější ochrana pověsti firem a důraz na spravedlnost

Přístup „právnická osoba není člověk, nemůže tedy utrpět nemajetkovou újmu“ je dnes díky Ústavnímu soudu překonaný. Zásah do pověsti se vždy dotýká konkrétních lidí v právnické osobě působících a má reálné dopady na jejich životy.

Pokud vaše společnost čelí neoprávněným útokům na svou pověst, lze se bránit a mimo jiné lze požadovat i odčinění nemajetkové újmy vzniklé zásahem do pověsti společnosti.

Nechcete tenhle problém řešit sami? Advokátní kanceláři ARROWS věří více než 2000 klientů a jsme oceněni jako Právnická firma roku 2024. Podívejte se ZDE na naše reference a bude nám ctí pomoci vám při řešení vašeho problému. Poptávka je zdarma.