Koronavirus a smlouvy 2020 (porušení, následky, odstoupení)

13.3.2020

S ohledem na aktuální vývoj současné pandemie virové choroby COVID-19 přibývá mimořádných veřejnoprávních opatření (včetně těch karanténních) a v konečném důsledku taktéž zaměstnanců, kteří zůstávají doma z důvodu péče o dítě či kterým byla nařízena karanténa (např. po návratu z pobytu na území některé z aktuálně rizikových zemí).

Spousta výrobních podniků a jiných dodavatelů se proto dostává do obtíží s řádným a především včasným plněním svých smluvních závazků vůči svým odběratelům.

Pokud řešíte otázku, jakým způsobem nejvhodněji minimilaizovat případné sankce odběratelů a svou odpovědnost za nesplnění či pozdní plnění smluv, jste na správném místě. Účelem tohoto příspěvku je totiž přiblížit dodavatelům, jak tohoto co nejefektivněji docílit.

Koronavir jako vyšší moc ve smlouvě?

Určitě jste slyšeli něco o tom, že se použijí ustanovení o vyšší moci - co to ale je?

Vyšší moc (tzv. vis maior, force majeure) lze charakterizovat jako určitou neobvyklou a nepředvídatelnou okolnost, která je nezávislá na osobě, která se ji dovolává (v našem případě dodavatele), a jejichž důsledkům nebylo možné zabránit ani přes veškerou vynaloženou péči.[1] Z této definice je patrné, že koronavirus a navazující opatření mající za cíl zabránit jeho šíření tuto definici naplňují. Pojetí vyšší moci pak může být smluvními ujednáními stran dále modifikováno (tzn. "co je vyšší moc, můžete mít napsáno přímo ve smlouvě - o co se jedná, čtěte dále!).

Co máte ve smlouvě, to platí!

Pokud čelíte v důsledku koronaviru ochromení provozu, nejprve proveďte analýzu smluv s odběrateli, u nichž je ohrožen termín plnění!

V praxi jsou totiž v dodavatelských smlouvách často obsaženy ustanovení, která upravují vyšší moc a její dopad na povinnost dodavatele dodat včas plnění (např. v podobě prodloužení termínu dodání o dobu trvání překážky vyšší moci či vyloučení smluvní pokuty či náhrady škody pro případ prodlení dodavatele apod.). U těchto tzv. doložek vyšší moci je pak nezbytné zhodnotit, zdali lze pod konkrétní smluvní vymezení vyšší moci koronavirus, resp. důsledky z něj plynoucí, podřadit či nikoliv.

Uzavírá-li v současné době, kdy již pandemie vypukla a nadále probíhá, dodavatel smlouvu s odběratelem, lze doporučit, aby do kontraktu zahrnul ustanovení, která na existenci a další následky šíření této nákazy (včetně případných dále se zpřísňujících opatření) pamatuje.

Dochází-li již k plošnému rozšiřování koronaviru, nelze jej již vnímat jako vis maior, neboť v době uzavírání smlouvy již tato nákaza nesplňovala požadavek „nepředvídatelnosti“ (není splněno, že dodavatel tuto překážku nemohl při uzavírání smlouvy předvídat), tudíž by se neaplikovaly ani smluvní ustanovení o překážce vyšší moci a ani zákonná ustanovení normující vis maior (viz dále).

Co když nemáte písemnou smlouvu či v ní není doložka vyšší moci?

Pokud dodavatelská smlouva, všeobecné obchodní podmínky, rámcová smlouvy či jiný smluvní podklad pro dodavatelskou spolupráci doložku vyšší moci neobsahuje, je zapotřebí se na koronavirus jakožto vis maior zaměřit optikou zákona.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“), zakotvuje některé instituty, které s vis maior pracují. V tomto příspěvku se zaměříme na ty nejčastější z nich, a to (i) vyšší moc (koronavirus) jakožto liberační důvod náhrady škody pro porušení smluvní povinnosti, (ii) vyšší moc (koronavirus) jakožto podstatná změna okolností zavdávající možnost změny či zrušení smlouvy.

Kdy se nehradí náhrada škody v případech koronaviru?

