Katalog rizik pod kontrolou: Jak správně sestavit Disclosure Letter

JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
20.5.2026 | ARROWS advokátní kancelář

Disclosure letter je klíčový dokument v M&A transakcích, který chrání prodávajícího před budoucími nároky na náhradu škody a kupujícímu zajišťuje pravdivý obraz o nabývané společnosti. Jeho správná a pečlivá příprava je zásadní, neboť opomenutí v něm vystavuje obě strany značným právním a finančním rizikům. Právníci z ARROWS advokátní kanceláře mají v této oblasti bohaté zkušenosti.

Fotka zobrazuje advokáta diskutujícího o tématu disclosure letter v M&A transakcích.

Pojetí záruk (warranties), disclosures a jejich vzájemný vztah v právní praxi

Při koupi společnosti nebo její části se prodávající zavazuje poskytovatelskými prohlášeními, jimiž garantuje určité skutečnosti o společnosti. Tato prohlášení se nazývají záruky (angl. warranties) a jedná se o smluvní tvrzení faktů, která se vztahují k samotné společnosti, jejím financím, právům, závazkům, zaměstnancům, nemovitostem, kontraktům a dalším aspektům podnikání.

V kontextu českého práva se záruky v kupních smlouvách řídí především obecnými ustanoveními občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), zejména co se týče odpovědnosti za vady a smluvních prohlášení, včetně prodeje závodu (§ 2175 a násl.).

Záruky plní řadu funkcí – jednak poskytují kupujícímu nástroj, jak si ověřit, že dostane opravdu to, co si myslí, že kupuje, a jednak poskytují kupujícímu právní podklad pro náhradu škody, pokud se ukáže, že některá ze záruk byla nepravdivá.

Prodávající se však téměř nikdy nemůže v absolutním slova smyslu zavazovat bez výjimek. Prakticky každá společnost má nějaké drobné spory, nedoplatky, problémy s nemovitostmi nebo smluvní nedokonalosti.

Právě proto existuje disclosure letter, což je formální dokument, v němž prodávající kvalifikuje záruky tím, že odhalí všechny věci, které by jinak byly porušením těchto záruk.

Disclosure letter je tedy nástrojem, jak prodávající může říci „ano, dávám vám tyto záruky, ale s těmito výjimkami," aniž by se tím porušil smluvní závazek. Zásadní je pochopit, že záruky a disclosures musí být vždy posuzovány vzájemně a v kontextu celé smlouvy. Pokud se v této fázi vyjednávání objeví sporný výklad záruk nebo rozsahu disclosure, může být na místě zapojit podporu v oblasti obchodních a soudních sporů. Není to tak, že by si prodávající mohl prostě napsat cokoli do disclosure letter a tím si zařídit, aby záruky znamenaly vůbec nic.

Disclosures musí být dostatečně konkrétní a jasné. Není-li disclosure v souladu s normou, kterou si strany v kupní smlouvě dohodly (například „fair", „full", „clear" apod.), pak se na dané skutečnosti disclosure nemusí vztahovat a prodávající stále může nést odpovědnost za porušení záruky. To je právě ten bod, kde se řada prodávajících ocitá v patáliích – připraví disclosure, která je vágní, nejasná nebo neodsouhlasená s kupujícím, a pak se ukáže, že jim neposkytuje žádnou ochranu. Praktickým krokem, jak tomu předejít, je udělat si ještě před zahájením jednání vlastní prověření v režimu vendor due diligence, aby disclosures odpovídaly reálným rizikům.

Struktura a funkce disclosure letter v procesu M&A transakcí

Disclosure letter se v praxi obvykle dělí do dvou hlavních kategorií: na generální disclosures a specifické disclosures. Toto rozdělení není pouze formální – má zásadní praktický i právní dopad na to, co se skutečně „vrací" pod záruky a jak se sporné otázky řeší v praxi.

