Mlčenlivost lékaře vs. ohlašovací povinnost

Lékařská mlčenlivost představuje jeden z nejdůležitějších pilířů důvěry mezi pacientem a zdravotníkem. Zákon ji chrání nejen během života pacienta, ale i po jeho smrti. Porušení této povinnosti může mít vážné právní důsledky – od disciplinárních postihů až po trestní odpovědnost. Přesto ale neplatí absolutně. Existují zákonem vymezené situace, kdy mlčenlivost ustupuje veřejnému zájmu – například při ohlašování zvlášť závažných trestných činů. Kdy je lékař povinen chránit důvěrnost informací, a kdy naopak musí jednat i proti vůli pacienta? 

Autor článku: ARROWS advokátní kancelář (Mgr. Dita Zbožínková, LL.M., office@arws.cz, +420 245 007 740)

Lékařská mlčenlivost

Lékařská mlčenlivost patří k základním povinnostem zdravotníka. Citlivé informace o pacientově zdravotním stavu či osobním životě musí zůstat v bezpečí. Mlčenlivost platí bez časového omezení – trvá i po smrti pacienta, a dokonce i poté, co lékař ukončí poskytování zdravotních služeb. Porušení této povinnosti může vést k disciplinárním postihům Českou lékařskou komorou a za určitých okolností i k trestněprávním důsledkům (neoprávněné nakládání s osobními údaji dle § 180 trestního zákoníku).

Podstatou trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji je porušení povinnosti mlčenlivosti stanovené zákonem, a to i z nedbalosti. Jedná se o situace, kdy neoprávněně sdělíte, zveřejníte nebo zpřístupníte osobní údaje třetím osobám – a tím způsobíte závažnou újmu člověku, jehož se tyto údaje týkají.

Žádost o součinnost od Policie ČR 

V praxi se stává, že orgány činné v trestním řízení požadují informaci pro účely trestního řízení. Tyto informace o zdravotních údajích mohou po zdravotnickém zařízení požadovat pouze na základě předchozího souhlasu soudce, viz v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2050/14.

Kdy ale mlčenlivost neplatí absolutně?

Český právní řád pamatuje na situace, kdy veřejný zájem či ochrana života převáží nad soukromím pacienta. Existují zákonné výjimky, kdy lékař smí nebo musí důvěrné informace sdělit – aniž by tím porušil mlčenlivost. Tyto výjimky zahrnují zejména (§ 51 odst. 2 zákona o zdravotních službách):

• Souhlas pacienta: Pokud pacient (nebo jeho zákonný zástupce) dá svolení, může lékař konkrétní informace sdělit dál.
• Zákonné povinnosti v řízení: Například povinnost vypovídat u soudu či poskytnout dokumentaci podle procesních předpisů.
• Ohlašovací povinnost podle zvláštních zákonů: Nejzásadnější je povinnost oznámit nebo překazit vybrané trestné činy podle trestního zákoníku. Právě tato zákonná povinnost „prolamuje“ mlčenlivost lékaře v případech nejzávažnější kriminality.

Oznamovací povinnost: Kdy musí lékař nahlásit spáchaný trestný čin

Trestní zákoník ukládá každému občanovi povinnost oznámit vybrané závažné trestné činy. Tato oznamovací povinnost znamená bezodkladně informovat státního zástupce nebo policii, dozví-li se člověk věrohodným způsobem o tom, že byl spáchán určitý závažný zločin. Patří sem jen vyjmenované trestné činy, typicky nejzávažnější kriminalita: například vražda, těžké ublížení na zdraví, mučení, obchodování s lidmi, zneužití dítěte k výrobě pornografie, týrání svěřené osoby, ale i některé zvlášť závažné majetkové či hospodářské trestné činy, teroristické činy apod. Úplný výčet je dán zákonem (§ 368 trestního zákoníku) a zahrnuje skutečně jen zvlášť nebezpečné delikty.

Výjimky z oznamovací povinnosti jsou omezené. Zákon pamatuje např. na případy, kdy by oznámením pachatele vystavil oznamovatel sebe či blízkou osobu vážnému nebezpečí (ohrožení života, zdraví nebo například riziku trestního stíhání vlastní osoby). Dále advokáti a jejich koncipienti nemají oznamovací povinnost ohledně informací, které zjistili v souvislosti s výkonem advokacie. Podobně duchovní registrovaných církví nemusí prozradit zpovědní tajemství. Lékaři však žádnou obecnou výjimku nemají – pokud se lékař při výkonu povolání hodnověrně dozví, že byl spáchán některý z uvedených závažných trestných činů, má zákonnou povinnost jej ohlásit (typicky policii). A co víc – tato povinnost platí i přes lékařskou mlčenlivost.