Dostanete-li se jako dodavatel do prodlení s termínem dodání zboží (např. v důsledku plnění veřejnoprávních karanténních opatření souvisejících s koronavirem), pak odběrateli může vzniknout nárok na náhradu takto vzniklé škody. Škodu ovšem platit nemusíte, pokud splníte tyto podmínky (tzv. liberační důvody):

  1. mimořádnost překážky: Koronavirus a navazující opatření proti jeho šíření nesmí být v souladu s obvyklým během věcí, což bude u opatření, jejichž přijetí nebylo možné předpokládat v době uzavření smlouvy s odběratelem, nepochybně splněno.
  2. nepředvídatelnost překážky: Musí se jednat o takovou překážku, kterou dodavatel nemohl při uzavření smlouvy s odběratelem předvídat. Tato podmínka tedy bude limitovat případy zproštění se povinnosti k náhradě škody u smluv, které byly uzavřeny v okamžiku, kdy již bylo objektivně předvídatelné, že koronavirus může mít dopad na plnění smlouvy.[1] Určení míry předvídatelnosti této překážky dodavatelem je pak odvislé od skutečnosti, zdali se tento dodavatel při uzavírání smluvního vztahu přihlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolení či stavu (pak se bude poměřovat perspektivou odborníka ve smyslu § 5 odst. 1 ObčZ) či nikoliv (pak optikou průměrného člověka ve smyslu § 4 odst. 2).[2]
  3. nepřekonatelnost překážky: Dále se musí jednat o takovou překážku, kterou dodavatel objektivně nemohl ani při vyvinutí nejvyššího rozumného úsilí překonat. Míra překonatelnosti překážky je pak opět závislá na posouzení, zdali se dodavatel při uzavírání smlouvy s odběratelem přihlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání či stavu či nikoliv (viz výše).Tato podmínka bude limitovat případy zproštění se povinnosti k náhradě škody v případech, kdy je ještě objektivně možné termín dodání splnit, avšak s vyššími náklady, za ztížených podmínek či prostřednictvím jiné osoby. V těchto případech nebude splněn znak nepřekonatelnosti překážky, tudíž nebudou dodavatele ve vztahu k náhradě škody liberovat. Je zřejmé, že právě ohledně překonatelnosti či nepřekonatelnosti překážky budou mezi dodavatelem, který se bude chtít zprostit povinnosti nahradit škodu v důsledku nesplnění termínu, vznikat nejčastější spory. Důkazní břemeno ohledně posouzení překážky jako nepřekonatelné ponese dodavatel. Ten tedy bude muset prokazovat, že se například mimořádná opatření proti šíření koronaviru dotkla jeho výrobní činnosti natolik, že ani při přijetí rozumně předpokládatelných opatření směřujících k dodržení termínu dodání, nebylo možné tento termín splnit (např. protože předmětnou zakázku nemohl řešit subdodavatelsky, neboť i provoz subdodavatelů byl touto překážkou obdobně ochromen apod.). Protože důkazní břemeno tíží dodavatele, lze doporučit, aby si o nepřekonatelnosti překážky obstaral dostatečný důkazní materiál (např. komunikaci se subdodavateli, kteří odmítli poptávanou zakázku realizovat z důvodu nedostatku pracovní síly apod.).
  4. nezávislost překážky na vůli dodavatele. Musí se tedy jednat o překážku, která vznikla bez přičinění dodavatele. Příjme-li kupříkladu dodavatel určité preventivní opatření, například omezí z vlastního rozhodnutí svůj provoz (ač pro to neexistuje naléhavá potřeba), nebude se zpravidla jednat o překážku nezávislou na vůli dodavatele, neboť tento sám rozhodl o přijetí tohoto opatření (a založil tak nemožnost včasného splnění smlouvy).
  5. v době vzniku překážky (např. nařízení karanténních opatření) dodavatel ještě nesmí být v prodlení se splněním povinnosti dodat včas zboží. Pokud se dodavatel již při zavedení opatření proti šíření koronaviru, která ochromila jeho provoz, nacházel v prodlení se splněním své povinnosti, neposkytuje mu zákon ochranu v podobě možnosti liberovat se, neboť ještě před vznikem překážky mohl svou povinnost včas splnit, a vyhnout se tak povinnosti nahradit škodu.
  6. ve smlouvě s odběratelem se dodavatel nesmí být obsažena povinnost dodavatele překážku překonat. Ve smlouvě s odběratelem tak např. nesmí být obsaženo ustanovení o tom, že se dodavatel zavazuje splnit termín dodání i v případě vypuknutí epidemie či pandemie či nařízení veřejnoprávních opatřeních proti šíření nákazy apod.
  7. překážka nesmí vzniknout z dodavatelových osobních poměrů. Další potenciálně problematickým znakem, který musí být naplněn, aby došlo ke zproštění se odpovědnosti dodavatele za náhradu škody v důsledku porušení smluvní povinnosti, je, aby překážka nevznikla z dodavatelových osobních poměrů. Bude-li provoz zaměstnavatele omezen v důsledku karanténních opatření dopadajících na jeho zaměstnance, bude zapotřebí detailněji zkoumat, co bylo důvodem aplikace těchto opatření na zaměstnance (např. zdali se tyto osoby vracely z dovolené z rizikové oblasti či tam byly vyslány na pracovní cestu zaměstnavatelem, a to např. i přes vědomí zaměstnavatele o možné eskalace nákazy).