Generální disclosures (angl. general disclosures) se týkají skutečností, které jsou již známy, nebo které by měly být známy kupujícímu z důvodu toho, že jsou v „public domain".

Typicky se jedná o informace, které se nacházejí v rejstříku společností (v České republice například v obchodním rejstříku vedeném rejstříkovým soudem, jehož činnost spadá pod Ministerstvo spravedlnosti a je dostupná prostřednictvím portálu Justice.cz). V praxi je vhodné už při nastavení generálních disclosures řešit i návaznost na kupní cenu a její mechanismus (např. locked box vs. closing accounts), jak popisuje článek Jak se při prodeji firmy určuje konečná cena: Closing accounts vs. locked box.

Generální disclosures mívají podobu věty, která zní například „Prodávající generálně odhaluje veškeré skutečnosti, které se nacházejí v rejstříku společností a které jsou na základě řádného due diligence procesu známy kupujícímu."

Avšak právě tady se objevuje jedno z hlavních rizik. Pokud by si prodávající mohl dovolit označit „generální disclosures" velmi bezzubě, například pouze jako „vše v rejstříku a v data room", mohlo by to prakticky znamenat, že se vůbec nic neodsuzuje pod záruky.

Právní texty v různých zemích se proto liší v tom, jak otevřeně je generální disclosures definují, a české kupní smlouvy se snaží toto riziko vyvažovat tím, že vyžadují, aby generální disclosures byla konkrétní a věcně relevantní. Specifické disclosures jsou naopak velmi konkrétní. Každá konkrétní disklosura se obvykle vztahuje na jednu konkrétní záruku uvedenou v kupní smlouvě.

Pokud se kupní smlouva zaměřuje na to, že „žádný ze zaměstnanců neoznámil, že by opustil společnost v posledních šesti měsících", pak musí prodávající v specifických disclosures vyčíslit jménem každého zaměstnance, který takové oznámení skutečně učinil. To znamená, že disclosures „upřesňují" informace a dává kupujícímu šanci tyto informace dále prošetřit, požádat o další data nebo dokonce transakci přehodnotit. S tím souvisí i potřeba správně nastavit procesní dokumentaci a odpovědnostní režim v celé transakci, což typicky spadá do agendy prodeje firem a transakčního poradenství.

Právníci z ARROWS advokátní kanceláře vědí, že specifické disclosures jsou nejvíce diskutovanou částí celého procesu. Prodávající se snaží o stručnost a obecnost (pro minimalizaci rizika), zatímco kupující požaduje podrobnost a konkrétnost (pro jasnou představu o akvizici).

Typicky se na tomto místě projevuje, kde je právní a vyjednávací zručnost nejdůležitější.

Praktická rizika a právní dopady špatně připraveného disclosure letter

Mnoho českých právníků, ředitelů a CFO si neuvědomuje, do jak velké míry je správná příprava disclosure letter kritická pro budoucí právní bezpečnost transakce. Rizika jsou velmi konkrétní a velmi drahá.

Prvním a nejzřetelnějším rizikem je přímá finanční odpovědnost. Pokud se prodávající zavázal k určité záruce a tuto záruku neodhalil v disclosure letter, pak se stává náchylný k nároku kupujícího na náhradu škody za porušení záruky. V závislosti na tom, jaké to má dopady na hodnotu společnosti, může jít o desítky až stovky milionů korun. Řekněme například, že prodávající garantoval, že „všechny nemovitosti jsou ve vlastnictví společnosti a nejsou zatíženy břemeny nebo právními omezeními".

Pokud však v disclosure letter neuvedl, že na jedné z klíčových nemovitostí leží služebnost ve prospěch konkurující se společnosti, která každoročně generuje milionové ztráty, nastává problém. Když kupující zjistí, že nemůže nemovitost volně využívat tak, jak očekával, může od prodávajícího požadovat náhradu škody za porušení záruky.