Pokud lékař splní oznamovací povinnost a nahlásí závažný zločin, nejde o neoprávněné vyzrazení chráněných informací – zákon v takové situaci mlčenlivost prolomí. Lékař se tedy nemusí obávat, že by tím porušil předpisy o mlčenlivosti. Naopak nesplnění oznamovací povinnosti by pro něj mohlo znamenat trestní stíhání.

Pozor: ve výčtu trestných činů, ke kterým se váže oznamovací povinnost není většina trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (typicky znásilnění, pohlavní zneužití nebo soulož mezi příbuznými). Pokud již tedy došlo ke znásilnění zletilé osoby, lékař nemá tuto skutečnost hlásit Policii ČR.

V případě nezletilých osob se uplatní ustanovení zákona o sociálně právní ochraně dětí. Poskytovatelé zdravotních služeb mají povinnost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností oznámit skutečnosti, které nasvědčují tomu, že byl na dítěti spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění.

Povinnost překazit trestný čin: Aktivní role lékaře při prevenci

Kromě oznamování již spáchaných činů mají lékaři (stejně jako ostatní občané) i povinnost překazit připravovaný nebo právě páchaný závažný trestný čin. Jestliže se lékař věrohodně dozví, že někdo chystá nebo páchá některý z výše uvedených zločinů (např. plánuje vraždu či těžké ublížení na zdraví), musí aktivně jednat, aby dokončení činu zabránil. Překažení lze provést vlastním zákrokem, ale v praxi zpravidla postačí včasné upozornění Policie ČR nebo státního zástupce. Tím lékař svou povinnost splní a odpovědnost za zamezení zločinu přechází na orgány činné v trestním řízení.

Taxativní výčet trestných činů s povinnost překažení je mnohem širší, než u oznamovací povinnosti a zahrnuje mj. i znásilnění nebo pohlavní zneužití.

Také u překažení trestného činu existují omezené liberující okolnosti. Pokud by lékař nemohl trestný čin překazit bez značných nesnází nebo bez rizika pro sebe či své blízké (např. reálně hrozí, že by se pachatel pomstil), není nečinnost trestná. Nicméně situace, kdy by oznámení ohrozilo bezpečnost lékaře, bývají spíše výjimečné. V praxi tedy platí, že jakmile se lékař hodnověrně dozví o připravovaném závažném zločinu, má povinnost neprodleně konat – typicky informovat Policii ČR – a tím spáchání činu předejít.

Praktické situace: kdy (ne)mlčet a kdy oznámit

V každodenní lékařské praxi mohou nastat obtížná dilemata. Níže uvádíme několik modelových situací a jak k nim z hlediska práva přistupovat:

• Týrání dítěte: Pediatr či jiný lékař ošetřující dítě může zaznamenat podezřelé mnohačetné modřiny různých stádií hojení, známky podvýživy či náznaky sexuálního zneužití. Týrání svěřené osoby patří mezi činy, které je lékař povinen oznámit. Neučiní-li tak a podezření se potvrdí, vystavuje se postihu za neoznámení trestného činu. Zároveň pokračující mlčenlivost může vést k dalšímu ubližování dítěti. V praxi je vhodné neotálet – informovat policii či OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) a situaci řešit v souladu se zákonem.
• Domácí násilí a vážné ublížení na zdraví: Lékař urgentního příjmu ošetřující dospělou oběť opakovaných zlomenin či poranění hlavy může pojmout důvodné podezření na těžké ublížení na zdraví v rámci domácího násilí. Pokud zjistí, že zranění způsobil partner a jde o závažné útoky (např. škrcení, použití zbraně apod.), spadá to do oznamovací povinnosti. Těžké ublížení na zdraví (§ 145 tr. zákoníku) je trestný čin, který musí lékař hlásit. Naopak, pokud by zranění byla lehká a lékař by neměl jistotu o okolnostech (např. pacientka pravý důvod tají), je nutné postupovat citlivě – mlčenlivost lze prolomit jen při jistotě o závažném činu. Není-li si lékař jist, může případ konzultovat (viz níže) nebo sledovat vývoj situace, aby včas jednal při eskalaci násilí.
• Pacient hrozící násilným činem nebo terorismem: Psychiatr či praktický lékař může vyslechnout od pacienta znepokojivé výroky typu „já toho člověka zabiju“ nebo popis plánu útoku. Nejde-li o plané řeči a má-li lékař důvod brát hrozbu vážně, nastává povinnost překazit trestný čin. Pokud by pacient skutečně připravoval např. vraždu nebo teroristický útok, lékař musí učinit vše pro zmaření činu – typicky informovat neprodleně Policii ČR. Je pochopitelné, že takový krok je citlivý (zvláště v psychiatrii, kde může jít o bludy), ale zákon zde mluví jasně: ochrana životů má přednost před mlčenlivostí. Kromě přivolání policie lze zvážit hospitalizaci pacienta (pokud to stav umožňuje), ale oznámení nelze opomenout, jinak by se lékař dopustil nepřekažení trestného činu.
• Závažné poranění spojené s trestnou činností: Určitá zranění by měla v lékaři okamžitě vzbudit podezření na spáchání zločinu. Příkladem je střelné poranění (mimo jasně doložené nehody při sportu apod.) – střelná zranění v civilním prostředí často souvisejí s trestným činem (pokusem o vraždu, loupeží apod.). Podobně bodná či sečná poranění mohou značit zapojení do násilného konfliktu. Lékař sice nemá obecnou povinnost hlásit každé zranění policii, ale pokud okolnosti nasvědčují spáchání závažného trestného činu, odpovědný lékař by měl věc oznámit. Například střelná rána z neznámých okolností rozhodně odůvodňuje povinnost informovat Policii ČR.  
• Nezákonné, ale neohlašované skutečnosti: Ne vše protiprávní spadá do rámce oznamovací povinnosti. Pokud například lékař zjistí, že jeho pacient je cizinec pobývající v ČR nelegálně, nebo odhalí jiný prohřešek nesouvisející s uvedenými závažnými trestnými činy, nadále pro něj platí mlčenlivost. Nelegální imigrace není trestný čin, jehož neoznámení by bylo samo o sobě trestné, a lékař nemá právo takovou informaci svévolně hlásit cizinecké policii. Podobně pokud pacient pouze přizná drobný trestný čin, který není v zákonném výčtu (např. experimentování s lehkými drogami pro vlastní potřebu), lékař musí zachovat mlčenlivost. Oznamovací povinnost se vztahuje jen na zákonem určené zločiny – jakékoli jiné sdělování informací by bylo neoprávněným porušením důvěry.