Jak je patrné z výše uvedeného, koronavirus jakožto přechodná překážka sice může dodavatele zbavit povinnosti nahradit škodu vzniklou z důvodu prodlení se splněním smluvní povinnosti, nicméně odběrateli bude stále zachována možnost od dodavatelské smlouvy z důvodu prodlení dodavatele (představující podstatné porušení smlouvy) např. odstoupit či požadovat po dodavateli uhrazení smluvní pokuty (pokud byla sjednána).

Chcete vědět víc?

Jak se lze domáhat změny či zrušení smlouvy?

Koronavirus včetně doprovodných opatření zaměřených na zabránění jeho šíření představuje tzv. podstatnou změnu okolností, kterou lze charakterizovat jako jakousi mimořádnou změnu vnější povahy. Komentářová literatury mezi takovou změnu zařazuje také epidemie a karantény.[5]

Při existenci této podstatné změny okolností pak zákon v ustanoveních § 1765 – 1766 ObčZ poskytuje touto změnou dotčené straně možnost, jak se domáhat přizpůsobení obsahu smlouvy této změně (lze uvažovat např. o prodloužení termínu dodání, úhrada navýšených nákladů na dodání zboží odběratelem apod.).

Ve smlouvách však často bývá uplatnění ustanovení § 1765 – 1766 ObčZ vyloučeno či alespoň limitováno, čímž si smluvní strany zpravidla stvrdí, že na sebe přebírají riziko podstatné změny okolnosti. Nedojde-li však stranami k převzetí rizika podstatné změny okolností, pak pro úspěšnou realizaci postupu dotčené strany směřující k dosažení změny či dokonce zrušení smlouvy musí být splněny (a dodavatelem prokázány) následující podmínky:

  1. existence podstatné změny okolností. Lze shledat, že koronavirus a další související opatření definice podstatné změny okolností naplňují. Jejich dopad do povinností dodavatele ve vztahu k odběrateli však musí být natolik intenzivní, že dojde ke vzniku hrubého nepoměru (viz dále). Na rozdíl od případu liberace v rámci náhrady škody pro porušení smluvní povinnosti může podstatná změna okolností spočívat také ve změnách v osobních a majetkových poměrech dodavatele.[6]
  2. nepředvídatelnost podstatné změna okolnosti. Změna okolností (představována koronavirem a navazujícími např. karanténními opatřeními) musí být obdobně jako v případě liberace u náhrady škody pro porušení smluvní povinnosti pro dodavatele (v době uzavření smlouvy) nepředvídatelná. I v tomto případě bude určení míry předvídatelnosti této změny okolností závislé na posouzení, zdali se dodavatel při uzavírání smluvního vztahu přihlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolení či stavu (pak se bude poměřovat perspektivou odborníka ve smyslu § 5 odst. 1 ObčZ) či nikoliv (pak optikou průměrného člověka ve smyslu § 4 odst. 2).[7]
  3. neovlivnitelnost podstatné změny okolnosti. Změna okolností vyvolaná koronavirem a jeho důsledky pak nesmí vyplývat z jednání dodavatele, naopak se musí jednat o vnější příčinu, kterou nemůže ovlivnit. Podle všeho by tak podstatnou změnu okolností nepředstavovala situace, kdy dodavatel jako zaměstnavatel z preventivních důvodů omezil provoz své činnosti (ač pro to naléhavá potřeba není), v důsledku čehož by nestihal ujednané termíny, a domáhal se jejich prodloužení.
  4. vznik podstatné změny okolnosti či známost o podstatné změně okolností musí nastat po uzavření smlouvy. Dále musí být zpravidla splněno, že změna okolností nastala či se dotčenému dodavateli stala známou teprve po uzavření smlouvy. Pravděpodobně lze připustit také situaci, kdy již změna okolnosti mohla objektivně existovat při uzavírání smluv, avšak její dopad na práva a povinností stran nemohly strany (resp. dotčená strana) rozumně předpokládat (např. kdy nákaza koronavirem byla ve svém zárodku na jiném kontinentě, ale dodavatel nemohl předvídat její rozšíření a dopad na jeho kontrakt s odběratelem). Důkazní břemeno ohledně prokázání této skutečnosti však bude tížit dodavatele. Spornou otázkou je, zdali se uplatnění § 1765 – 1766 ObčZ může domáhat dodavatel v situaci, kdy podstatná změna okolností nastala v okamžiku, kdy se již např. nacházel v prodlení s dodáním zboží. S ohledem na skutečnost, že předmětné ustanovení představují výjimku z obecného pravidla, že smlouvy zavazují (pacta sunt servanda), lze dospět spíše k závěru, že při prodlení dodavatele je aplikace těchto ustanovení vyloučena. K obdobnému závěru inklinuje též starší judikatura (rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 21. října 1925, Rv I 1122/25), jakož i současná odborná literatura.[8]
  5. vznik zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech dodavatele a odběratele. Zvlášť hrubý nepoměr v povinnostech dodavatele ve vztahu k odběrateli bude v kontextu koronaviru dán především tím, že dodavatel bude v rámci závazku znevýhodněn neúměrným navýšením nákladů na plnění na své straně (např. prudký nárůst nákladů na včasné dodání zboží s ohledem na nedostatek pracovní síly, kdy je zákaznická základna výrazným způsobem postižena nařízenou karanténou apod.).
  6. příčinná souvislost mezi podstatnou změnou okolností a vznikem zvlášť hrubého nepoměru. Dodavatel musí dále prokázat, že hrubý nepoměr v jeho a odběratelových právech a povinnostech je způsoben právě podstatnou změnou okolností (karanténou).