Druhým rizikem je újma na reputaci a důvěryhodnosti prodávajícího či jeho vlastníků. Prodávající, který se pokouší skrýt důležité informace nebo je nedostatečně zveřejnit, si buduje pověst někoho, s nímž je těžké jednat.

Pokud je prodávající osobou s historií více transakcí, pak si poškození svého goodwillu nemůže dovolit. To může vést k tomu, že jej budoucí partneři nebudou vnímat jako spolehlivého. 

Třetím rizikem je právní a soudní spor. Když kupující zjistí, že disclosure letter nebyl kompletní nebo byl zavádějící, obvykle se obrátí nejprve s požadavkem na náhradu podle záručních ujednání.

Pokud prodávající odmítne nebo se dostane do sporu o to, co se mělo či nemělo zveřejnit, může to skončit tím, že se obě strany dostanou do soudního řízení. V České republice se takové spory, vzniklé z porušení smluvních záruk, řeší v občanskoprávním řízení (případně v rozhodčím řízení, pokud bylo dohodnuto) podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Takové řízení může trvat řadu let a pro obě strany znamenat značné náklady na právní zastoupení, pohybující se typicky v řádech stovek tisíc až jednotek milionů korun.

Čtvrtým a často opomíjeným rizikem je blokace transakce. Pokud se během due diligence fáze nebo krátce po podpisu smlouvy, ale před jejím uzavřením (closingem), zjistí, že disclosure letter obsahuje zásadní omezení a opomenutí, kupující si jednoduše může transakci přehodnotit nebo odstoupit.

To se týká zejména modelů, kde je uzavření transakce podmíněné tím, že se předem neodhalí nic zásadního.

Kategorizace a kvalifikační standardy pro disclosure letter

Právní texty, které se týkají disclosure letters, se také zabývají otázkou, co přesně znamená "dostatečné zveřejnění". Kupní smlouvy, které připravují právníci, obvykle obsahují definici toho, jaký standard "zveřejnění" musí být splněn.

Tyto standardy jsou čistě smluvní povahy a mohou znít jako "fair disclosure", "full disclosure", "clear disclosure" nebo "accurate disclosure". Jejich výklad se pak řídí obecnými principy výkladu právních jednání dle občanského zákoníku.

Standard "fair disclosure" znamená, že zveřejnění nesmí být nejasné, chaotické nebo příliš obecné. Pokud se podíváme na to, jak toto funguje v praxi, znamená to, že prodávající nemůže jednoduše napsat "existují nějaké právní spory," ale musí specifikovat, které spory, v jaké fázi procesu se nacházejí, jaké je riziko vyjádřené v penězích a podobně.

Standard "fair" tedy ukládá na prodávajícího vyšší povinnost být konkrétní a přesný. Standard "full disclosure" znamená, že by mělo být zveřejněno prakticky vše, co se dotýká jakékoli záruky. Toto je nejpřísnější standard z hlediska prodávajícího. Jakýkoli detail, který by měl být znám kupujícímu a který se jakkoliv týká nějaké záruky, musí být uveden. Standard "clear" nebo "accurate" je obvykle méně přísný než "fair" a výrazně méně přísný než "full", ale vyžaduje, aby informace byly pravdivé a srozumitelné.

V česko-anglických transakcích, do nichž se zapojují zahraniční investoři, se často používá anglosaský standard "fair" nebo dokonce "full", což znamená, že čeští prodávající si musí uvědomit, že si berou velmi vysoké povinnosti.

Právníci z ARROWS advokátní kanceláře se setkávají s případy, kdy si prodávající neuvědomili, jaký standard si vlastně zavazuje, a pak se ocitli v situaci, kde jejich disclosure letter nebyla dostatečná a setkala se s nárokem na náhradu škody.