Praktická rada: Lékař by měl pečlivě vyhodnotit každou podezřelou situaci. Stojí totiž na pomezí dvou protichůdných povinností – na jedné straně zachovat důvěrnost informací pacienta, na straně druhé splnit svou zákonnou ohlašovací (či překažovací) povinnost u závažných zločinů. Za porušení každé z nich hrozí postihy – neoznámení trestného činu či jeho nepřekažení je trestným činem s horní sazbou až 3 roky odnětí svobody, zatímco neoprávněné vyzrazení informací může vést k disciplinárnímu řízení nebo trestnímu stíhání za porušení mlčenlivosti.

Odpovědné jednání a právní jistota lékaře

V situacích, kdy se tyto povinnosti střetnou, je vhodné konzultovat tuto s právníkem. Lékař může požádat o konzultaci nemocniční právní oddělení nebo externí advokátní kancelář specializovanou na zdravotnické právo. Preventivní právní konzultace pomůže vyhodnotit, jak postupovat v konkrétním případě, a poskytne jistotu, že lékař jedná v souladu se zákonem
i etikou. Tím se nejen vyhne vlastním právním problémům, ale hlavně zajistí co nejlepší ochranu svých pacientů i širší společnosti.

Závěrem: Povinnost mlčenlivosti a ohlašovací povinnost nemusejí být v rozporu – při správném pochopení zákona ví lékař, kdy mlčet a kdy naopak promluvit. Pokud si nejste jisti, neváhejte se v rámci prevence poradit s odborníky. Odpovědné a právně bezpečné jednání je nejlepším způsobem, jak chránit své pacienty, sebe i dobré jméno lékařské profese.

Hlavní body k zapamatování:

• Lékařská mlčenlivost zavazuje lékaře k utajení všech informací o pacientovi; porušení mlčenlivosti může být sankcionováno.
• Trestní zákoník stanoví povinnost ohlásit vybrané závažné trestné činy (vražda, těžké ublížení aj.) a překazit připravované zločiny.
• Splněním oznamovací či překažovací povinnosti lékař neporušuje mlčenlivost – zákon v těchto případech lékaře z mlčenlivosti automaticky zprošťuje.
• Nesplnění oznamovací/překažovací povinnosti je trestný čin se sazbou až 3 roky vězení.
• Neoprávněné vyzrazení důvěrných informací mimo zákonné výjimky může mít rovněž právní následky (pokuta, žaloba, stíhání).
• V každé pochybné situaci je na místě okamžitě posoudit závažnost – a při důvodném podezření na závažný trestný čin kontaktovat Policii ČR. Pokud si lékař není jist, je vhodné neprodleně konzultovat právníka. Preventivní rada odborníka pomůže jednat správně a chránit jak pacienta, tak sebe.

Nechcete tenhle problém řešit sami? Věří nám více než 2000 klientů a jsme oceněni jako Právnická firma roku 2024. Podívejte se ZDE na naše reference.