Při splnění všech těchto podmínek je dodavatel oprávněn požadovat po odběrateli, aby obnovil jednání o smlouvě, přičemž odběratel, vůči kterému je toto právo uplatněno, je k vedení jednání povinen. Účelem je tak znovu projednat obsah smlouvy a zohlednit změny, k nimž v meziobdobí došlo. Motivaci odběratele k nalezení konsenzu při změně či zrušení smlouvy pak umocňuje skutečnost, že nedojde-li k dohodě, pak dodavateli vzniká právo domáhat se změny ši zrušení závazku soudně.

Pokud některá ze stran odmítne jednat, hrozí soud!

Pokud tedy odběratel svou povinnost vést jednání o smlouvě nesplní, nebo pokud strany nejsou schopny dojít v přiměřené lhůtě ke shodě, má každá ze smluvních stran právo podat návrh soudu na změnu závazku či zrušení závazku dle § 1766 odst. 1 ObčZ. V takovém případě soud může konstitutivně rozhodnout buďto o změně závazku obnovením rovnováhy práv a povinností stran (např. prodloužením termínu dodání, stanovením povinnost odběratele uhradit navýšené náklady na dodání zboží apod.), nebo závazek úplně zrušit.

Tento návrh soudu však musí být podán v přiměřené lhůtě, kterou § 1766 odst. 2 ObčZ stanoví na základě vyvratitelné domněnky na dva měsíce od okamžiku, kdy se dodavatel musel o změně okolností dozvědět. Stanovená lhůta je prekluzivní, proto v případě jejího nedodržení bude návrh soudem zamítnut. Obdobně soud rozhodne, pokud bude návrh podán předčasně, tedy v době, kdy ještě neuplynula přiměřená lhůta k jednání stran o smlouvě.

Výhodou tohoto postupu je jeho přijatelná nákladovost, kdy:

  1. za návrh soudu, který je třeba považovat za návrh na změnu poměru, činí soudní poplatek dle položky 4, bod 1. písm. c) sazebníku poplatků 2.000,- Kč,
  2. tarifní hodnota by u daného sporu byla určena dle § 9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a činila 10.000,- Kč, náhrada za jeden úkon advokáta pro případ neúspěchu ve sporu by proto činila 1.500,- Kč.

ZDROJE:

  • [1] rozsudek SDEU ze dne 5. 2. 1985 ve věci C-145/85 Denkavit, bod 11.
  • [3] PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 3034.
  • [4] HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1565.
  • [5] Tamtéž s. 222.
  • [6] Tamtéž.
  • [7] PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1835.
  • [8] Tamtéž, s. 222; PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1835.

Všechny aktualizované informace spojené s koronavirem a krizovými opatřeními naleznete ZDE.

Čtěte také:

1) Vláda spustila úvěr COVID19

2) Coronavirus z pohledu zákoníku práce