Nejčastější chyby a praktická rizika v přípravě disclosure letters v České republice

Pozorování právníků z ARROWS advokátní kanceláře, kteří se na disclosure letters v praxi zaměřují, ukazuje, že existuje několik opakujících se chyb, kterých se prodávající neustále dopouštějí.

První a nejčastější chyba je neurčitost a vágnost. Prodávající často napíší disclosures, které zní jako „existují určité právní spory", „existují určité problémy s nemovitostmi" nebo „existují určité záležitosti, které mohou být problematické."

Taková tvrzení nic neříkají kupujícímu a nebudou fungovat jako ochrana prodávajícího. Kupující pak nemá informaci, která by mu umožnila dát si pozor, a prodávající má iluzi, že se „něčím" chránil.

Druhou častou chybou je organizační zmatení. Disclosure letters obsahují desítky až stovky bodů. Pokud si prodávající a jeho právníci nebudou dávat pozor, disclosure letter bude hromadou neorganizovaných informací, která se nebude vůbec vztahovat na specifické záruky v kupní smlouvě.

To znamená, že kupující se nebude moci orientovat v tom, co se vlastně odhaluje a co ne, a to může vést k tvrzení, že disclosure letter vůbec nefungoval a prodávající si tedy nekvalifikoval své záruky. Správné organizace disclosure letter by mělo následovat strukturu samotné kupní smlouvy, s tím že každá disklosura by měla být přesně provázána s konkrétní zárukou.

Třetí chyba je neschopnost nebo neochota zbavit se informací, které si prodávající myslí, že by mohly být problematické, ale ve skutečnosti nejsou relevantní. Prodávající si někdy myslí, že když odkážou kupujícího na "data room" nebo "všechny dokumenty v rejstříku", pak se již chránili. To ale nefunguje.

Data room nebo veřejné dokumenty samy o sobě nejsou disclosure; prodávající musí explicitně odkázat na to, co v datech si myslí, že je relevantní.

Čtvrtá chyba je neaktuálnost. Disclosure letters se mají aktualizovat až do momentu, kdy se transakce uzavírá (closing). Pokud prodávající zjistí na poslední chvíli, že se stalo něco nového, co se týká některé ze záruk, musí to okamžitě uvést do disclosure letter.

Mnoho prodávajících si myslí, že jakmile jednou podepíšou originální disclosure letter, je to hotové. To je velmi nebezpečný předpoklad.

Páté riziko je z opačného konce spektra – přílišná opatrnost a nadměrné disclosures. Některé společnosti, obzvláště právnické nebo vědecké firmy, se pokoušejí uvést v disclosure letter doslova vše, co mají na mysli.

To má paradoxní dopad: příliš mnoho informací se stává nepřehledným, kupující se v tom nedokáže orientovat, a nakonec se může ukázat, že disclosure letter byl tak chaotický, že se vůbec nechoval jako efektivní kvalifikace záruk. Je třeba najít správnou míru.

Možné problémy

Jak pomáhá ARROWS (office@arws.cz)

Neurčitá a vágní disclosures: obecná tvrzení bez konkrétních informací neposkytují ochranu prodávajícímu

Přesné formulace disclosures: pomůžeme vám s konkrétním a právně účinným popisem rizik tak, aby skutečně kvalifikovala záruky

Chaotická struktura dokumentu: nesoulad mezi disclosure letter a kupní smlouvou vede k neplatnosti kvalifikace záruk

Systematické provázání se smlouvou: nastavíme strukturu disclosure letter podle jednotlivých záruk a zajistíme přehlednost

Nesprávné spoléhání na data room: obecné odkazy na dokumenty bez konkrétní identifikace nefungují jako disclosure

Cílené odkazy na dokumentaci: pohlídáme, aby každá relevantní informace byla výslovně identifikována a právně použitelná

Neaktuální informace: neaktualizovaný disclosure letter před closingem vystavuje prodávajícího odpovědnosti

Průběžná aktualizace: zajistíme průběžné doplňování disclosures až do uzavření transakce

Nadměrné množství informací: příliš široké disclosures vedou k nepřehlednosti a ztrátě účinnosti

Vyvážený rozsah disclosures: pomůžeme vám nastavit optimální míru informací tak, aby byly srozumitelné a efektivní

Řešení problematických situací a otázek spojené s disclosures

V praxi se setkáme s mnoha situacemi, kde není jasné, zda se něco má či nemá v disclosure letter uvádět. Právníci z ARROWS advokátní kanceláře se s těmito otázkami setkávají velmi často a dokážou je pomocí právní analýzy a zkušenosti s jednotlivými odvětvími řešit.

Nejčastější otázky k problematickým situacím

1. Jak postupovat, když prodávající sám neví, zda určitá skutečnost porušuje nějakou záruku?
V takových případech je nejbezpečnějším přístupem uvést věc do disclosure letter a nechat ji tam. Pokud prodávající váhá, to obvykle znamená, že by tam měla být. Lepší je být opatrný. Právníci z ARROWS advokátní kanceláře v takových situacích doporučují, aby prodávající nebo kupující konzultovali samotný text s právníkem, který zná právní systém a zná praxi v daném odvětví.

2. Jak dlouhý by měl být jeden disclosure letter?
Neexistuje univerzální odpověď. Některé transakce se obejdou s tím, že disclosure letter je dlouhý jen několik stran, protože společnost je jednoduchá a bez větších problémů. Jiné transakce, zvláště v komplikovaných odvětvích jako finanční služby nebo nemovitostní obchod, mohou mít disclosure letters na desítky či stovky stran. Klíčová není délka, ale relevance a kompletnost.

3. Co když se kupující a prodávající nemohou shodnout na tom, co se má v disclosure letter uvádět?
To je velmi časté a to je přesně místo, kde právní zkušenost a zručnost v jednání hraje klíčovou roli. Právníci z ARROWS advokátní kanceláře umí říci, kdy je prodávající příliš opatrný a kdy je kupující příliš náročný. Jejich cílem je pomocí právní argumentace a znalosti trhu dosáhnout rozumného řešení, které bude pro obě strany přijatelné.

Jak správně strukturovat a připravit efektivní disclosure letter

Ačkoliv neexistuje univerzální vzor, který by fungoval pro všechny situace, existují určité principy správné praxe, které se osvědčily v tisících transakcí po celém světě a které lze aplikovat i v České republice.

Prvním principem je organicky propojit strukturu disclosure letter se strukturou kupní smlouvy. Kupní smlouva se obvykle skládá z řady kapitol, z nichž každá se týká konkrétního tématu – financí, práv a závazků, majetku, zaměstnanců, daní, smluv se třetími stranami atd.

Disclosure letter by měl mít stejné kapitoly, aby bylo jasné, která disklosura se vztahuje na kterou záruku.

Druhým principem je být konkrétní a jmenný. Pokud se uvádí, že existuje právní spor, mělo by být uvedeno: jméno žalobce, jméno žalovaného, soud, kde se spor vede, značka případu, předmět sporu a výše sporu.

Mělo by být také uvedeno, jaké je prodávajícím očekávané riziko. Tímto způsobem si kupující vytvoří přesnou představu o tom, co to znamená, a může se případně vrátit s dodatečnými otázkami.

Třetím principem je důkladně ověřit, že informace, které se v disclosure letter uvádějí, jsou opravdu správné. Pokud prodávající zjistí, že informace, kterou uvedl v disclosure letter, je nepřesná, měl by ji okamžitě opravit.

To je důležité z toho důvodu, že pokud by se kupující později dozvěděl, že informace v disclosure letter byla nepravdivá, už by to nebyl případ špatného nebo neúplného disclosure (což je věc, kterou si prodávající mohl vysvětlit). Šlo by o případ čistého lhaní, a to by vedlo k mnohem vážnějším právním následkům.

Čtvrtým principem je průběžná aktualizace. Jak již bylo zmíněno, disclosure letter se nemá připravovat jen jednou. Prodávající by měl vést log všech nových informací, které se dozvídá během procesu od podpisu smlouvy až do closing. Pokud se zjistí, že se stalo něco nového, co se týká nějaké ze záruk, mělo by se to přidat do disclosure letter a měla by se o tom informovat také kupující.

Pátým principem je koherence mezi obecnými a specifickými disclosures. Pokud se předpokládá, že se určitá skutečnost již objevila v obecných disclosures (například proto, že je v rejstříku), měla by se stejná informace také uvádět v specifických disclosures s přesným odkazem na to, kde se to v rejstříku nebo v data room nachází.

To zabraňuje tomu, aby kupující (nebo později soud, pokud by došlo ke sporu) měl pocit, že si prodávající není vědom toho, co se vlastně odhaluje.

Interdependence disclosure letter s jinými klíčovými dokumenty v M&A procesu

Disclosure letter nikdy nefunguje v izolaci. Je vždy součástí větší sady právních dokumentů a procesů, které spolu navzájem souvisejí.

Zaprvé se disclosure letter musí vztahovat k due diligence procesu (zjišťovací proces), který kupující provádí, aby se seznámil se společností. Due diligence obvykle zahrnuje právní, finanční, daňovou a operační analýzu. Disclosures by měly brát ohled na to, co si kupující již sám zjistil během due diligence procesu.

Pokud si kupující sám zjistil, že existuje právní spor (protože jej našel v soudních rejstříků nebo jinde), pak to nemusí být v disclosure letter znovu uvedeno. Avšak v praxi se to vždy uvádí, aby nedošlo k žádné nejasnosti.

Zadruhé se disclosure letter musí koordinovat s representations and warranties insurance (RWI), což je pojištění, které si kupující běžně pořizuje, aby se kryl proti případným nárokům na porušení záruk. Pokud prodávající ví, že se určitá věc bude pojišťovat skrz RWI, nemusí se o ni tolik bát, ale to neznamená, že se to nemělo uvést v disclosure letter. Právě naopak – pokud se něco pojišťuje, mělo by to být jasně uvedeno, aby se jasně definovalo, co se pojišťuje a co ne.

Zatřetí se disclosure letter musí vztahovat ke kupní smlouvě jako k svému právnímu základu. Všechny disclosures musí být artikulovány tak, aby jasně odpovídaly konkrétním zárukám uvedeným v smlouvě.

Pokud je v kupní smlouvě klauzule, která říká, že se disclosures týkají jen "material issues" (zásadních problémů), pak by měl prodávající rozlišovat mezi běžnými problémy a zásadními problémy, a uvádět jen ty zásadní. Pokud smlouva definuje, co se rozumí "material", pak se to musí aplikovat na disclosures.

Závěrečné shrnutí

Správná příprava disclosure letter je jedním z nejdůležitějších kroků v celém procesu fúzí a akvizic. Nejde o formální dokumentaci, kterou by si mohl někdo hodit do spisu a zapomenout na ni. Jde o dokument, který má zásadní právní a finanční dopad na obě strany transakce.

Prodávající, který nebude věnovat dostatečnou pozornost přípravě disclosure letter, si bere na sebe riziko milionových finančních ztrát a právních komplikací v budoucnosti. Kupující, který nebude věnovat pozornost kontrole a analýze disclosure letter, si bere riziko, že mu budou chybět klíčové informace pro správné ocenění a rozhodnutí o transakci.

Právníci z ARROWS advokátní kanceláře si jsou vědomi všech těchto rizik a mají zkušenost s tím, jak je v praxi řešit. ARROWS advokátní kancelář je pojištěna na odpovědnost za profesní chyby až do 400 milionů korun, což dává našim klientům jistotu, že pokud by se něco pokazilo, existuje záchranná síť.

Pokud chcete, aby Vaše transakce byla připravena bezpečně a profesionálně, obraťte se s důvěrou na právníky z ARROWS advokátní kanceláře na adrese office@arws.cz, abychom společně připravili disclosure letter, který Vás bude skutečně chránit.

FAQ - Nejčastější otázky k disclosure letter 

1. Jaký je rozdíl mezi disclosure letter a disclosure schedule?
V anglosaské praxi se někdy používá termín "disclosure schedule" místo "disclosure letter". V podstatě jde o totéž – jde o dokument, v němž se odhalují výjimky ze záruk.
Terminologie se liší dle regionu a právního systému, ale funkce je stejná. V České republice se používá spíše termín "disclosure letter" nebo "prohlášení o výjimkách".

2. Musí být disclosure letter vždy součástí kupní smlouvy?
Disclosure letter není formálně součástí kupní smlouvy – je to obvykle samostatná příloha kupní smlouvy. Avšak kupní smlouva musí obsahovat odkaz na to, že se disclosures budou poskytovat, a musí definovat, jaký standard se použije. Bez takového odkazu by se disclosure letter vůbec neuplatnil.

3. Co se stane, pokud prodávající zapomene uvést v disclosure letter nějakou zásadní věc?
Pokud prodávající zapomene nebo záměrně neuvede v disclosure letter nějakou skutečnost, která porušuje záruku, pak se prodávající stává odpovědným za porušení té záruky. Kupující bude moci požadovat náhradu škody až do výše, která odpovídá dopadům na hodnotu společnosti. V závislosti na velikosti společnosti a závažnosti problému to může být značná částka.

4. Může se disclosure letter změnit po podpisu kupní smlouvy?
Ano, avšak pouze pokud si to obě strany dovolují a pokud si to v smlouvě dohodnou. Typicky se do closing (finalizace transakce) může prodávající přidat nové disclosures, pokud se dozví o nových skutečnostech. Ale odebrání disklosury, která byla jednou uvedena, se nedoporučuje, protože to by mohlo vzbudit podezření kupujícího, že se něco skrývá.

5. Jaké informace by se měly v disclosure letter vůbec neuvádět?
Ve disclosure letter se obvykle neuvádějí věci, které jsou obecného charakteru a které se vztahují na veškeré obchody obecně (například „všechny práce podléhají všem platným zákonům"). Také se neuvádějí věci, které jsou výslovně vyjmuty z rozsahu záruk v kupní smlouvě.

6. Jak se kontroluje, zda je disclosure letter dostatečný?
Dostatečnost disclosure letter se kontroluje analýzou toho, zda jsou splněny standardy definované v kupní smlouvě (fair, full, clear atd.), zda jsou jednotlivé disclosures konkrétní a relevantní ke specifickým zárukám. Kontroluje se také, zda neobsahují zásadní mezery. Právníci z ARROWS advokátní kanceláře mohou provést právní analýzu Vašeho disclosure letter a poskytnout vám detailní report o tom, která místa mohou být riziková.

Upozornění: Informace obsažené v tomto článku mají pouze obecný informativní charakter a slouží k základní orientaci v problematice dle právního stavu k roku 2026. Ačkoliv dbáme na maximální přesnost obsahu, právní předpisy a jejich výklad se v čase vyvíjejí. Jsme ARROWS advokátní kancelář, subjekt zapsaný u České advokátní komory (náš orgán dohledu), a pro maximální bezpečí klientů jsme pojištěni pro případ profesní odpovědnosti s limitem 400.000.000 Kč. Pro ověření aktuálního znění předpisů a jejich aplikace na vaši konkrétní situaci je nezbytné kontaktovat přímo ARROWS advokátní kancelář (office@arws.cz). Neneseme odpovědnost za případné škody vzniklé samostatným užitím informací z tohoto článku bez předchozí individuální právní konzultace.

Čtěte také